The butterfly effect

Kapitola 29

Roxana

Smutně sedím opřená zády o zeď a hledím do zdi naproti mě.Kluci šli hledat Sam.Chtěla jsem jim to rozmluvit,ale nedali si říct.A teď?Teď tu sedím jako trubka.Sama.Bez kohokoliv,kdo by mě utěšil.Kdo by mě ochránil od sebe samé.

24th December before...

"Mami!Já ale do obchodu nechci!Chci péct perníčky s tátou!" zaprotestuju a dohopsám k ženě v kabátě."Hm..tak dobře zlato.My s tvou sestřičkou tam zajedeme a hned budeme zpátky,dobře?"dá mi pusu na pomoukované čelo a dojde ke dveřím.Vesele doběhnu k muži u kuchyňské linky,popadnu vykrajovátko a začnu z těsta vykrajovat malé baculaté mužíčky.
------

"Tati..kde je maminka?" pošeptám rozespale,když sejdu schody a uvidím svého tátu s uslzenýma očima,mobilem v ruce a flaškou čehosi vedle sebe."Roxx...tvá maminka měla..autonehodu.." pošeptá a smutně se na mě podívá."To znamená,že nepříjde?" "To-to znamená,že je v nemocnici.." "A co Caroline?" řeknu smutně a do unavených očí se mi vlejou slzy.Je mi to líto zlatíčko"řekne a přitáhne si mě do náruče.A já poprvé začnu brečet kvůli ztrátě.Ztráta,která mi zničila dětství.Ztráta,která zničila i kousek mě.

Hi,hey hello!
Doufám si užíváte listopadové dny lépe než já!Škola is zlo :D
Vážně,nebuďte jako já.Kašlete na písemky a jděte se ven projít.Pomůže to a neskončíte jako já-s depkama a sešitem fyziky :DD