The wildest dreams

Dovolená

                               Po roce zase kapitola <3,

                    né, jen po dvaceti dnech, ejoy it :D :).

,,Vstávej Alex." Nenávidím vstávání, pomyslela jsem si a mžourala na Dominicka, který do mě drbal. ,,Musím s tebou mluvit." Zatvářil se dost vážně, sedl si na postel a počkal, až se složím do nějaké přijatelné polohy. ,,Víš, každoročně já a moje rodina odjíždíme na dovolenou, na týden." Začal opatrně, nenechala jsem ho domluvit. ,,To je v pohodě, mě to nevadí, klidně jeď, budu jen ráda, když strávíš nějaký ten čas s tvým tyranským otcem a naučíš se mu trochu odporovat." Zasmála jsem se ironicky. ,,Promiň, dělala jsem si srandu. Pokud sis myslel, že by mi to třeba mohlo vadit, co hůř, že bych chtěla jet taky, tak se nemusíš vůbec obávat." Usmála jsem se na něj a začala si vybírat hadry na dnešek. Měla bych taky napsat holkám atd. Pomalu jsem si plánovala dnešek a zkoušela zastínit svoje obavy z včerejšího večera. Strašně jsem se za sebe styděla, jen co jsem si na to vzpomněla, jsem začala rudnou a nechtěla jsem, aby to Dominick viděl, takže jsem se přihrnula k oknu a dělala, že sleduju jaký krásný den je. Abych byla upřímná bylo mi to naprosto jedno, protože moje kocovina se začala zhoršovat a já se snažila nepozvracet. ,,Alex.." Odmlčel se. ,,Musíš jet s námi." Podíval se mi zpříma do očí a já mohla spatřit nepatrnou obavu z mé reakce, dokonce jsem se zapomněla nadechnout v tom šoku. ,,Ne, ne, ne, to přece po mě nemůžeš chtít? S tím psychopatem nikam nepůjdu, na to zapomeň!" Chytla jsem si modřinu na krku a nasadila bojový pohled. Byla jsem odhodlaná se za to, co jsem teď řekla poprat, doufala jsem, že to bude stačit jako odpověď, ale on se jen arogantně zasmál. ,,Teď vypadáš vážně děsivě, zkus se tak podívat na otce, určitě se tě lekne a uteče." Jeho pobavení ještě zesílilo a já si v tu chvíli představovala jak ho probodávám tím nejostřejším mečem světa. ,,Dominicku Russo, přísahám, že jestli mě donutíš na tu dovolenou jet, vše se vrátí do starých kolejí a já tě budu zase nenávidět!" Doufala jsem, že ho tohle dostatečně zastraší. ,,Po včerejšku je mi to naprosto jedno. Já ti prostě říkám, že pojedeš, nutíš mě snížit se k fyzickým trestům, teď se obleč, nasnídej se a jdi se sbalit, zítra ráno odjíždíme." Řekl přísným hlasem, napřímil se a sebevědomě odešel. Chvíli jsem zůstala nehybně stát, než jsem si uvědomila, že stojím v křeči. Kolena se mi klepala a do očí se mi draly slzy, stačil jeden špatný pohyb a maraton breku mohl začít. Naštěstí jsem svůj strach, smutek, zklamání a bůhví, co ještě jsem cítila, dokázala přeměnit na vztek. Skočila jsem do postele, obličej zaryla do polštáře a začala křičet. ,,Hajzle!" Zopakovala jsem asi pětkrát a skočila k mobilu, kdo jiný by mi dokázal poradit líp, než Mou.

,,Mou zlato, musíš mi pomoct!" Řekla jsem naprosto zoufalým hlasem, což ji naprosto vyděsilo. Vše jsem se jí snažila v klidu vylíčit, ale nejspíš až teď jsem si uvědomovala sílu jeho slov. ,,Po včerejšku je mi to naprosto jedno." Zopakovala jsem svým tichým hláskem. Byla to moje vina, neměla jsem to dělat, pomsta? Jsem jak malá. Proboha, tak strašně se stydím, pokud byla malá šance na to, že bych s ním mohla být, tak teď naprosto vymizela. Mou mě po chvilce uklidnila, zlehčovala to. ,,Jste si vyrovnaní, on byl s jinou, ty s jiným. Ani jste spolu nechodili podle toho co říkáš." Zopakovala jsem si před její uklidňující větu před zrcadlem. Konec fňukání, rozhodla jsem se a odhodlaně vstala. ,,Za třicet minut trénink na zahradě?" Poslala jsem rychlou smsku Benovi a skočila do sportovního oblečení, uvázala jsem si culík a skočila dolů za Olgou pro snídani. 

