Pohled Aileen
Delší chvíli jsem se odhodlávala k tomu, aby jsem mu odpověděla, ale nakonec se mi to podařilo.
,,Nemyslím si, že tě znám tak, abych ti mohla věřit.'' řekla jsem skoro až neslyšně. V jeho očích se objevily jiskřičky a on se mírně pousmál.
,,V tom případě je načase abysme se poznali.'' pronesl svým příjemně potemnělým hlasem, ve kterém byla slyšet dětská radost. Trochu jsem se zarazila nad jeho slovy. Nemám žádné kamarády a nevím jestli bych to měla měnit. Většinou se se mnou ani nikdo bavit nechce díky mé odtažitosti, ale Niall byl asi velice neoblomný člověk. Moje ruce křečovitě svíraly knížku a svým sklopeným pohledem jsem sledovala svoje ruce.
,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad.'' odvětila jsem. Nebyla jsem zvyklá na společnost. Ani jsem si nechtěla zvykat. Nemám ráda změny.
,,Já myslím, že je. Trápí mě vidět tě takhle samotnou a smutnou. Dej mi jeden měsíc. Jeden jediný měsíc a pokud mě potom už nebudeš chtít vidět tak tě nechám.'' řekl upřímně s nadějí v hlase. Jeden měsíc není zase tak dlouhá doba a když pochopí, že to nemá cenu, tak budu moct dál žít svůj život bez přátel. Pokud mu řeknu ne, tak jeho naléhání nepřestane, to jsem věděla moc dobře. A jeden měsíc snad nějak přežiju.
,,Tak dobře. Máš jeden měsíc.'' řekla jsem svoje konečné rozhodnutí. Na tváři se mu zjevil široký úsměv vítězství.Nadšeně se zvednul do křesla, až mnou projelo zděšení, co má v plánu. Popadl mě za ruku a vytáhl mě na nohy, až jsem skoro pustila svojí oblíbenou knihu. Se strachem v očích jsem se koukala do těch jeho nadšených.
,,Nesmíme mrhat čas. Jdeme se poznávat.'' prohodil vesele a už mě táhnul ke schodům. Jediné co po nás zůstalo byly dva kelímky nedopitého kafe.
Ano vím, že tahle část je extrémně krátká, ale potřebovala jsem se dostat k tomuhle zlomu, aby se to mohlo konečně rozjet a nechtěla jsem to strkat do jedné části, protože jsem moc velký puntičkář a bylo by to neupravené. Budu moc ráda za každé hlasování a komentář. -Ellie.
