Nebelvírův Zmijozel (HP FF) POZASTAVENO

Protivova zrada

Po poslední hodině, kterou bylo přeměňování, se Draco konečně vydal na večeři do Velké síně. Po celém odpoledni už byl řádně vyhládlý. U stolu Nebelvířanů shodil brašnu pod stůl, zasedl si ke stolu a vděčně se začal cpát kuřecími křidélky. Nejen proto, že je měl opravdu rád, ale hlavně proto, že byly nejblíž. Sám sobě začal připomínat Rona, který se tahle cpal pořád. Draco se znechuceně ušklíbl, když si vzpomněl, jak při dnešním obědě Ronovi od pusy padaly zbytky a jak se tomu Potter smál.

Asi o deset minut později viděl u vchodu do Velké síně Pottera, jak se loučí s Ronem odcházejícím na plnění svého školního trestu do pamětní síně. Dracovi se protáhl jeden koutek úst v malý zlomyslný úšklebek. První část plánu procházela.

Harry se sesul na lavici u stolu hned naproti Dracovi. Normálně by to neudělal, určitě ne po včerejší noci, ale nechtělo se mu skoro až na konec stolu blízko k učitelům a poblíž vchodu do Velké síně bylo volné jen jedno místo. Naproti Malfoyovi. 

Jakmile se Harry posadil, sundal si brašnu a stejně jako Draco s ní mrskl pod stůl. Chvíli se rozhlížel po stole plném dobrot, než si nandal plný talíř rýžového nákypu, co provoněl až Dracovi pod nos. Draco si toho ale nevšímal. Čekal na večerní soví poštu.

Chvíli bylo ticho, všichni jedli, občas nějací studenti sem tam mezi sebou něco prohodili. První dny bývaly vždy těžké, všem po nich silně vyhládlo, obzvlášť starším studentům. Po pár minutách bylo slyšet mávání křídel a soví houkání někde v okolí stropu Velké síně. Konečně. Studentům po celé Velké síni začaly přímo před jejich večeře (někdy i přímo do nich) padat dopisy a balíčky. Konečně se Draco dočkal toho, že Harrymu přinesl onen vypelichaný puštík jeho dopis. 

Draco se snažil udržet se, ale nezvládl to. Musel si do Pottera rýpnout, celý den se nepohádali.

,,Kdopak ti píše, Pottere?" zeptal se rádoby zvědavým, i když pořád stejně jedovatým a poťouchlým hlasem, ,,Není to od maminky? Nebo dokonce od tatínka?"

,,Drž hubu, Malfoyi!" okřikl ho bez váhání Harry, aniž by se na něj podíval, aniž by Draco mohl vidět vztek v jeho zelených očích, který musel touto narážkou vyvolat. Nebylo mu to ale nijak zvlášť líto, s Potterem to dobře myslet nehodlal. Nehodlal ho ani litovat. Byl to přece slavný Harry Potter. Svatý Potter. Však dnes se na jeho účet ještě tolik pobaví.

Sledoval Harryho, jak pomalu čte dopis, který dostal od puštíka. Bylo vidět, že ho to stojí značnou námahu. Aby taky ne, Ronovo písmo bylo strašné a skoro nečitelné, rozklepané. A ještě když se ho Draco snažil napodobit. Bylo to zkrátka příšerné na pohled, neúhledné a kostrbaté. Ale mělo to být Ronovo písmo, Draco byl věru spokojený sám se sebou. 

Sledoval, jak Potterovy oči přejíždí s obtížemi řádek po řádku, jak se jeho oči za kulatými brýlemi mihotají zprava doleva, při čemž si občas dal přestávku, aby si strčil lžíci rýžového nákypu do úst. Když dočetl, mírně se uchechtl a zastrčil dopis do brašny. Harry to Dracovi zbaštil i s navyjákem a Draco to poznal až příliš dobře. 

Harry a Draco dojedli skoro nastejno, pak se i ve stejnou chvíli zvedli, popadli brašny zpod stolu a vydali se napříč Velkou síní plné bradavických studentů do Nebelvírské věže. Cestou na sebe zle zahlíželi. Harry naschvál šlapal Dracovi na paty při výstupu do schodů.

Rivalitu mezi nimi už zpozorovala většina jejich spolužáků a už i někteří učitelé. Nikdo se ale nedivil. Potomek z rodu Malfoyů, dřívějších stoupenců vy-víte-koho a Harry Potter, chlapec, který přežil útok vy-víte-koho a očekávaly se od něj velké věci právě co se týkaly dalších činů vy-víte-koho. Spousta lidí totiž už v tu dobu věřila, že té noci nezemřel a že se vrátí. Zkrátka všichni chápali, že Potter a Malfoy si nepadli do oka a neopovažovali se na tom nic moc měnit. Tedy až na občasné výpady profesora Snapea, ale ty byly spíše výplodem jeho provokace a nutkání Pottera naštvat. 

Draco jen provedl běžnou večerní hygienu a zapadl za krvavě rudé závěsy své postele v Nebelvírské věži. Slyšel, jak Potter přišel po pár minutách také. Ačkoliv Draco věděl, že si je Potter jeho přítomností vědomý, nevydal jediný zvuk. Ani nedutal, nehýbal se, aby postel nezavrzala. Vyčkával.