Ovesná kaše. Doma jsem tohle jídlo nesnášela, ale Olga má zlaté ručičky, usmála jsem se na ní a zvedla palec nahoru. ,,Cvičení s plným břichem není zrovna nejlepší nápad." Smál se Ben a přisunul si židličku ke stolu. ,,Ještě mám dvacet minut čas." Pronesla jsem chytře. ,,Musím s tebou mluvit. Dominick chce, abych s jeho rodinou jela na dovolenou, kde bude i jeho otec. Je ti asi jasné, že jsem protestovala, ale nikoho to nezajímalo, proto jsem tak nějak doufala, že bys tam mohl jet taky a já bych ti celou dobu chodila za zadkem a trénovala s tebou, klidně od rána, až do večera, čím míň se uvidím s kýmkoliv z této rodiny, tím líp, včetně Dominicka." Vysvětlila jsem mu v rychlosti můj požadavek a roztomile se uculila.  ,,Samozřejmě, že já jedu taky, přece by neodjeli nechráněni, střetneme se tam s ochrankou Dominickova otce, držte se od nich dál." Mrkl na mě a šel si nalít kafe. ,,Hned je mi líp." Oddychla jsem si, když jsem slyšela, že tam bude Ben taky, jediná normální osoba. Dvacet minut uběhlo jako voda a já stála na terase rozhodnuta dnes na tréninku zazářit, vážně jsem se na něj těšila. Zastavila jsem se u prvního schodu a koukala na naši obrovskou zahradu. Cestičku k altánku lemovaly různé sochy a keříky, asi v půlce se začala stáčet do tří směrů. Na pravé straně byl bazén, na levé bylo hřiště na basketbal, fotbal a taky na naše bojové umění. Zní to různorodě, tři naprosto jiné věci, které dokázali naši zahradníci sladit tak, aby to vypadalo naprosto velkolepě. Kroutila jsem hlavou a ani si nevšimla nechápajícího Bena, který na mě civěl. ,,Můžeme slečno?" Trochu se pousmál a pokynou rukou, abych šla jako první. ,,Začneme zopakování toho, co už umíte, já budu útočník, vy se mě pokusíte zneškodnit." Zkoušel zakrýt smích, bylo mi naprosto jasné, myslí si, že to nedokážu, což mě celkem naštvalo, usmála jsem se na něj a sledovala každý jeho pohyb, hned jak jsem viděla, že dělá krok dopředu, couvla jsem, udělala kotoul do strany a podrazila mu nohy. Ben na mě ze země civěl s nechápajícím výrazem. ,,Nejspíš jsem vás trochu podcenil, tohle bylo naprosto nečekané." Mezi oprašováním stihl prohodit, že teď už se nenechá a že jsem ho jen překvapila. Musela jsem se smát nad jeho soutěživostí, nechtěl si prostě přiznat, že nic nezmohl. Druhé kolo už bylo vážně těžší, nestačila jsem se vzpamatovat a ležela jsem na zemi, poslední kolo bylo snad ještě horší, proto jsem za trest skončila v bazénu. ,,To nemyslíš vážně, Bene! Vytáhni mě!" Vykřikla jsem mezi smíchem a doufala, že mi na to skočí. Ochotně ke mě natáhl ruku, nemarnila jsem ani sekundou, stáhla jsem ho do bazénu stejně nelítostně, jako mě tam on hodil. ,,Ale no tak!" Zakřičel a zasmál se, ještě chvilku jsme tam po sobě šplouchali vodu, když jsem si uvědomila, že z terasy se na nás dívá Dominick. Snažila jsem se jeho pohled ignorovat, ale najednou se mi vrátili vzpomínky na včerejšek a na větu, kterou ráno řekl. Jsem pitomá nána, pomyslela jsem si a vysoukala se ven z bazénu. Ještě chvilku jsem se s Benem handrkovala a pak zaplula do ložnice. Sundala jsem ze sebe mokré oblečení a zabalila se do hebkého županu. Otevřela jsem skříň a začala skládat oblečení do kufrů. Doufám, že mě nevezmou do letadla, pomyslela jsem si, když jsem plnila už pátý kufr. Zabralo to skoro dvě hodiny, ale výsledek stál za to, mám vše co potřebuji a vše co nepotřebuji pečlivě zabaleno. Vlnité vlasy jsem vyčesala do neposedného drdolu, na sebe jsem hodila jen tílko a šortky a vydala se do kuchyně na oběd, kde k mé smůle seděl i Dominick, o něčem se vášnivě bavil s Benem, ani jsem nemusela předstírat nezájem. Vzala jsem si od Olgy svůj oběd a usadila se na terase. Přemýšlela jsem nad tím, jak se bude chovat Dominickův otec, až mě uvidí a co hůř, jak se budu chovat já. Možná bych měla Bena poprosit o pistoli, ale nerada bych měla na triku vyvraždění jeho rodiny, možná Dominickova matka a bratr by přežili a Ben samozřejmě. V tom zmatku v mé hlavě jsem si ani nevšimla, že přede mnou sedí s ustaraným výrazem Olga. ,,Jste v pořádku slečno Alex?" Zeptala se mě. Nevěděla jsem, jestli dokážu tak dobře zalhat, no pokusila jsem se o to. ,,Nic mi není, jen jsem přemýšlela." Usmála jsem se na ni, ale ona mě už měla dávno přečtenou. ,,Je mi jasné, že to pro vás musí být těžké, odjet na dovolenou s člověkem, kterého nesnášíte, ale je důležité nesnižovat se na jeho úroveň." Řekla s moudrým výrazem. ,,Ani ve snu mě nenapadlo zmlátit ho a zamknout v pokoji mého dítěte, žádný strach." Mrkla jsem na ni, Olga se jen zasmála a vrátila se ke svým povinnostem, hádám, že Dominick se už vypařil, jelikož za mnou šla. Rozhodla jsem se skočit ještě do peřin, protože po tom včerejšku to vážně nebyla žádná sláva.