The wildest dreams

Do zbraně.

Probudila jsem se okolo desáté ráno, Dominick už byl pryč a abych byla upřímná, jsem jen ráda. Ani nevím jak jsem to včera mohla takhle pokazit. Vyspat se s ním? Alexandro sakra! Plácla jsem se do čela a posadila se na postel. Co když ho mám ráda? ,,Nemožné." Vypadlo ze mě. Po chvíli jsem si všimla, že vedle mě na posteli je vzkaz. ,,Až se probudíš zajdi za Benem, odveze tě k mému otci, musí s tebou mluvit. Co se týče mě, nejspíš se chvíli neuvidíme. Dom." Potvrzeno, je to idiot. Vyspat se s holkou a zdrhnout umí každej. Alespoň mě ujistil, že má rozumnější strana měla pravdu. Přesunula jsem se k šatníku. Elegantní červené šaty, červené lodičky, jemný makeup a mohlo se vyrazit.

Cesta trvala asi hodinu, přijeli jsme před obrovskou vilu. Nemůžu říct, že bych byla jakkoliv překvapena, vlastně jsem si přesně něco takového představovala. Moje nervozita mi nedovolovala obdivovat moderní prostory. Beze slov jsem se posadila za obrovský stůl, po chvilce se na druhém konci objevil postarší muž v obleku.

,,Zdravím Alexandro." Usmál se od ucha k uchu. Nevím proč, ale jeho úsměv mi přišel vždy falešný. ,,Nejspíš bych vás měl informovat o jedné nepříjemnosti, která se momentálně naskytla. Jsem si jist, že jste si už na váš nový život zvykla a o to horší to nejspíš bude. Vypadá to, že se sňatek konat nebude. Možná, že jsem našel vhodnější dívku. Tento týden jsem poslal Dominicka k rodině Martina Peterse, jeho dcera se mi velmi zamlouvá a jejich majetek ještě víc. Ale nezoufejte, dal jsem Dominickovi na výběr, stráví týden s ní a rozhodne se." Pokrčil rameny jakoby se nic nedělo. ,,Dobře, odcházím domů, nebudu ze sebe dělat idiota a z mé rodiny taktéž." Suverénně jsem se zvedla a zamířila ke vchodu. ,,Nejspíš jsme si nerozuměli slečno. Kdybych chtěl, aby byl  šťastný, nechám ho ať si vybere, ale já chci aby byl úspěšný a aby na něj doma čekalo malé rozptýlení. Zas tak důležité postavení tu nemáte. Zprvu jsem si myslel, že budete užitečná, že vás zasvětím do našeho světa, ale rozmyslel jsem si to. Budete dělat co vám řeknu." Podíval se na mně se vší vážností, což mě ještě víc naštvalo. ,,Nejsem žádný vaše hej počkej, nezajímá mě váš svět a ani vaše plány. Můj život byl fajn, než se v něm objevila vaše rodina. Ať si ho ta holka klidně nechá, nezajímá mě, stejně jako mě nezajímají vaše rozkazy." Arogantně jsem se usmála a pomalým krokem vyrazila k východu, když v tom mě někdo chytl za vlasy a táhl pryč. Využít moment překvapení bylo sice chytré, ale Ben mě přece učil co dělat. Okamžitě jsem se začala bránit a ze začátku mi to i celkem šlo, jenže co jsem mohla dělat proti třem chlapům v černých oblecích. Snažila jsem se vzpírat, křičet, ale nic nepomohlo, někam mě vlekli. Hodili mě do nějaké místnosti v posledním patře a zamkli. ,,Hlídejte tu malou děvku, myslím, že jí Dominick něco řekl, je pro nás hrozbou. Když bude zlobit, tak ji jednoduše umlčte." Byl to hlas Dominickova otce. Porozhlédla jsme se po pokoji a zjistila, že je klučičí. Byla Christopherova přesněji řečeno. Prohlížela jsem si fotky. Na všech byl Dominick, jejich máma a Chris. Nemá ani jednu fotku s jeho otcem. Zajímalo by mě jak se choval k nim. Vzala jsem tu nejhezčí fotku Dominicka a lehla si na postel. Co se mnou teď bude? Co když si vybere tu druhou? Posmutněla jsem. Nejspíš mám toho pitomce trochu ráda a on si odjede za nějakou krávou?! Je vidět, že jsem mu naprosto ukradená, bere mě jen jako věc co může vlastnit, bavit se na můj účet mu jde taky fantasticky, ale říct pravdu neumí. I kdybych ho sebevíc milovala už se k němu nikdy nevrátím a nebudu chovat stejně, takže pro jeho vlastní dobro doufám, že si vybere tu druhou. Byla jsem ještě trochu unavená ze včerejších aktivit a jelikož nemůžu nic moc dělat trocha spánku mi neublíží.

