Boží Halloween

Halloween

Halloween, svátek starý snad jak čas sám. Neznám žádné dítě, které by ho nemilovalo, dokonce i moji vlastní synové slaví „den všech mrtvých" o mnoho raději než následující svaté Vánoce. Jako každá správná matka, nemám žádné výhrady. Pochopitelně jim i pomáhám s děsivými přípravami, což zahrnují především extravagantní kostýmy.

Dalo by se říci, že Halloween s dětmi i manželem slavíme jako rodina.

No,ne vždy tomu tak ale bylo. Dříve nežli jsem se zamilovala a vdala se za svého vyvoleného muže, také já jsem byla „nevinné" dítě. Dobrá, to bylo o hodně dříve a věřte tomu nebo ne, ale v mé „prehistorické" době se děcka na halloween nepřevlékala za Iron mana či Hulka ani si to po ulici netrandila s batmobilem.

Na dveře vám klepali skutečně hrůzostrašní kostlivci, čarodějnice a upíři. Všude po městečku Nappanee se rozléhal pisklavý smích dušiček i vytí chlupatých vlkodláčků. V mých časech byl Halloween stále ještě synonymem děsu i pravé zábavy.

Pro mě ale zároveň poučením..

Ani nevím, kde mám začít. Je to už tak dávno.

Psal se rok 1989.

Tenkrát mi bylo 17 let a z dětských představ o Halloweenské noci jsem již dávno vyrostla. Problémem ovšem bylo to, že jsem si jako každý dospívající puberťák představovala, že všichni budou sdílet můj dospělácký názor a kdo ne je „trapák". Kromě rodičů jsem tím samozřejmě štvala i moji tehdy 12 sestřičku Melody.

Tenhle rok měla jít na svojí úplně první koledu, poněvadž se naši rodiče obávali toho, že kdyby šla třeba jen o rok dříve, mohly by jí všechny ty masky na ulici přivodit šok a tím ji i psychicky narušit. I když já jsem si v té době říkala, že už to snad víc u ní rozvinout nejde.

Melody byla z dovolení koledovat, tak nadšená, že ani pořádně nevěděla, za co na svojí premiéru půjde.

Dva měsíce před Halloweenem vytahovala ze skříně šatičky ala princezna, později jí máma musela spíchnout vílu a nakonec tátu přesvědčila o svém dokonalém výběru námořníka.

Přesto v den, před svátkem mrtvých, opět chodila po bytě a zjišťovala ode všech, za co by se měla převléknout.

„Melody, neotravuj už!" křičela jsem na ní z kuchyně, když mi do uší zajížděl její vysoký vlezlý hlas, otravující v obýváku babičku Gildu.

„Jdi si za sebe, ty jsi monstrum dost veliké a originální!" Dodala jsem vztekle a dlouze si usrkla pomerančového džusu.

„Nebuď na svojí sestru taková Holly. Taky jsi byla přece malá a pamatuji si moc dobře, že jsi tenhle svátek milovala," promlouvala mi matka do duše při mytí nádobí, zbylého ještě ze snídaně.

„To už bylo dávno, dospěla jsem mami a ona by měla taky!" Vstala jsem od stolu a zasunula dřevěnou židli.

„Jako by to bylo včera, co jsi šla za růžičku, nebo sluníčko," vzpomínala nahlas sentimentální matka.

„Bože!" Zašilhala jsem očima a utíkala raději ven z kuchyně.

Ještě ve dveřích jsem se však střetla s otcem,"Tak jak je? Za co půjdeš tenhle rok růžičko?" Zeširoka se na mě usmál.

„Bože," zopakovala jsem, „Jste oba tak trapní!" Obešla jsem ho a dostala se na hlavní chodbu ke schodišti. po něm jsem vyběhla nahoru směrem do svého pokoje.

Otevřela jsem dveře od své cimry a za nimi, ta malá stvůřička, „Půjdu za Lokiho!" Vybafla na mě.

„Ven! Vypadni z mého pokoje ty stvůro! Nevidíš, co stojí na mých dveřích? Nevstupovat!" Rozkřičela jsem se na ní. Bohužel jako obvykle.

„Promiň, já myslela, že tam stojí doupě velikého smraďocha," zahyhňala se po odchodu , jen několik málo metrů z mého dosahu.

„Jsi neskutečně drzá a nevyspělá Melody, už konečně dospěj!" Volala jsem za ní i potom, co za sebou práskla princeznovskými dveřmi od jejího dětského pokojíčku.

Ne, ta se z dětství nikdy nevyléčí! Zahartusila jsem si pro sebe.

„Blee," ozvalo se za těmi dveřmi.

-----------------------------------------------------------------------------------

Nastal den druhý a později měla přijít i ta otravná Halloweenská noc. Rodiče se jako každý rok chystali na oslavu svých přátel a kdo by si myslel, že nás babička Gilda dostala na starost, zatím co tu oni nebudou, mýlil by se. Gilda se totiž rozhodla, že letos půjde hezky s nimi, ať si na svá stará kolena taky užije trochu zábavy. Na povel jsem tudíž dostala vše já.

„Pamatuj, projdi s Melody pár bloků a do deseti hodin buďte už obě doma. Večeři máte v lednici a ať Melody moc neponocuje, není to zdravé.. Kdyby se cokoliv dělo Holly, víš kam máš zavolat." Kladla mi matka na srdce důležitosti k dnešnímu večeru, Poté, kdy jí otec u hlavních dveří oblékal do koženého kabátu.

„K Stuartům, chápu mami," kývla jsem hlavou, i když jsem druhým uchem všechno, co mi říkala, vypouštěla ven.

„Hodná Holka," políbila mě na čelo, objala Melody a následně ruku v ruce s otcem i Gildou odešla ze dveří do chladné noci.

-----------------------------------------------------------------------------

„Rychle Holly, musíme stihnout strašení, jinak nám všechny domy ostatní strašidla vyžerou!" Ječela na mě Melody jak smyslů zbavená.

„Jo, jasně, aby ses nezbláznila, ty strašidlo," sledovala jsem z okna ještě tátovo auto, jak mizí za první zatáčkou.

„A za co teda jdeš?" Ohlédla jsem se po ní. Docela mi svým kostýmem vyrazila dech.

„Za Lokiho! Už jsem ti to včera říkala, hlavo děravá!" Dala si ruce hrdě v bok.

„Aha," sjela jsem jí pohledem.

Její kostýmek byl celý do zelena, jen pár částí bylo zdobeno dožluta, chcete-li do zlata. Dlouhý zelený plášť a čelenka s rohy. Oblek působil spíš jako pro kluka než pro dívku, která chtěla být ještě včera zubní vílou.

„To myslíš vážně?" pozvedla jsem jedno obočí.