Nebelvírův Zmijozel (HP FF) POZASTAVENO

Rozhovor ve tmě

Venku už se pomalu ale jistě stmívalo. Nikde ani noha, všichni studenti už byli dávno na svých kolejích. V chodbách hradu panovalo ticho rušené jen občasným zapraskáním ohně na hořících pochodních osvětlující hradní prostory.

Z dálky se začal ozývat zvuk kroků. Kroky patřily Dracu Malfoyovi. Bradavický student si to kráčel napříč hradem, rudý vzteky. Když dospěl o pár poschodí níže, zdálo se, že už konečně trochu vychladl.

Zatracený Weasley. Ještě zatracenější Potter.

Zachumlal se do svého nebelvírského hábitu, protože ze studených hradních zdí vycházela štiplavá zima. Zadřepl si na zem pod jednu z pochodní a zbývající vztek si léčil pokračováním ve čtení úvodu do lektvarů z učebnice, kterou si nesl sebou.

Nějakou dobu si opravdu četl, ale to za chvíli vystřídalo až příliš časté přistižení se, že místo toho, aby vnímal význam slov napsaných v učebnici, myslí na Pottera a Weasleyho. Místo toho, aby se snažil zapamatovat si, kde roste pár užitečných bylin, si v hlavě si postupně přehrával většinu z toho, co na jeho adresu ti dva říkali v nebelvírské ložnici.

Proč jsem se vlastně tak naštval? Ptal se Draco sám sebe.

,,Jsem prostě nepoučitelný, proč se na ně jednoduše nevykašlu?!" řekl nahlas a ozvěna si s jeho hlasem hrála do ztracena po celé chodbě, v níž se nacházel.

,,Protože to jednoduše, zkrátka a dobře nejde." ozvalo se ze tmy po jeho levé ruce.

Draco leknutím nadskočil. Popadl hůlku trčící z jeho kapsy v hábitu a ihned s ní namířil směrem, odkud uslyšel hlas. Ruka s hůlkou se mu chvěla a jeho zorničky se rozšířily hledajíc ve tmě zdroj hlasu.

Světla pochodní osvětlovala postavu Harryho Pottera s jeho typicky rozježenými vlasy, trčícími na všechny strany a plameny ohně se mu odrážely ve sklíčkách jeho kulatých brýlí. Vypadal pobaveně. 

,,Potter." zamumlal naštvaně Draco a jen s neochotou zastrčil hůlku zpět do kapsy hábitu.

,,Kde...?" vyjekl tiše Harry a rychle se otočil za sebe, kde až směšně hleděl do dálky hledajíc onoho Pottera.

Draco si povzdychl. ,,Nedělej ze mě idiota, Pottere!" okřikl ho. Dával si ale pozor, aby jeho hlas nebyl natolik nahlas, že by ho mohla slyšet nějaká noční učitelská hlídka hradu.

,,To ani nemusím." odfrkl si Harry, který si neodpustil úšklebek. Balancoval na špičkách, překláněl se dopředu a dozadu s rukama za zády.

,,Proč mě sleduješ až sem?" zeptal se výhružně Draco. Tělo se mu opět začalo třást vztekem. Odešel kvůli Potterovi z Nebelvírské věže a zase kvůli němu bude odcházet i odsud. Ztrácel s tím klukem nervy.

,,S Ronem jsme tě viděli utíkat z ložnic," začal vysvětlovat Harry, ,,Tak jsem šel za tebou, abych ti-"

,,Já jsem neutíkal!" skočil mu Draco do řeči a přistoupil o krok blíž, aby se Harrymu mohl dívat přímo do očí. Chtěl poznat, kdy bude ten Potterovic kluk zase lhát, aby ho mohl okřiknout. ,,To byl taktický útup." dodal.

,,Taktický ústup?" vyprskl Harry smíchy. ,,Před čím, prosím tě?" dodal, když si odkašlal, aby si srovnal hlas.

,,Ten ústup byl výhodný pro vás, jen se nesměj Pottere!" Dracův hlas byl čím dál tím jedovatější a plnější nenávisti k chlapci stojícímu sotva krok od něj. ,,Kdybych se nestáhl, nedopadlo by to s tebou a Weasleym dobře. U Malfoyů si držíme své priority, nenecháme se vyprovokovat natolik, abychom někomu ublížili a akorát si zkazili reputaci."

