Zpět do přítomnosti

7. kapitola

Pomalu se všem začínal vracet rozum z toho, co právě vidí, ne že by nikdy neviděli dva lidi, co se mají rádi, ale přeci jen nikdy neviděli dva takovéhle lidi, co se mají rádi. Když už bylo všechno v relativním pořádku, až na ty dva pořád stojící ve výtahu a šeptající slůvka lásky, někdo se musel ozvat.

„Hele lidi, já nejsem uklizečka, abych vytíral ten mokrej výtah, vylezte." Samozřejmě Stark nemohl nebýt první, kdo cokoliv řekne.

„Když vylezeme, budeš mít mokrou podlahu."

„Nebudu, protože se odeberete do koupelny, kde se usušíte."

„Ale to půjdeme po té podlaze." Ozvala se znovu Pegg. Pak to vypadalo, že jí Steve něco šeptá do ucha a ona se jen zachichotala. Pak se pustili a stoupli si na Starkovu podlahu.

„Takže je vidět, že jste se odvážili k dalšímu kroku, co?"

„Jen malinko."

„To je super tak se přesuneme k dalšímu." Zavískl Tony jak dítě a vrhl se ke schodům do nižších pater." Pegg se Stevem se na sebe jen zoufale podívali, ale než stihli něco říct, už se slova chytal zase Tony.

„No nebojte, nebudeme vás nutit být spolu v jedné místnosti v oddělených postelích." Ušklíbl se a pokynul, aby šli za ním. Ani jeden neváhal a pomalu se vydali za Tonym.

„Ne, ne, ne ... nejdřív se usušte."

Poté co splnili Tonyho nároky na vstup do laboratoře, všichni stáli před obrovským železným kruhem, který byl napojený mnoha kabely, rozuměl tomu jen Tony a trochu Bruce, jinak všichni viděli jek kovový kruh, o kterém Tony tvrdil, že je to stroj času.

„Tak lidi, poslouchejte, pravdou je, že už to bylo dlouho v mých plánech něco takového postavit, ale dostalo se to na stůl, až když tady Kapitán přivedl zde přítomnou Pegg, osvítilo mě a řekl jsem si proč jim neudělat radost a vrátit je na jeden den do minulosti. Proto jsem začal pracovat a koukejte, máme tu funkční stroj času."

„Tony, jsi si jistý, že je opravdu funkční?"

„Ano, osobně jsem ho zkoušel. Od doby vstupu do určité doby máte přesně 23 hodin a 59 minut na to, abyste si to tam užili, pak vás to automaticky vrátí zpět. Takže, který rok chcete?"

„Oslavy konce války." vyhrkla Pegg a Steve jen přikývl. Tony tedy na jednom ze svých displayů zvolil datum a kruh se aktivoval a vevnitř se začala tvořit šedá hmota.

„Prosím, dámy první." prohodil Tony a ukázal na „vchod do minulosti".

„To ani náhodou." oponoval Steve. Vzal Pegg za ruku a jako první vstoupil, ona hned za ním.

Objevili se v New Yorku před jednou hospodou, odkud hrála hudba, problém byl v jejich oblečení, bylo moc moderní. Rychle se proto vytratili do jedné uličky, kde se museli rychle rozhodnout. Byl večer, takže některé obchody budou už určitě zavřené, stačí se do nich jen opatrně dostat. Štěstí jim přálo, o dvě ulice dál byl opravdu zavřený obchod s oblečením, kde si oba vybrali, co bylo typické pro tu dobu. Peggie si našla puntíkované černobílé šaty bez ramínek s volnou sukní a Steve sáhl po společenských kalhotách a košili, pro jistotu si vzal i klobouk, aby nebyl jen tak poznat. Přece jen, teď je považován za mrtvého, a kdyby ho kdokoliv poznal, bylo by asi zle. Z obchodu vyšli jako šťastný pár a vrátili se k hospodě, kde se předtím objevili, hudba stále hrála a všichni ve víru tance a zábavy hýřili uvnitř. Steve vkročil jako první a hned zachytil letící půllitr, nikdo si toho nevšiml. Položil ho na stolek a prošel hlouběji do místnosti, kde byl taneční parket, na němž se divoce zmítaly tančící páry. Pravděpodobně na něj ta atmosféra zapůsobila, protože svou Peggie ihned přitočil k sobě a i ona pochopila, co se po ní chce. Oba začali jednoduššími kroky a postupně se jejich nohy motaly rychleji a rychleji, tančili stále složitější kroky, točili se dokola a občas si Steve s Peggie jen tak pohazoval kolem těla nebo ve vzduchu. Začalo se kolem nich tvořit menší kolečko pozorovatelů. Všichni tleskali do rytmu a hudba začala zpomalovat jako i nohy našich zamilovaných. Hudba se přeměnila v pomalý ploužák, ostatní páry se opět rozestavěli volně po parketu a nyní se k sobě romanticky tiskly. I Steve s Peggie se k sobě tiskly, Steve stále s lehce skloněnou hlavou a kloboukem staženým do očí, láskyplně hleděl na svoji milou. Když už byli oba unaveni, posadili se na židle vedle tanečního parketu a objednali něco k pití. A pak se vše opakovalo, jen s tím rozdílem, že páry mezi sebou začali soutěžit, kdo toho víc umí. Někdo se svou dívkou házel do vzduchu, někdo jí točil nebezpečně blízko nad zemí, jiný si jí nechával projet pod nohama. Všichni se u toho bavili a cílem bylo vlastně jen ukázat jaké má partnerka spodní prádlo pro pobavení, do dokázání si toho, že dívka je jen jejich a ostatní mohou jen koukat.

