Asistentka?! (2016)

SPECIAL 2/3

Nesnáším podpatky, nesnáším zvuk jak podpatky klapou o podlahu. Přitom to jsou teď moje podpatky co vydávají ten příšerný zvuk.

Nesnáším šaty nebo sukně, nesnáším růžovou. Přitom teď na sobě mám růžové šaty.

V podpatcích se neběhá dobře, natož chodí. Ale teď na zouvání není čas. Teď je čas jedině zmizet. Kam, to pořádně nevím, kamkoliv se přes zamlžené a ubrečené oči dostanu.

"Avi, sakra, zastav se!" naštvaný a hlasitý hlas.

"Nech mě! Nepřibližuj se ke mě! Nedotýkej se mě...!"zaječím a vyběhnu ze školní budovy ven. Dál už za mnou nikdo neběží. Sundám si ty zatracený boty, které odhodím někam na silnici a běžím směrem domů.

***

Doma jsem se snažila tou nejteplejší vodou smýt jeho dotyky z mého těla, ale podvědomě tam stále zůstaly a zůstanou napořád.

V posteli jsem brečela tak dlouho, dokud jsem vyčerpáním neusnula.

Rychle se otevřou dveře do mého pokoje a to mě vzbudí. Do pokoje vtrhne natka. "Avery, jak jsi nám to mohla udělat?!" spustí matka. "Och bože, taková ostuda, bude to vědět celá škola." pokračuje.

"O čem to sakra mluvíš." třese se mi hlas, stále jsem v šoku z toho, co se stalo.

"Mluvím o tom, že zatím co ve školní tělocvičně se konal večírek, ty jsi se někde ve třídě... milovala... s nějakým sukničkářem." zvýší hlas až doslova piští.

"Cože? To- to není pravda!"

"Nelži mi. Sám ten hoch to přiznal, takže to nemůžeš vyvrátit."

"Ale, to on mě tam zatáhl, já se bránila a pak utekla! Jsi moje máma, tak mi sakra věř." začnu taky ječet.

Ona mi vlepí pořádnou facku. "Na mě řvát nebudeš. Kdo tě takhle vychval." dál už nic neřeknu. "Zítra půjdeme do školy a všechno se hezky vysvětlí. Pokusím se vyvrátit jejich názory a ty mi v tom hezky pomůžeš. Jen přikývnu. Ona odejde a já po zbytek noci nezamhouřím oko.