Nebelvírův Zmijozel (HP FF) POZASTAVENO

Hermionina náklonnost

Drahá cti-

Draco nestihl napsat ani celé oslovení, když uslyšel uši trhající zavrzání dveří jejich ložnice. Kvapem se zvedl ze židle, div o ni nezakopl a nesvalil se na podlahu, a schoval dopis od ctitelky i svoji nedopsanou odpověď za záda, když spatřil Harryho, jak vchází do místnosti. Vypadal poměrně vyrovnaně, což Dracovi na klidu nepřidalo. 

,,Co tu děláš, Pottere?" ozval se Draco neurvale a nesnažil se skrývat svou averzi vůči Harrymu.

,,Z celého ročníku nemáš volnou hodinu jen ty, Malfoyi." odpověděl klidně Potter. Jeho klidný hlas Draca velice nepříjemně vyváděl z míry ještě víc, než si byl ochoten připustit.

,,A proč jdeš zrovna do ložnic? Schrupnout si?" odsekl ironicky Draco a sevřel dva pergameny za svými zády pevněji. 

,,A proč seš tu ty? Chceš si snad-" Harry se uprostřed dráždivé poznámky na Dracovu adresu zarazil. Pohled mu z Dracova obličeje sjel na jeho ruce za zády. ,,Co to chováváš?" zeptal se a jeho vyrovnanost jako mávnutím hůlky zmizela. Zněl spíše nervózně a polekaně, jako by se stalo něco, co nechtěl, aby se stalo.

,,Já ale nic nescho-" pokusil se Draco o výmluvu, ale Harry k němu přikročil a chtěl mu ruce hrubě přetáhnout dopředu, aby zjistil, co to v nich drží a nechce, aby to Harry viděl. 

,,Pottere! Co to- Ne! Co to děláš?! Jak se opovažuješ?! Nech toho!" Draco křičel na Harryho a snažil se ho odstrčit. ,,Praštil jsi mě, takže když tě teď praštím já, bude to jen vyrovnané! Odprejskni!"

Harry vzdal snahu vytrhnout Dracovi z rukou to cosi, co v nich držel, když Draco zalezl pomalu až pod stůl, ve snaze vyhnout se jeho prackám, které po něm hrubě a horečně šátraly. ,,Můžeš mi vysvětlit, proč se to tak horlivě snažíš schovat?" zeptal se znaveně Harry, jako by mu Draco působil kdovíjaké problémy. 

Draco pod stolem nasadil stejný tón: ,,A můžeš mi vysvětlit ty, proč se mi to tak horlivě snažíš sebrat?"

Harry si sedl na zem vedle stolu do tureckého sedu. Draco na něj jen vytřeštil oči, když se Harrymu ve tváři objevil starostlivý výraz. ,,Mám strach o Hermionu." oznámil mu tiše.

,,Proč to říkáš zrovna mně?" podivil se Draco upřímně a nasadil opět svůj typický tón, ve kterém protahoval líně každé slovo. ,,Co je mi zrovna po Grangerové?"

,,Hele, podívej," Harry se jal vysvětlování. ,,Pamatuješ, jak za tebou Hermiona běžela hned po tom, co jsem tě v tom skladu praštil?"

Dracovi se na tváři objevil ublížený výraz zároveň s výrazem někoho, kdo slyšel něco, co absolutně nečekal. ,,Ne?" odsekl ironicky. ,,Nepamatuju, protože mě někdo praštil a já spadl a omdlel, u Merlina! Nedělej to ještě trapnější, než to je, Pottere."

Harry si odkašlal. ,,A nepamatuješ si ani na to, jak u tebe seděla, když tě Snape probral?"

Dracův pohled zajel do země. Styděl se za chvíle, kdy zrudl jako rajské jablíčko a o to víc mu bylo trapně, když věděl, že se na něj Harry při tom dívá. Draco si až moc dobře pamatoval, jak se divil, když u něj Hermiona starostlivě seděla, když otevřel po té době v bezvědomí oči. 

,,Jo." hlesl. Když si uvědomil, jakým tónem to řekl, naštval se sám na sebe, že dal průchod svým udiveným pocitům navenek. ,,Už tam byl Snape, nikoho jsem nepotřeboval. Proč se ta mudlovská šmejdka musí do všeho míchat?" dodal útočnějším tónem, než jakým to měl v plánu říct.

Harry se napřímil a jeho skleslý a starostlivý výraz se rozplynul. ,,Takhle - už - jí - nikdy - nenazveš!" dostal ze sebe přiškrceně. Dusil se vztekem a držel se zuby nehty, aby jeho pocity nevykynuly přes přes okraj a Draco od něj opět neschytal ránu.

,,To neslíbím," řekl Draco uštěpačně. ,,Ale můžeš mi konečně říct, co jsi mi říct chtěl? Proč jsi vytáhl to, že u mě seděla?" 

