Seděla jsem na chladném betonovém povrchu a moje kůže byla zčervenalá chladným větrem. Koukala jsem před sebe a v ruce svírala svůj denník. Bylo uvolňující se dívat z výšky na tohle zrychlené velkoměsto, poslouchat občasné troubení aut a koukat se na chladnou oblohu. Jakoby se tady nahoře zastavil čas. Nikdy jsem vyloženě nechtěla být úplně sama, ale tak nějak se to stalo a mě nezbývalo nic jiného než se s tím naučit žít. Většina lidí mě považuje za blázna a ti ostatní přinejmenším za podivína. Vždycky si o vás něco vymyslí, pokud skoro nemluvíte a nikdo se s vámi nebaví. Tohle jsou ale věci, které se nemění, takže si na ně prostě musíme zvyknout, protože žádná jiná možnost není. Vytáhla jsem si mobil z kapsy a odemkla ho. 18:37 - čas na to abych se zvedla a šla domů.
,,Slib mi to. Musíš mi to slíbit.'' ozval se skoro neslyšně tichý hlas. Držela mě za ruku a s bolestným úsměvem na mě hleděla. Moje oči byli opuchlé a červené od slz a z očí mi padaly další a další.
,,Slibuju.'' zlomil se mi hlas v polovině slova.
Trhla jsem sebou. Stála jsem ve sprše a padaly na mě horké kapky vody. Vodu jsem vypla, rychle se osušila. Padla jsem do peřin a koukala na strop mého pokoje kde byli rozvěsené po celé ploše papírová letadélka.
První díl mého prvního příběhu. S velkou pravděpodobností nebudu přídávat další díly pravidelně, spíše podle toho, kdy budu mít nápady na psaní, ale chtěla bych přidávat minimálně jeden díl za týden. Tohle je jen takový úvod, doufám že Vás alespoň trochu zaujal a budete ochotní si počkat na další díly. -Ellie
