The wildest dreams

Stejně budeš litovat!

Když jsem se ráno probrala Dominick tu už nebyl. Tahle ložnice potřebuje přestavět, pomyslela jsem si při pohledu na místnost. Vypotácela jsem se z postele a zamířila si to do koupelny. ,,Co to kurva?!" Zakřičela jsem a zděsila se. Na obličeji jsem měla namalovaný knírek, brýle a spojené obočí. ,,Dominicku Russo, tohle je válka?" Zařvala jsem jak nejhlasitěji se mi podařilo a snažila se to smýt z obličeje. Po hodině drhnutí můj obličej vypadal jako dřív, díkybohu. Naštvaně jsem dokráčela ke skříni a vzala černé šortky a tílko. Abych byla naprosto upřímná miluju černou a nenávidím růžovou, nosila jsem ji jen kvůli tomu, že se ke mě prostě hodila a osobnost Sharpey mi seděla. Navlnila jsem si své blonďaté vlasy, nanesla křiklavý make-up a pomsta mohla začít. Vzala jsem si bloček, propisku a šla do kuchyně. Celý den si budu zapisovat co ten parchant dělá, co má rád a zjistím jak ho naštvat. 

Nakráčela jsem suverénně do kuchyně a s obličejem ,,nic se nestalo" jsem přívětivě pozdravila Dominicka sedícího na lince. Položila jsem si bloček vedle něho a začala hledat jablko. ,,Bloček? Ty umíš psát?" Zasmál se a upřel na mě svůj opovrhující pohled. Chvilku jsem přemýšlela, jestli ho mám praštit rovnou nebo si to vše schovat a vrátit mu to až bude čas, rozhodla jsem se svůj neutichající hněv zahnat do ohrádky a dál hledat mé vytoužené jablko. ,,Dnes ráno jsem snědl poslední dvě jablka, slyšel jsem, že je máš ráda, ale nemohl jsem si pomoct." Mrkl na mě a odešel. Zůstala jsem tam stát opřená o linku, musela jsem vypadat jako bych právě prodělala srdeční infarkt, ale jsem dost agresivní člověk a momentálně teď jsem se zlostí klepala a upadala do kómatu. 