,,Alex? Co tu děláš?" Vzbudil mě povědomý hlas. Byl to Chris. ,,Máš všude modřiny, co se ti stalo, proč jsi tu byla zamčená?!" Nevěřícně na mě koukal. ,,Kde je tvůj otec?" Zbystřila jsem smysly a prohlížela si toho krasavce, který se na mě tak ustaraně díval. Co když v tom jede taky, jen chce moji důvěru, co když mi chce ublížit? Je rozhodnuto, nebudu mu věřit ani slovo. ,,Jel na golf." Suše odpověděl. ,,Vstávej, jdeš domů." Chytl mě za ruku a táhl pryč. ,,Au!" Vyjekla jsem, když mě chytl za zápěstí, podívala jsem se na bolestivé místo, byla tam obrovská modřina. ,,Sakra." Zaklela jsem. ,,Jsem v pohodě, pokračuj." Odpověděla jsem na jeho omluvný pohled. Rychle jsme utíkali po chodbě, když v tom nás zastavil ženský hlas. ,,Christophere, co to děláš?!" Řekl zděšený hlas. Ze dveří vyšla drobná, starší blondýna s utrápeným výrazem, podle fotek soudím, že je to jejich maminka, ale vypadá teď úplně jinak. ,,Pořád ti ubližuje?" Zeptal se Chris, otočený zády k ženě. ,,To není důležité, víš co se stane, když se dozví, že ta dívka je pryč." Sklopila pohled k zemi. ,,Pokud si pro ni přijde sám ho zabiju, jak to můžeš každý den snášet?! Lži, přetvářky, bije tě... Stejně jako to dělal kdysi. Nerozumím ti, ale rozhodně se nechci dívat na to, jak tě tu ničí, pokud ti ještě zbyla trocha hrdosti, tak se sebereš a odejdeš s námi." Rozešel se ke dveřím, ale to já jsem nemohla. Pohled na tu ženu mi naháněl husí kůži, do očí se mi nahrnuly slzy, ale dokázala jsem je potlačit. ,,Alex?" Upozornil mě na svůj odchod. ,,Byla jste silná, když vás vaši synové potřebovali, teď vy potřebujete vaše syny. Třeba je to poslední možnost jak se odtud dostat." Řekla jsem mezi kroky nasměrovaná ke dveřím. ,,Nikdy bych své syny tímto neohrozila, ať už si teď o Dominickovi myslíš cokoliv, měla bys vědět, že on s tím nesouhlasil, řekl, že si jasně vybral, ale jeho otec mu začal vyhrožovat, chtěl mi ublížit a proto souhlasil, s Dominickem jsi v bezpečí, není vůbec jako jeho otec." Usmála se na mě, chtěla jsem ji na to odpovědět, ale Chris už mě tahal za ruku do auta. Rychle jsem nasedla a doufala, že z tohohle hrozného místa budu co nejdříve pryč. Nevěřit Chrisovi se mi moc nepovedlo, jelikož sedím v jeho autě a nevím kam mě veze, tohle město mi je ještě pořád neznámé. Asi po hodině jsem se konečně objevila na místě, kde mám být. Před naším domem bylo plno aut. Okamžitě jsem se rozběhla hledat Bena, abych zjistila co se tu děje. ,,Slečno Alexandro, jste v pořádku?" Přihrnula se ke mě partička mužů v černém obleku. ,,Ano, jsem v pořádku." Ujistila jsem je. Jeden z nich vytáhl mobil a někomu zavolal. Za minutu se ze dveří přiřítil Ben, objala jsem ho, abych ho ujistila, že mi nic není a zároveň jsem to po dnešku potřebovala. Dobelhala jsem se do sprchy a nestarala se o nic venku. Bylo mi jedno, že po mě ten magor půjde, bylo mi jedno, že je celý dům vzhůru nohama, mě zajímala jen slova, která řekla jeho matka a taky skutečnost, že odešel. Snažila jsem se to promyslet, co bych asi udělala já. Zachovala bych se nejspíš stejně, i když mě pravda bolela, bylo to tak, což neznamená, že mu to jen tak projde, až se vrátí rozhodně mu neskočím do náruče. Z mého přemýšlení mě vytrhl mobil, který mi hlasitě