Milovaný a nenáviděný [opravy]

Kapitola 5

Pomalu jsem se začal probírat a uvědomila jsem si, co se stalo, chtěla se pohnout, ale nešlo to. Moje ruce byly přivázané k židli, na které jsem seděla, nohy byly svázané k sobě. Nic jsem neviděla, protože jsem na hlavě měla pořád ten pytel.

Zaslechla jsem jak otevření dveří a kroky, které směřovali ke mně. Někdo mi sundal ten hrozný pytel z hlavy a mně oslepilo ostré pronikavé světlo, které prosvítalo starým místy rozbitým oknem. Po chvíli jsem si na to světlo zvykla a začala se rozhlížet kolem sebe. Podle toho jak to tu vypadalo, jsem usoudila, že budu v nějaké staré tovární hale, v průmyslové části města.

V mém zorném poli se objevil nějaký starší muž. Byl vysoký, hnědé krátké vlasy a šedivo-modré oči. Mohlo mu být tak 39-40. Chvíli si mně jen tak prohlížel a pak promluvil

„Takže Lilly"

„Pro vás slečna Barkerová"

„Nuže dobrá slečno Barkerová. Možná víte, proč tu jste..."

„Ne to nevím a ani mně to nezajímá, protože tu nebudu dlouho"

Ten muž se zasmál.

„Slečna Barkerová jste tu, protože váš otec mi ukradl jednoho velmi dobrého klienta a já ho chci zpět."

„A k čemu potřebujete mně?"

„Vy slečno Barkerová jste motivace pro vašeho otce, aby udělal to, co chci."

„Na to nemáte právo"

„Slečno Barkerová já jsem právo"

Než odešel tak mi zpátky na hlavu nasadil ten hnusný pytel a pak jsem slyšela už jen, jak za sebou zavřel dveře. Klepala jsem se strachy, protože jsem nevěděla, co se mnou chce dělat. Začaly mi téct slzy a já je neuměla a ani nechtěla zastavit.

Pohled Stefana

Zrovna jsem vařil večeři, když přiběhla Carmen, celá vyděšené.

„Klid Carmen, uklidni se a řekni mi proč si tak mimo."

„Stefane, unesli jí"

„Co? Kdo koho unes?"

„Ti co jdou po Lilly a teď jí unesli."

„Blbost Lilly je teď nahoře a spí"

„No jak to říct Stefane, já jí vytáhla ven na párty a tam jen na malý okamžik jsem jí ztratila z dohledu a oni jí unesli"

Dneska zase kratší,ale o víkendu to vynahradím.