,,Ahoj, jsi v pohodě?" Vykoukl na mě nějaký muž v saku ze dveří, jeho modré oči na mě upíraly ustaraný pohled. ,,Amm, nejspíš jsem v pohodě." Nadechla jsem se a narovnala se. ,,Jsem Christopher, bratr Doma." Usmál se a podal mi ruku. ,,Alex." Oplatila jsem mu úsměv a stiskla jeho ruku. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" Nadzvedla jsem šibalsky obočí a zkontrolovala jestli se v okolí nenachází Dominick. ,,Jasně." Přikývl a otevřel mi dveře na balkón, odsunul židli a já se posadila. Musím uznat, že je naprostý opak mého nastávajícího, až na svaly a krásu, tu mají nejspíš stejnou. ,,Tak na co se chceš zeptat?" Podíval se mi do očí a jemně se usmál. Přitiskla jsem k sobě bloček, byla jsem trochu nervózní, co když je na straně Dominicka a všechno mu to řekne, je to divné ptát se ho na něj, když se skoro ani neznáme. ,,Řekni mi něco o svém bratrovi, co má rád, co nemá, co ho štve atd." Vypadlo ze mě nekontrolovaně. Vypadá to, že jeho naštvání mě zajímá víc, než slušné chování. Zasmál se. ,,To je zvláštní otázka, ale dobře. Nesnáší když někdo klepe něčím o stůl, neumí prohrávat, štve ho jen představa, že nemá poslední slovo, ale naopak má rád sport, výhru, blondýnky a holky, které sportují, je toho dost, ale momentálně jsem si vybavil jen tohle. Jo a ještě miluje kávu a nemá rád sladké. Počkej ty si to zapisuješ?" Začal se smát. ,,To víš, chci mu být dobrou přítelkyní." Řekla jsem jak nejvíc ironicky to šlo. ,,Ale, ale, cítím tu malý boj mezi vámi nebo se pletu?" Zaujatě se na mě podíval. ,,Možná jsme spolu nezačali zrovna nejlíp a já rozhodně nemám v plánu to udobřit, zničím ho a když mu nic neřekneš, pošlu ti jeho fotku, až se bude vztekat." Uchychtla jsem se a připadala si jako ten nejhustější záporák. ,,Dobře, tohle beru, když mě ještě něco napadne napíšu ti, myslím, že si budeme rozumět, ale teď už budu muset jít za bratrem, rád jsem tě poznal parťáku." Rozloučila jsem se a běžela do kuchyně, pořád jsem ještě nic nejedla a jelikož bylo už jedenáct hodin, rozhodla jsem se přichystat oběd. Kuře s rýží nemůže nic pokazit, je to lehké a chutné. Ve dvanáct jsem už seděla u jídelního stolu a házela do sebe svůj úžasný výtvor. ,,Ona tohle nikdy nezvládne! Nechápu proč otec vybral zrovna ji, je k ničemu." To byl Dominickuv hlas, co má být? To se baví o mě? ,,Brácho, jestli to někdo zvládne ustát a přijmout je to ona a jestli ti nám má někdo v tomto pomoct je to ona, s trochou tréninku bude nejlepší." Tento hlas zase patřil Chrisovi. Šla jsem blíž ke dveřím, abych mohla poslouchat dál. ,,Alex?" Ztuhla jsem. Jak o mě může vědět! K sakru, začala jsem okamžitě couvat, dveře se rozletěli a v nich stáli ti dva ,,Co jsi slyšela?" Podíval se na mě vážně Dominick. Mlčela jsem a Chris se jen usmál. ,,Tak odpovíš?" Naléhal a přistoupil ke mě ještě blíž, chytl mě za zápěstí a cukl se mnou. ,,Co si myslíš, že děláš? Něco mi tu tajíš, já bych o tom očividně měla vědět, ale ty se ještě naštveš, protože si nedáváš pozor na to, kde mluvíš, zamysli se občas nad sebou, nebudu dělat to, co mi říkáš!" Vytrhla jsem se mu ze sevření a odešla. ,,P-počkej." Řekl potichu Dominick a koukal mým směrem. ,,Jak říkám, je perfektní." Zasmál se Chris a vyšel z našeho domu k autu. Tihle chlápci mě začínají děsit, ví o každém pohybu, tváří se jakoby mi viděli do mysli, kdo k sakru jsou! Rozběhla jsem se do ložnice, popadla mobil a volala tátovi. Nechala jsem to dvakrát zapípat a pak to tipla. Mám přece na víc, než volat tátovi a prosit ho, aby mě odsud dostal. Zjistím o co tu jde. Možná obchoduje se zbraněmi, drogami nebo tak něco. Třeba je to superhrdina a já budu jeho komplic. Musela jsem se nad tou myšlenkou zasmát. ,,Šuplík." Pošeptala jsem si sama pro sebe, když se můj zrak upřel na jeho noční stolek. Co třeba šmejdit? Né, to bych přece neměla, je to jeho soukromí. Ale já budu jeho žena, měla bych vědět kdo vlastně je. Jako obvykle zlá Alex vyhrála a já se snažila dostat do jeho zamčeného šuplíku. Proboha co za druh zlosyna si zamyká i šuplík od nočního stolku. Hledat klíč bude nejspíš hloupost, nemůže být přece takový idiot, aby to tady nechal, mohla bych to najít, popadla jsem z nočního stolku sponku a ve stylu Kim Possible začal boj s šuplíkem, cvak, ha! Povolil. Otevřela jsem šuplík a v něm byla zbraň a deník jmen. U některých byly i fotografie. Některé byly přeškrtnuty. Co to má být? Začala jsem mít trochu strach, listovala jsem deníkem jako o život, byly tam různé příběhy, kdo co udělal... Ale v tom přišel do pokoje Dominick.

Obrázek - Alexandra