Harry zaregistroval zvědavost v Dracově tónu. Usmál se nad tím, ale mluvil opět tím starostlivým a upřímným tónem. ,,Bála se, že jsem ti ublížil moc, když jsi se sesul na zem."

,,Nepřipomínej mi to, bylo to nanejvýš ubohé." konstatoval Draco. Téměř ihned se potom ale naléhavě a udiveně zeptal: ,,Počkej, bála? Ona se bála? Zrovna o mně, zrovna ona?"

,,To, co schováváš, je dopis, že jo?" zeptal se nevzrušeně Harry. 

,,Proč tě to tak zajímá?" odpověděl Draco neurvalou otázkou.

,,Je od 'tajné ctitelky', není?"

Draco svraštil obočí. Jak to mohl Harry vědět?  Jen velmi neochotně vytáhl dopis, který dostal, zpoza svých zad a podal jej Harrymu do ruky, kterou k němu natáhl. Sledoval Harryho jasně zelné oči, jak přejížděli dopis řádku po řádce velmi pečlivě. Když dočetl, odložil dopis na zem vedle sebe. 

,,Hele," započal Harry svůj monolog. ,,Nesnáším tě a ty to víš. Nesnášíš mě a já to vím. Ale teď se budeme asi muset spojit, pokud chceme pomoct Hermioně. Ten dopis je od ní."

Draco vyvalil oči tak, jak je ještě dlouho nevyvalil. Po vteřině vytřeštěného zírání na Harryho svraštil obočí znovu. ,,Chceme pomoct? Chceme? Pomoct? Co je mi po nějaké mudlovské šmejdce, která má zálusk zrovna na Draca Mal-" Draco ani nestihl doříct světu, když dostal takový pohlavek, že se mu hlava otočila o devadesát stupňů na stranu. To Harry dělat neměl, ať už si za Hermionou stál jak chtěl. Draco konečně shledal, že má šanci ten sklad Potterovi právoplatně oplatit a skokem se na něj vrhl. 

Harry skončil na koberci ložnice na zádech pod náporem Dracova skoku na jeho osobu a praštil se do zátylku. Urychleně chytil Dracovy ruce, kterými se Harryho jeho majitel, skoro ležící na jeho hrudníku, horlivě snažil Potterovi uštědřit přesně takovou ránu, jakou Draco schytal ve skladu lektvarů při jejich školním trestu. 

,,Mal-Malfoyi! Nech toho! Říkám-Říkám- Abys toho nechal!" vykřikoval Harry přiškrceně a stále držel Draca za obě jeho zápěstí. Draco se bránil a snažil se jeho sevření uvolnit, ač ale stále na Harrym málem ležel a snažil se do něj aspoň kopat nohama tak silně, jak to v tu chvíli bylo možné, což nebylo nijak brutálně, spíše to vypadalo, jakoby Draco Harryho pošťuchoval, a ne, jakoby se ho snažil zbít.

,,Dal jsi-Dal jsi mi záminku ti to-to oplatit! Tvo-Tvoje blbost, že tu mud-mulovskou, ehm, mudlovskou holku tak-tak bráníš!" vykoktával Draco a úporně se pořád snažil vyprostit z Harryho sevření. ,,No tak! Po-Pottere, u Merlina, pusť mě! Po-Počínáš si jako hol-holka!"

,,Slez ze mě! Mal-Malfoyi! Draco, u Merlina! Nech-Nech toho! Tohle ni-nikam nev-nevede!"

Když Harrymu konečně došly síly a uvolnil sevření, Draco konečně mohl hýbat rukama a uštědřil Harrymu aspoň pořádnou ránu pěstí do ramene, než se ponuře odtáhl zpět a zasedl vedle Harryho na zem. Harry se držel za rameno, které bylo Dracovým cílem, když se posadil a zle na Draca zahlížel. ,,Musíš využít každé situace k tomu, abys měl praštil?!" zeptal se útočně.

,,Ano, musím. A nemluv ke mně takovým tónem, Pottere, chceš mě snad za spojence, ne?" zeptal Draco se lstivým tónem. Byl si jist, že ho Harry potřebuje víc než naléhavě, když se s ním nepokoušel pořádně porvat a nemá ani nijak moc ubohých keců. 

,,Jsi malej lstivej hajzlík, Malfoyi, víš?"

,,Vím. Ale teď k věci - co je s tou tvou předůležitou Grangerovou, že nemáš tolik keců jako obvykle a jednáš takhle?"

Harry svěsil starostlivě hlavu. ,,Nemám moc času na popovídání si s ní a takové věci - Ron ji nemá rád. Já ale vidím něco, co on vidět nemůže."

,,A to je co? Urychli to, Pottere."

,,Ona..." Harry si nebyl přesně jistý, jak to má říct. Podíval se na Draca zelenými psími očky. ,,Ona je očarovaná, Draco. Někdo s ní něco udělal. Nemám tušení kdo a co přesně s ní je. Mám o ni strach."