Boží Halloween

Zvěřinec

„Bože, pomoc!" Naříkala jsem a vyděšeně lezla po všech čtyřech, co možná nejdál od místa činu.

„Holly? Co to děláš?" vytrhl mě z mého osobního očistce sestřin tázavý hlas.

„Pavouci, hadi.. jsou všude!" Zmohla jsem se na těch pár slov.

„Pavouci a hadi?" opakovala zmateně.

„Nic tu není!" zvolala překvapeně, když došla do koupelny.

„Jsou všude," nepřestávala jsem úpět, opřela se o zeď a pažemi si objala kolena.

„Ale ne, nikde nic není, ségra," podávala mi růžový župan a zkoumavě mě pozorovala.

„Dík," vyhrkla jsem ze sebe, vstala a křečovitě se do něj navlékla.

Nemohla jsem uvěřit, že se mi to celé jen zdálo. Nakoukla jsem do zapařené koupelny, ale po hmyzu ani plazu nezbylo pražádné památky.

Zostuzena před sebou a především před svou vlastní sestrou jsem se mlčky vydala do svého pokoje.

„Holly, přečteš mi už tu pohádku?" vyrušila mě Melody při mém převlékání do černého trika a šedých tepláků, které jsem si vyhrabala ze zadní části své skříně.

Tvářila se jako by se nic z toho nestalo a já pro ní byla stále ta starší sestra, která je dostatečně při smyslech nato, aby jí čítala z pohádkové knihy.

Svým způsobem mě uklidnila, ale na druhou stranu jsem neměla ani náhodou náladu zabývat se hloupou knížkou,teď když mi začalo strašit ve věži.

„Melody, jdi si k sobě do pokoje a mě nechej být. Potřebuji být sama, prosím," mávla jsem po ní slabě rukou.

„Ale.."

„Já tě prosím, Melody!" Posadila jsem se na postel a založila si ruce na hrudi. „Prosííím," zvýšila jsem tón.

„Někdy je s tebou vážně otrava, Holly," vtáhla Melody zpátky svojí slzu a celá nafouklá se vypařila z mého pokoje i s hnědou knížkou, s kterou jsem jí viděla ještě nedávno spát v náručí.

Dobře, uklidni se .. jen jsi přetažená, nebo prostě unavená, musíš se nějak odreagovat.. dýchala jsem zhluboka.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Už bylo něco dávno po půlnoci a já konečně uklidněná, rozvalená na pohovce, sledovala v telce pořád o Africe.

Lvice je hlavním lovcem celé skupiny, takže zatímco lev, král zvířat, polehává ve stínu stromu, jde vražená kráska na lov..

„Nůůda!" dostávala jsem se opět do své „veselé" nálady.

Pozorovat zebry, pojídající trávu, nebo šimpanzi, co skákají z větve na větev a vyzobávají si navzájem parazity, to opravdu nebylo nic pro mě. Třebaže jsem zvířata neměla ráda a po dnešku ještě víc, neudělala jsem ani jeden líný pohyb k tomu, abych přehodila kanál.

Jednoduše jsem znuděně koukala do bedny, aniž bych třebaže maličko chápala, o čem že to vypravěč právě hovoří.

Obraz televize začal ale najednou zrnit a chrčet, signál se pomalu ale jistě vytrácel a v konečné chvíli po obrazovce už běhaly jen bílé čáry.

„Ale no tak, já to tak přece nemyslela," zadívala jsem se ke stropu, na znamení toho, že si ze mě dělá srandu snad i ten nejpovolanější.

Přisoukala jsem se ke staré televizi, která si ještě pamatovala můj první zoubek, a začala do ní neohrabaně tlouct dlaněmi.

„Tak dělej, pustíš se ?"

Nic.

Moje stížnosti byly přerušeny ve okamžiku, kdy mi do nosu vjel nesnesitelný puch.

Nedalo se to popsat, jako kdyby se tisíce psů vykálelo u vás doma na koberci, odporné.

Odkud to tak smrtí.. zavětřila jsem po prostoru.

Smrad mě zavedl přes obývák až k dvoukřídlým šoupačkám, vedoucích do rodinné jídelny.

Vychází to odtud! Strnula jsem u nich.

Tak to by mě zajímalo.. otevřela jsem obě křídla najednou a dost rychlým způsobem.