Milovaný a nenáviděný [opravy]

Kapitola 29

Cítila jsem jak mě opouští poslední zbytky mých sil. Nikdy jsem si takhle svůj život nepředstavovala. Vždy jsem chtěla krásný rodinný domek, hodného manžela, který mě bude milovat, krásné a zdravé tři děti a dva psi.

Někdo odemknul dveře a do místnosti vešli dva muži. Šli rovnou ke mě. Chytli mě za ruce a násilím mě táhli do nějakého pokoje. Když jsme vešli dovnitř tak jsem hrůzou strnula. Uprostřed místnosti byl přivázaný Kyle ke kovové židli ze které vedly dráty k autobaterii. "tak a teď se budeš dívat jak tvůj milovaný manžel umře a ty připadneš mě". Vstal ten zmetek ze židle na které doteď seděl a přistoupil blíže ke mně. Svou dlaň mi položil na rameno a odtáhl mě k židli na druhé straně místnosti. Násilím mě na ni posadil a na obličeji se mu objevil výraz, který neznamenal nic dobrého. Chvílí se procházel po místnosti a pal přistoupil k dřevěnému stolu na kterém byl pult ke kterému vedly dráty z autobaterie. Posadil se do koženého křesla, nohy si dal na stůl, z kapsy vyndal doutník, který okamžitě zapálil, popotáhl z něj a začal zase mluvit.

"Takže Kyle nějaké poslední přání?", Kyle se podíval mým směrem, zahleděl se mi hluboce do očí a pak konečně odpověděl na otázku.

"Jo jedno by tu bylo"

"Tak mluv Kyle , poslouchám"

"Polib mi prdel ty jeden zkurvenej zmetku"

"No toto přání ti splnit nemohu, opravdu mě to hluboce mrzí", tak Lilly teď se rozluč se svým manžílkem.

"Počkej, chvíli prosím, musím mu něco říct", náhle jsem vykřikla a rozeběhla se ke Kyleovi.

"Lásko? Co se děje?", zeptal se Kyle se strachem.

"No víš.....já ti to chtěla říct až bych to měla potvrzené, ale musíš to vědět", sklopila jsem zrak k podlaze.

"Lásko, tak mi to řekni"

"No....víš přeci, že moje matka zemřela, ale asi před měsícem jsi odjel na nějakou pracovní schůzku a já se doma nudila tak jsem šla do baru s bývalými kamarády mé matky. Dozvěděla jsem se pár věcich o ní, které jsem ani netušila, ale řekli mi i jednu nejúžasnější zprávy, kterou jsem chtěla slyšet už od doby co zemřela."

"Jakou?"

"Moje matka nezemřela,tvůj otec jí pomohl zorganizovat falešnou smrt a přitom jí pomohl se úkryt tak dobře, aby ji můj otec neměl sebemenší šanci najít"

"To je dobře lásko, jsem rád, ze jsi šťastná"

"Tak dost hrdličky, nemám na vás celý den", přerušilo nás to hrozné individuum.

"Ještě něco musím říct......má matka se stala nejvlivnější ženou celosvětové mafie. Během chvíle tu bude a zabije tě, takže máš poslední šanci nás pustit a utéct nebo nezaručuji,že přežiješ."

"Dovol abych se zasmál....tohle si zkoušej na někoho jiného, tyhle tvoje triky na mě neplatí."

Když to dořekl,tak oknem vletěl do místnosti slzný granát a začal ji plnit hustým štiplavým dýmem. Dveře se rozletěli a do pokoje vběhlo asi dvacet mužů v černých oblecích a se zbraněmi v ruce.

Po dlouhé době tu je další kapitola,která je také předposlední. Všem co tento příběh čtou chci moc poděkovat.