Sofia [pozastaveno]

(NE)PŘÍTEL??

"No tak nebreč, to bude dobrý." Začal mě utěšovat. "Jmenuju se Darik. Jak říkají tobě?" Díval se na mě tázavím pohledem. "Já jsem Sofia." Pípla jsem. Usmál se a obejmul mě.
Po chvíli vstal a vzal mě za ruku. "Pojď se mnou tady je to dost nebezpečné." Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem také vstala a šla s ním ven z hájenky. Venku byla docela zima, chlad se držel u země, mezi stromy.
Trochu jsem se bála, že se tu objeví ta stvůra, ale s Darikem jsi se cítila víc v bezpečí. Šli jsme stále dál a dál do lesa.
Náhle jsme se zastavili a Darik se ke mně otočil a podíval se mi do očí. Otočil se zpět a něco si začal mumlat sám pro sebe. Bylo to zvláštní a děsivé. Po chvíli vyslovil několik slov poměrně nahlas, bála jsem se, a tak jsem mu zmáčkla ruku pevněji. Položila jsem mu otázku; "Kde to jsme a co se děje?"
Ale ignoroval mě.
Začala jsem se bát i jeho.
Ruku mi svíral čím dál, tím pevněji. Jako by mi ji chtěl rozmačkat. Bylo to velice děsivé a bolestivé sevření.
Za chvilku se všude okolo nás rozlila tma. Moc jsem se bála tak jsem se k Darikovi přimáčkla. Najednou mi pustil ruku a odstrčil mě od sebe. Nechápala jsem ho.
"Co se to tu děje? Moc se bojím..." špitla jsem "Drž hubu!" křikl na mě a já se ho začala bát. Nebyl to ten milý kluk, který mě našel v opuštěné hájence i jeho pohled se změnil. Jeho pěkné hnědé oči nahradila tma, černo... nebyl to on.
Co mám dělat teď? Mám utéct, ale kam, když je všude kolem nás tma? Proč jsem tady a jak o mně vlastně mohl vědět? Až teď jsem si začala pokládat docela důležité otázky.
Darik si sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl z ní malou černou krabičku. Otevřel ji a to co z ní vyndal mě zaskočilo. Byl to řetízek, který nosila babička. Nikdy ho nesundávala, protože ho dostala od dědy, když se brali. Na řetízku se houpaly svatební prsteny mých rodičů a malinký klíček. Když jsem si vše srovnala v hlavě tak mě napadla jediná rozumná věc... utéct!
Rozběhla jsem se a on za mnou. prásk... vzbudila jsem se kdo ví, kde a strašně mě bolela hlava. Měla jsem přes oči šátek a na rukách provaz.
Vzpomněla jsem si co se před tím stalo... něco mi chybí... už vím, chybí mi náramek po mamince, ale proč by chtěl náramek z obyčejných kamínků?.. Někdo otevřel dveře... podle kroků bych řekla, že je v místnosti jeden človek, ale zavřeli se dveře až dlouho po tom co přešel mítsnost a začali se bavit dvě neznámé osoby a po chvíli se přidal i mně známý hlas, který patřil Darikovi. Mluvili spolu cizí řečí, jako kdyby to byla řeč z jiného světa.
Otevřeli se dveře, ale opět byli slyšet jen kroky jedné osoby... zaklaply se. Darik na mě promluvil;"Jsme tu samy , nemáš se čeho bát." trochu ustrašeně a zároveň naštvaně jsem se ho zeptala;"Vážně?! A teď jsi ten hodný Darik, který mě našel v hájence nebo ten, který mě dotáhl sem?"
Žádná odpověď, jen malé povzdechnutí.
Sedl si vedle mě a pohladil mě. Snažila jsem se od něj odtáhnout.
Chytil mě za kotník a snažil se mě zase přitáhnout zpět k sobě. Moc bych si přála, aby to vše byl pouze špatný sen.
Sundal mi šátek z očí, ale provaz z rukou mi nechal. Sáhl do kapsy a vytáhl kožený náramek zdobený ocelovými sponkami. Připnul mi ho na ruku a rozvázal provaz. Promnula jsem si otlačená místa a prohledla jsem si náramek. "Proč jsi mi ho dal, k čemu je mi dobrý?"
Usmál se, vstal, odešel dveřmi a zabouchl za sebou dveře.
Nechápu to.
Proč by mi to dal? Chtěla jsem se na náramek podívat z druhé strany,ale nešel sundat.
Rozhlédla jsem se po místnosti a moc mě nepřekvapilo, že tu je jen stůl, jedna židle, kelímek s tužkami, nějaké papíry a v neposlední řadě postel a dál už jen dveře a zabetonovaný výklenek ve zdi.
Věděla jsem, že dveře určitě zamkli ale stejně jsem měla potřebu zatáhnout za kliku, jestli na to náhodou nezapomněli...

Moc se omlouvám za dlouhou pauzu. Vím, že jsem Vám slibovala delší a častější kapitoly a nebudu se Vám tu na nic vymlouvat. Bohužel jsem si nedokázala udělat čas ani jsem neměla moc možnost psát, ale teď co jsem na dovolené, tak jsem konečně našla místo, kde je docela dobrý signál wifi a nabrala jsem novou inspiraci. Veřím, že se Vám i nadále bude příběh líbit.
Vaše Veruš ✌🏻️
xoxo ❤️💋