The butterfly effect

Kapitola 34

Tákže,moje retardivaná sestřička začala tančit a já se kvůli křečím v noze (ach ta jóga a protahování :D) nemůžu přidat,jdu psát další dílek.Snad si ho užijete a aspoň Vás oberu o pár minut života :D

Roxana

Podívám se mu do tváře a smutně se na něho podívám.I přesto vše,co mi udělal,vzpomínám na své nejšťastnější dny s ním.Vždy mě dostal i z té nejhlubší deprese,na kterou nepomáhaly ani ty zatracený prášky od doktora,které jsem stejně nebrala.On byl mým lékem.A co se stane,když Vám lék nepomůže?Když nesplní to,co Vám slibují na obale?Přestanete je užívat.Tak jako bylo na čase zapomenout na prášek jménem Josh.Jenomže tato malá pilulka se změnila v drogu,kterou i přes to,jak Vám ubližuje,berete a je Vám jedno co způsobuje.Nevidíte to,co máte vidět a ani to necítíte.Vidíte a cítíte jen to,co způsobuje tato droga.Cítíte volnost,bezpečí....Přesně to jsem cítila zrovna teď,když jsem mu hleděla do hnědých očí,ve kterých byla odvaha,ale zároveň i strach.Strach,který byl mnohokrát větší než ten můj.