Asistentka?! (2016)

1.část

Sobota, jako každý den jdu po snídani nakoupit věci co potřebuje paní Badeová (paní u které bydlím). Když nic nepotřebuje, sednu si někam na lavičku a čtu knihu co mi paní půjčila (má doma hromady knih), nebo pozoruji kolemjdoucí lidi.

Maminky s kočárky, rodičové, milenci, přátelé, senioři, mladé páry... je tu tolik druhů lidí.

Dost by mě zajímalo kam patřím já... Asi mezi delikventy.

No, pro dnešek už půjdu domů. Vstala sem a vyrazila. Není to tak daleko.

Protože jsem už chtěla být doma, šla jsem rychlým krokem.

Zrovna, když jsem mířila do prudké zatáčky, do něčeho jsem narazila a dopadla na zem.

"Sakra, odkdy tu je stěna?!" Podívala jsem se pečlivěji. Nebyla to stěna ale nějakej chlápek v obleku.

Byl naštvaný. Nešlo poznat jestli z toho, že jsem mu řekla stěno nebo že se z toho nárazu polil kávou co držel v ruce.

"Hopla, moc se omlouvám... asi jste to kafe nedržel dost pevně." Nasadím úsměv a bude to v pohodě.

Naklonil se a zabíjel mě pohledem. "Je tu snad něco vtipné?!" Radši na to nebudu odpovídat. Bleskově jsem vstala a oprášila si oblečení od země. Měla jsem šanci si ho lépe prohlédnout... Byl vysoký a vypadal mladě, tipuju něco mezi 20-25. Měl zářivě hnědé kudrnaté vlasy, delší než normálně. Ještě zářivější byli jeho oči, tyrkysové. Tak krásnou barvu jsem ještě neviděla.... Moment- nemůžu tu žasnout nad chlápkem, kterého jsem polila kávou!!!

Vypadal jako že z té zlosti zkameněl...

Chytla jsem svou šanci... "Jeeejda, to je ale hodin. Už musím, takže sbohem." A zdrhla jsem. Za zády jsem ještě slyšela jak naštvaně volá: "Ty jedna čůzo, ten oblek zaplatííííš!!"

Dnešek asi nebudu počítat mezi ty dobré... ale sotva si mě najde bez jména a bydliště....