Chuť skořice

•Lahodně medový perníček•

Pekárnou se linula vůně čerstvého pečiva. Lahodná, čerstvá a voňavá. September Abrahamsová se starala o chod podniku od svých devatenácti let. Byla sice velmi mladá, ale také zodpovědná.

Každé ráno vstávala velmi brzo, aby stihla naplnit regály čerstvým pečivem.

"Něco tomu chybí," zamumlala si pro sebe, když uždibovala malý kousíček z teplého rohlíku. "Ale nevím, co."

September Abrahamsová byla inteligentní dívka, která ráda přemýšlela nad životem. Hodně četla, ráda psala a ze všeho nejvíc milovala pečení vánočního cukroví. Jediné, co jí v životě nešlo dostat do hlavy, byla matematika a chemie. To byla hotová noční můra.

Zadumaně se podívala na tiše tikající hodiny na stěně. Bylo půl osmé. Za půlhodiny si už přijdou první hosté pro ranní chleba.

Jejich pekárna byla proslulá na míle daleko. Nejspíš to bude tím, že je tu už vlastně odjakživa. I nejstarší pamětníci městečka St. Bartholomew nedokážou odhadnout, kolik pokolení se o pekárnu Autumn kdy staralo.

September dala do trouby poslední várku skořicových šneků a spokojeně si sedla ke kulatému stolku, u kterého popíjela kávu. Rozpadal se jí cop, tak si pramen neposedných zrzavých vlasů zastrčila za ucho. Zamžourala na kalendář, který visel na zdi. Dnes je sobota. Úplně jí to vypadlo z hlavy.

Hlavou se jí honily myšlenky, jak pekárnu na Vánoce ozdobit. Lidé si do pekárny chodili hlavně povídat a to převážně starousedlíci, kteří si vyměňovali denní zprávy a drby z městečka.
Nikomu se z tohoto milého podniku nechtělo odcházet, zvlášť když byl Advent, protože toto místo vyzařovalo pozitivní energii a každoročně tu byla jedinečná vánoční atmosféra.

Za týden začíná Advent. September měla práce nad hlavu, musela vymýšlet na každou neděli speciální nabídku cukroví, které muselo být perfektní. Od mala jí bylo vsugerováno, že všechno, co se týče pečení, zdobení a výzdoby, musí být dokonalé. To byla osudová chyba, jelikož si s tím September často lámala hlavu a pak nestíhala myslet na sebe.

Ve svých jednadvaceti letech žila stále se svojí matkou, která už nemohla pracovat. Od té doby, co se to stalo, měla September velmi komplikovaný a strastiplný život. Přesto se cítila šťastně.

Rusovlasá dívka si vzala bílou tužku a snažila se co nejúhledněji napsat dnešní nabídku na tabulku, kterou vždy vyvěsí před dveře.

Skořicoví šneci se špetkou útěchy

Její babička neúmyslně zavedla zvyk psaní originálních názvů, který se September tak zalíbil, že ho používala dennodenně. Díky tomu byla pekárna jedinečná.

Horké jablko s voňavou skořicí

Na konec tabulky ještě úhledně dopsala: Do Štědrého dne zbývá 33 dní!

Spokojeně se usmála a tabulku pověsila. Za chvíli přijdou první hosté.

-

"Holčičko, musíš mě poslouchat," řekla mile postarší paní své vnučce. "Abys docílila správné chuti vanilkových rohlíčku, nesmíš tam dát málo, nebo naopak moc vanilky. Jí by to potom bylo líto."

"Vanilce by to bylo líto?" zeptala se zvědavě malá rusovláska.

"Ano. Když nebudeš dělat svou práci s láskou, nikdy to nebude ono. Budeš se celý život trápit."

"Takže jediné, co v práci potřebuju, je láska?"

Babička se pousmála. Byla šťastná, že má tak šikovnou vnučku. Upravila si svou zástěru a chystala se odpovědět. "Samozřejmě, že taky musíš být šikovná a pečlivá. Láska ti stačit nebude."

Holčička jen zadumaně přikývla. Nevěnovala babiččiným slovům přílišnou pozornost, jelikož byla ve svém vlastním světě někde v oblacích. Kdyby tak věděla, že jednou se jí budou babiččiny rady nesmírně hodit.