,,Opravdu...?" protáhl Harry a na rtech mu opět pohrával úšklebek. To se Dracovi nelíbilo, ani zdaleka ne.

,,Proč tohle děláš?" zeptal se Draco zcela klidně a o krok od Harryho odstoupil. Lomil rukama, jakoby už si nevěděl rady, co říct.

,,Proč dělám co?" opáčil Harry.

,,Máme na sebe jedovaté poznámky oba a jsme si toho vědomí. Člověk se tu snaží navíc mluvit vážně a ty se mu směješ do očí!" vykřikl už Draco. ,,Proč za mnou dolézáš i sem, Pottere?"

,,Je to jednoduché," prohodil Harry jakoby nic, nespouštěje z Draca oči, ,,Já-"

Harry však svou větu nedořekl. Ani nemohl. Odkudsi z hradních prostor k nim dolétlo bradavické strašidlo Protiva. Starý školní vtipálek, nesnášející studenty a vedoucí válku se školníkem Filchem a jeho kočkou paní Norissovou. Musel slyšet Dracův naštvaný křik.

Harry a Draco rázem zapomněli na svou hádku a zděšeně se po Protivovi otočili. Ten se na ně díval poťouchlým pohledem a mnul si ruce.

,,Po setmění a na vycházce, jo?" říkal poťouchle výtržnickým hlasem a smál se, až se prohýbal v zádech. ,,Možná bych to měl oznámit Filchovi, to bych tedy měl..."

,,Prosím, Protivo, neprozrazuj nás!" žadonil Harry, který si přes rozhovor s Dracem ani neuvědomil, že už je tak pozdě. Hodiny na konci chodby ukazovali deset hodin v noci. Draco se po něm jen opovržlivě podíval. Takhle se dožadovat něčeho tak podřadného, jako je školní strašidlo, pomyslel si, to je pod kouzelnickou úroveň.

,,Protivo, laskavě sklapni a ztrať se!" okřikl Draco školní strašidlo. To ale neměl dělat.

,,Studenti nejsou v posteli!" začal Protiva vyřvávat na celou školu. ,,Studenti nejsou v posteli, jsou na chodbě! Před učebnou přeměňování!" Jeho řev se odrážel snad ode všech stěn v dohledu.

Draco a Harry byli v tu chvíli natolik šokovaní, že stáli na místě, strnulí, nevědíc co dělat. Ten křik musel probudit celý hrad.

Náhle se ozvaly kroky. Kroky někoho v plstěných bačkorách, kdo si to s lucernou, jejíž světlo se začalo mihotat na schodech jen pár metrů od Draca a Harryho, rychle mířil přímo k nim.

Filch! Problesklo hlavami Harryho a Draca svorně. Draco se z šoku vzpamatoval jako první a vzal nohy na ramena. Mířil směrem k Nebelvírské věži, ale i kdyby tam netrefili, navadilo by mu to. Prostě chtěl utéci co nejdál od školníka. Harry se mu držel těsně v patách. Běželi, ani se neohlíželi.

Vyběhli jedno poschodí nahoru, druhé, třetí... Už museli být velice blízko Nebelvírské věže. Harry běžel těsně v Dracově závěsu, občas mu šlápl na hábit, který za Dracem vlál. Draco se ho ani neopovážil okřiknout, ačkoliv měl vysoké nutkání to udělat. Neměl ale dechu a bál se, že by je slyšel Filch.

Dracovo srdce zaplesalo, když viděl obraz Buclaté dámy, který byl vchodem do Nebelvírské věže. Oba doběhli k obrazu, zabrzdili a naléháním o propuštění dovnitř probrali Buclatou dámu z hlubokého spánku. ,,Fortuna Major!" řekli Draco a Harry svorně a Buclatá dáma je vpustila dovnitř i přes své poznámky, co mají co v noci pohledávat na chodbě.

Draco za nimi zabouchl obraz a vyčerpaně se sesul na zem za ním. Byl bez dechu, zpocený a pořád ještě vyděšený, srdce mu tlouklo jako o závod. Ale už byl v bezpečí a teple společenské místnosti své koleje.