Steve, jako pravý gentleman, ani jednou nenechal Pegg vylítnout sukni výš, než bylo zdrávo a jestli ano, tak opravdu na malinkou chvilku, že to nikdo nepostřehl. Všichni tleskali a smáli se. Když nálada začala opadávat a přibývalo opilých mužů, Steve s Peggie se vydali ven na ulici, bylo brzo ráno druhého dne. Neměli kam jít, hotely byli drahé ani jeden z nich u sebe neměl dost peněz. Steva pak napadlo navštívit jeho starý byt, kde mohl bydlet s Buckym. Bylo to v Bronxu, ale ne v té nejhorší části. Byt byl opuštěný, ale vypadal pořád dobře. Ještě, že Steve věděl, kde hledat klíč. Nikdo tam nebyl, kdo by taky, když by měli být oba mrtví. Ani jeden z nich, ale není.

„To je váš starý byt, že?"

„Ano, měli jsme tu s Buckym žít, ale nějak to nedopadlo."

„No, je dobré, že víš, že žije."

„Ano, ale nemohu ho najít."

„Co když ho máš přímo pod nosem?"

„To by bylo štěstí. Ale asi ne." Přestali se na tohle téma bavit a Steve zavedl Peggie do ložnice. Postel pro dva, prach a trochu nepořádek, ale nic hrozného.

„No, postel je dost malá, tak ty spi tady a já zůstanu na gauči." Navrhl Steve a byl na odchodu.

„Steve, ta postel je pro dva lidi klasická velikost, nebudeš spát na gauči. Můžeš spát tady se mnou, aspoň se nebudu bát."

„Bála by ses?"

„Ano."

„Dobře." Vrátil se do ložnice a zavřel za sebou dveře. Pegg našla ve skříni deku, docela použitelnou a vyklepala jí z okna a položila na postel. Postavila se k Svetovi zády.

„Rozepnul bys mi šaty, prosím?"

Nic na to neřekl, jen k ní pomalu přistoupil a třesoucími se prsty se snažil zachytit zip, když se mu to povedlo, opatrně začal rozepínat a látka klesající do stran odhalovala Peggiina záda. Když zip skončil, Steve všechno co nejrychleji pustil a odstoupil.

„Děkuju." Zašeptala Pegg a sundala si šaty. Zbylo jí jen spodní prádlo a její dokonalé tělo. Složila šaty a dala je do skříně, pak si lehla do postele a pro Stevovo potěšení se přikryla dekou a zavřela oči, aby se ten její stydlivec mohl svlíknout a vlézt si k ní. Jak čekala, tak Steve taky udělal. Po chvilce cítila, jak se deka nadzvedla a ona po slepu našla Stevovo tělo, ke kterému si přitiskla. Stále měla zavřené oči a tak se nebál, omotal jí ruce kolem pasu a oba usnuli.

Nová capitola, starý příběh blížící se ke konci.

Děkuji všem, které baví to číst a omlouvám se že je to takové nepovedené doufám, že Vánoce se mi budou dařit víc :)

Chtěla bych se zeptat jestli máte nějaké téma nebo spíš pár o kterém by měli být letos Vánoce ?? za odezvu předem děkuji

Zkusím dát trochu navýběr

Svět Harryho Pottera

Avengers + marvel

Herci

nebo něco jiného :)

Chane