Konečně se deset minut před desátou dočkal. Slyšel, jak ostatní chlapci v jeho ložnici ze spánku hluboce oddychují, jak Neville Longbotton chrápe a jak Potterova postel, která stála napravo od té jeho, zavrzala. Slyšel, jak si Potter nazouvá boty a jak jeho hábit šustí, když se jeho jednotlivé části třely o sebe. Chvíli se neozvalo nic. Potom Draco slyšel tlumené kroky napříč ložnicí až ke dveřím, které se se zavrzáním pomalu otevřely a následně pomalu zabouchly. 

Draco měl sice nutkání vydat se za Potterem, ale bál se, že by ho někdo mohl zrovna dnes v noci při jeho plánu čirou náhodou vidět. Nevkládal by tomu sice tolik pozornosti, ale jeho plán musel vyjít dokonale. Zůstal tedy v posteli a s pohledem upřeným směrem ke stropu dál vyčkával. Spát se ani nepokoušel.

Už ve čtvrt na jedenáct se konečně něco stalo, ačkoliv rozhodně ne to, co by Draco chtěl. Ze tmy někde před postelí, kde se Draco ráčel válet, se ozval tlumený hlas:

,,Hej, Malfoyi. Malfoyi. Malfoyi! Vylez z té postele, vím, že jsi vzhůru."

Draco se tedy nejistě vyhrabal zpod peřiny a vykoukl zpoza závěsů. Uprostřed místnosti se vznášel skoro bezhlavý Nick, duch nebelvírské koleje, a šeptem, aby nevzbudil ostatní spáče v ložnici, ho volal. Gestem Dracovi naznačil, aby se oblékl a šel za ním. Draco si tedy jen nazul boty, oblékl hábit a ač byl vyděšený, poslušně Nicka následoval po schodech dolů, napříč společenskou místností až ven na chodbu, kde stála paní profesorka McGonagallová. Vypadala více než rozčíleně a její rty byly sevřeny do nesmírně tenké čárky. 

Draco měl příšerně nahnáno. Chytili Pottera a něco se zvrtlo? Přišli na to, že ho ven vylákal Draco? Snažil se nasadit nevinný výraz.

,,Děje se něco, paní profesorko?" zeptal se a až skoro bolestivě se snažil tvářit, jako že o ničem neví a že ho právě skoro bezhlavý Nick probudil.

Profesorka McGonagallová se na něj zahleděla ještě rozčíleněji. Očima ho propalovala od hlavy až k patě. ,,Myslíte si," začala vztekem přidušeným hlasem, ,,Že se z toho dostanete, když budete zapírat, pane Malfoyi?! Myslíte si, že si věci nedáme dohromady, že? Protiva nám ráčil oznámit, že jste ho navedl, aby chytil pana Pottera. Ten nám tvrdí, že k pamětní síni došel na základě dopisu od pana Weasleyho, který ovšem neví, že by nějaký takový dopis psal a následně posílal. Proč jste pana Pottera táhl uprostřed noci k pamětní síni?! Aby měl průšvih?!" 

Draco chtěl něco říct na svoji obhajobu, ale profesorka McGonagallová ho nenechala říct ani ň a kárala ho dál: ,,To se vám sice povedlo, pan Potter dostal školní trest - je jeho věc, že na dopis skočil. Navíc jste dostal do problémů i slečnu Grangerovou, která prý trvala na tom, aby šla s panem Potterem. Ale špatně tím i pro vás, protože vy si školní trest odpykáte společně s nimi!"

,,Proč ale usuzujete, že jsem ten dopis poslal já?" zeptal se dotčeně Draco a hlas měl najednou o dost vyšší, než normálně. Byl šokován, že se na to přišlo a že do toho zatáhl i Grangerovou, tu mudlovskou šmejdku a šprtku. Neměl ji vůbec rád, ale zase neměl důvod ji dostat do nesnází stejných, jako chystal Potterovi.

,,Vy jste mě snad nevnímal, pane Malfoyi?!" vyjekla vysokým hlasem profesorka McGonagallová. Hlas měla z toho kárání už oslabený, ačkoliv mu neubývalo na intenzitě. ,,Protiva řekl, že jste ho navedl vy. Jak jinak byste věděl, že tam Potter přesně v tuhle dobu bude, navíc ještě když je to proti školnímu řádu?" 

Profesorka McGonagallová těžce oddychovala. ,,Ještě se nestalo, abych se musela tolik stydět za studenta z mé vlastní koleje! Gratuluji, pane Malfoyi, udělal jste rekord. Strhávám za pana Pottera Nebelvíru dvacet bodů, stejně tak slečně Grangerové. Zato za vás strhávám šedesát bodů! Doufám, že jste spokojen. Na školní trest se dostavíte zítra v devět hodin večer do Vstupní síně, odkud si vás odvede profesor Snape."

Poté se profesorka McGonagallová otočila zády k Dracovi a odporoučela v doprovodu skoro bezhlavého Nicka potemnělou chodbou pryč. Nechala tam Draca stát zcela šokovaného a ztrnulého, nevědíc, co si myslet, ani co dělat.