Sofia [pozastaveno]

Nový začátek

Ahoj jmenuji se Sofia a jsem sirotek.
Maminka a tatínek mi zemřeli při autonehodě, a proto žiju s babičkou.
Ve škole nemám kamarády, protože mezi ostatní nezapadám. Přistěhovali jsme se do New Yorku, když mi bylo devět a nerada jsem opouštěla babičku a moji nejlepší kamarádku Emmu.
Musela jsem se smířit s tím, že si musím najít nové kamarády, ale nikdo se semnou nechtěl bavit. Byla jsem z toho hodně smutná. Druhý rok jsem se ani nesnažila zapadnout mezi ostatní, prostě jsem to vzdala. Protože jsem se odlišovala od nich, tak mě dokonce začali šikanovat, ale bála jsem se to někomu říct, protože by mi ubližovali ještě víc.
Těšila jsem se na léto u babičky na chalupě u lesa. Bylo tak krásné ticho a klid a hlavně mě tam nikdo nešikanoval.
O dva týdny později
"Konečně prázdniny" zajásala jsem, jakmile jsem se dostala domů. Babička zbalila věci a odjely jsme pryč. Hurá. Říkala jsem si když jsme opustili New York.
Cesta trvala asi 7 hodin, ale stálo to za to. Babičky chata stála uprostřed lesa.
Občas to tam je docela strašidelné, ale já jsem sem jezdila už ve čtyřech letech, tak jsem si už nějak zvykla a neděsí mě to tu.
Vlastně vše co mě děsí jsme opustili. Konečně můžu být v klidu a nemusím se bát, že mi někdo ublíží.
Dorazily jsme na chatu a já jsem se rozběhla na zahradu. Babička na mě zavolala ať jdu do auta pro věci a ona mezi tím udělá večeři. Není divu, když jsme přijely bylo už šest hodin.
Vynosila jsem věci a šla jsem si vybalit do pokoje. Byl udělaný přímo pro mě, pomáhala jsem s ním dědečkovi, když ještě žil. Měla jsem tu vše co jsrm potřebovala a hlavně ten báječný klid.
Babička mě zavolala a já seběhla schody. Už v prvním patře, kde byl i můj pokoj jsem cítila skvělou vůni babičciných vyhlášených meruňkových knedlíků. "Dnes se ti opravdu moc povedli. Děkuju." pochválila jsem babičce večeři a odnesla jsem nádobí. "Můžu se jít projít v okolí?"zeptala jsem se a babička mi v zápězí odpověděla: "Můžeš, ale do tmy budeš doma a nechoď moc daleko, hlavně ne ke kostelíku!" Když to dořekla tak jsem se šla obléknout do teplejších věcí a hned jak jsem si nazuls boty vyběhla jsem z chalupy ven. Jsem ráda že tu jsem. Miluju přírodu. Šla jsem na kraj lesa, rostou tam veliké borůvky a lesní jahody. Nemůžu si pomoci, ale při sběru lesních pochoutek mi neustále vrtala hlavou jedna otázka; 'Proč nemůžu na mítinu ke kostelíku?' vždyť právě tam jsou ty nejlepší a největší maliny, jahůdky a borůvky tak proč bych tam nemohla? Já vím, že jsou k tomu místu různé míty, ale jsou to určitě jen babské povídačky a já se nějakých řečí nebojím. Veřte nebo ne, ale za ty dva roky v New Yorku jsem si prožila dost bolesti, takže tohle určitě nebude tak strašné. Hlavně to nesmí zjistit babička, ale kdo by jí to práskl, když se tam každý bojí chodit?!
po 20ti minutách přemlouvání:
Tak jsem se konečně přemluvila a vyšla jsem směrem ke kostelíku. Čím víc jsem postupovala do lesa, tím větší byla tma a to mě trochu děsilo. Radši se vrátím, aby mě babička nehledala a půjdu tam zítra.
Otočila jsem se, když jsem se podívala nad sebe abych zkontrolovala světlo, tak jsem se trochu lekla, protože se už zavˇalo stmívat a já ještě byla v lese.
Vrátila jsem se do chaty. Na babičce bylo vidět, že už začínala mít strach z kde jsem byla tak dlouho. Věnovala jsem jí omluvný pohled a zeptala se: "Babi, máme tu nějaké brambůrky? Dneska budou dávat jeden film, na který bych se chtěla dívat, ale bez brambůrek to není ono. A podívej co jsem ti dobesla zítra bychom si mohly dát zmrzlinu s lesním ovocem." a s těmito slovy jsem jí podala lahev plnou lesních plodů. Babička se na mě usmála a ze skříňky vytáhla misku a sáček brambůrek. Šla jsem se uvelebit k televizi a začala přepínat programy, když najednou na všechny programy skočil ten samý pořad....

Pokračování příště.... :) ;)

Vítám Vás u svého prvního příběhu a doufám že se bude líbit.
Pro začátek jsem napsala jen kousek, ale věřte, že další část bude delší.
PS: budu ráda za komentáře i vote :)