Sofia [pozastaveno]

VZKAZ

"Babi...?" Ale nikdo neodpověděl. Rozběhla jsem se ven jestli ji neuvidím. V kůlně se svítilo. "Babi..? Jsi tam?" Zase nic. Vešla jsem do kůlny, ale nikde nikdo.
Co se to tu děje..?
Když jsem se vracela do chaty tak jsem si vzpomněla, že v kuchyni leží ten vzkaz... co na něm asi je?
Přišla jsem do kuchyně zvedla ulepený rudý cár papíru a po přečtení vzkazu jsem úplně strnula strachy.
Najednou slyším skřípění kliky a chvíli na to klapnutí dveří. Rychle jsem se běžela schovat do pokoje.
Kroky se blížily a mě přepadla panika.
...babičko... kde jsi??
Nikdy jsem neměla takový strachjako teď, ale bála jsem se víc toho co se stalo s babičkou, než toho co by se mohlo stát mě.
Co, když ji někdo unesl nebo hůř zabil?!?... S touto myšlenkou jsem se rozbrečela.
Kroky utichly, ten neznámí kdo je v naší chatě se zastavil.  Je to děsivější než, když jsem ty kroky slyšela. Teď nevím kde je.
Nebuď srab!... řekla jsem si pro sebe.
Tiše jsem vyndala klíč ze zámku a podívala se klíčovou dírkou, jestli tu osobu neuvidím.
Bohužel pro mě jsem viděl jen schody a tmavou chodbu pod nimi, kam se mi opravdu nechtělo. Musím se sebrat. Už se nenechám tak snadno vyděsit.
Jsi hloupá, Sofie... Musíš se vzchopit a vyjít ven, už se nebudeš schovávat před světem... Šeptalo mi mé podvědomí, ale moc mi to nepomohlo.
Doufám, že to je babička...
Snad odjela jen na nákup a zapomněla mi to říct.
Najednou se ozvala veliká rána, jakoby někdo nebo něco vrazilo do dveří u obýváku. V té chvíli mi bylo jasné, že to babička nebude.
Ozval se velký řev, jako kdyby tu byl lev.
Konečně jsem se uklidnila a začala přemýšlet logicky, ale jak by se tu vzal lev a proč by nám sem někdo házel kámen?!
Opravdu to nechápu a děsí mě to.
Přemýšlela jsem nad tím jestli mám vyjít ven nebo radši ne. Už se tu schovávám asi hodinu. Podívám se na hodinky a zděsím se už je půl šesté večer.
Byla jsem strachy bez sebe, ale zároveň ve mě tolik adrenalinu, že jsem nepociťovala únavu. Přemýšlela jsem nad tím jestli se mám nebo nemám jít podívat do chodby, když jsem vzala za kliku, tak se ozvalo vrčení a já jsem se opět vzdálila.
Radši jsem se na večer rozhodla zabarikádovat dveře. Konečně jsem tam dotáhla komodu. Lehla jsem si na postel a po chvíli mě přemohl spánek.

Jsem moc ráda, že je Vás tolik kterým se líbí moje tvorba a moc děkuji za podporu. Vím, že mi to hrozně trvá než něco vídám, ale teď jsem měla velký problém s poslední části. Ze záhadného důvodu se půlka příběhu smazala tak jsem se tji snažila nějak nahradit a vylepšit.
Ps: dnes zveřejním další část "Sofie"