hrál v ložnici. Neochotně jsem se vyhrabala ze sprchy a skočila do peřin, kde vyzváněl můj mobil. Ani jsem se nepodívala na číslo, potřebovala jsem s někým mluvit. ,,Alex?! Jsi v pořádku?" Vyjekl na mě vystrašený hlas. Poznala jsem komu patří. ,,Jsem ok." Prohodila jsem suše. ,,Vím, že jsem neměl odjíždět, měl jsem ti o tom alespoň říct, jsem idiot a omlouvám se. Za deset minut jsem doma, promluvíme si." Snažil se mě uchlácholit, ale mě to bolelo ještě o něco víc. Musím ho nenávidět! Musím! Rozkazovala jsem si a přitom si utírala slzy. Cítila jsem se naprosto zrazená, ale nechápu proč! Chtěla jsem odejít, nenáviděla jsem ho, neřekli jsme si, že spolu chodíme nebo tak, pokud nepočítám jeho přivlastňování. ,,Nechci s tebou mluvit." Řekla jsem, po delší úvaze. Položila jsem telefon, zakázala si brečet a skočila do pyžama. Celej den jsem nic nejedla, takže moje příští zastávka byla kuchyň, kde seděla Olga s obličejem v dlaních. ,,Jste v pořádku Olgo?" Opatrně jsem se zeptala. ,,Nedělejte si starosti, hlavní je, že jste zpátky, musíte být hladová, připravím vám něco k snědku." Usmála se a dala se do práce. Bylo mi trochu trapně. Olga se trápí a dělá vše proto, aby rozveselila ostatní. Já se od svého příchodu jen vztekám a lituju. ,,Pokud budete mít jakýkoliv problém stačí za mnou přijít, rozhodně se s tím dá něco dělat." Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. ,,Jak jsem říkala, nedělejte si s tím starosti." Položila mi na stůl zeleninový salát. Jelikož bylo asi deset hodin večer byla jsem jí vděčná, že dbá na moji postavu. Po krátkém rozhovoru s Olgou jsem naběhla znovu do koupelny, čistila jsem si zuby a přitom koukala na své kruhy pod očima, měla jsem modřiny snad všude. Krk, ruce, nohy, záda. Ani si nevzpomínám co se dělo, v tom zápalu boje jsem se na svoji bolest nesoustředila, ale teď už vážně trpím. Otevřela jsem dveře do ložnice a leknutím uskočila. ,,To snad ne, vypadáš hrozně." Koukal na mě Dominick s otevřenou pusou. ,,Nic mi není." Sklopila jsem hlavu a chtěla okolo něj projít, ale on mě chytl za zápěstí, kterým mi proběhla neskutečná bolest. Zaťala jsem zuby, cukla rukou a byla rozhodnuta jít až do postele. ,,Je mi to líto!" Předběhl mě a díval se mi do očí. ,,Nechtěl jsem, aby ti ublížil a já ti taky nechtěl ublížit, ale neměl jsem na výběr, pochop mě!" Přivinul si mě k sobě a já cítila jak mu buší srdce. Nepohla jsem se ani o centimetr, cítila jsem se v jeho náručí naprosto bezpečně. Chtěla jsem se ho chytnou a už nikdy nepustit, ale ovládla jsem se. Po chvilce jsem udělala krok vzad, obešla ho a lehla si do postele. ,,To je v pohodě, udělám co se po mě chce, nic víc, nic míň." Řekla jsem nezúčastněným tónem. ,,Nevybral jsem si tě proto, abys mě na slovo poslouchala, líbilo se mi, že jsi jiná, že mi neskočíš do náruče, když si řeknu!" Rozčiloval se a sedl si na postel. ,,Nezajímá mě co se ti líbí a co ne! Za ty modřiny mi nestojíš." Ušklíbla jsem se a otočila k němu zády. ,,Ukaž mi to." Řekl klidným hlasem, sedl si za má záda a vzal moji ruku. Pohladil mě jemně po modřině. ,,Už ti nikdo neublíží, slibuju!" Dal mi pusu do vlasů a někam odešel. Lehce jsem se usmála i přes můj zákaz a poručila si spát, což se taky po chvilce povedlo.