Nebelvírův Zmijozel (HP FF) POZASTAVENO

Výslech

Do odpoledne téhož dne si už dali Potter s Weasleym pokoj. Konečně. Ale to Dracovi příliš na starostech neubralo, stále se totiž obával, co na jeho nebelvírskou pozici řekne jeho otec. Snažil se na to raději nemyslet, jinak by se stresem určitě scvokl. Ale aspoň už se neužíral sebelítostí, ačkoliv to nic nezměnilo na tom, že byl ze sebe sama hluboce zklamaný. 

Seděl zrovna na své posteli se zataženými závěsy, které sotva kdy odtahoval a procházel si učebnici lektvarů. Opět. Chtěl na profesora Snapa udělat dojem, že umí novou látku a ještě více tím pokořit svatého slavného Harryho Pottera. Jen ať si ho Snape podá, nejlépe hned další hodinu. 

Draco byl zrovna začtený do úvodu do přípravy lektvarů, když se otevřely dveře ložnice. Nově příchozí mezi sebou probírali první školní den. 

,,No teda, to přeměňování mě jednou asi zabije. Málem jsem si tu sirku bodl do prstu!"

,,Vážně, Rone? Sirku?"

,,Až po tom, co jsem ji proměnil v jehlu, Harry! Nehraj si na hlupáka."

,,Na hlupáka? Vždyť tys tu sirku nepřeměnil, tys ji tak akorát seřízl kouzlem do špičky. To z ní jehlu nedělá."

,,Ty máš co říkat, tobě se povedlo to samé, nic víc!"

Dále na sebe Potter s Weasleym štěkali s občasnými výbuchy smíchu a bavili se o dalších hodinách, které ten den proběhly. Draco se snažil nevšímat si jich a soustředit se na lektvary, stále schovaný za závěsy své postele.

,,Ale profesorka Prýtová mě neměla dávat do dvojce s Grangerovou," postěžoval si Ron. Každý, kdo tyhle dva viděl někdy spolu, ví, že kdyby mohli, pohádali by se do krve. Doslova. ,,Zase mě poučovala o tom, jak jsem neschopný přesadit byť jen sedmikrásku a rádoby elegantně mi ukazovala, jak to udělat správně! Tedy... správně podle ní."

,,Když už jsme u té špatné části dne," nahodil Harry naštvaný tón, ,,Snape mě musí nenávidět. Viděls, jak na mě zle zahlížel? Navíc jak si ze všech těch studentů, kteří tam seděli, vybral na přezkoušení zrovna mě! Nemohl jsem se přece všechny učebnice našprtat nazpaměť, aby mě mohl milostivý pan profesor Snape nachytat!" 

Draco zvedl hlavu. Potter je naštvaný. Upustil od studování učebnice, převalil se na záda, podepřel si hlavu oběma rukama a poslouchal. Jak příjemné bylo slyšet Potterovy starosti, konečně změna od jeho věčných keců a jedovatých poznámek. Zavřel oči a vychutnával si každý Potterův problém.

,,Prý ,Harry Potter, naše nová celebrita'. Ať se jde bodnout," pokračoval Harry beze změny svého dotčeného a naštvaného tónu, ,,Já vím, že sláva není všechno, jak si Snape taky dovolil poznamenat, ale copak já za svou minulost můžu?!"

,,Snape tě nemůže nenávidět," pronesl svůj názor Ron, ,,Ani tě nezná. To se ti jen zdá, prostě jste si nepadli do oka."

Harry chtěl už už něco namítnout, ale Ron pokračoval: ,,Stále myslím na to naše setkání s Malfoyem ve vlaku."

Draco zbystřil ještě více, než před tím. Sedl si do tureckého sedu a našponoval uši, jak jen to šlo. Začali se bavit o něm, nehodlá si nechat ujít jejich vzácný názor na jeho osobu, když ti dva nemají ani nejmenší tušení, že je přítomen jen pár metrů od nich a slyší každé písmenko vypuštěné z jejich úst. 

,,Přijde mi hrozně namyšlený. Jsem vlastně docela rád, že skončil v Nebelvíru, ačkoliv jsme v něm i my. Aspoň není tam, kde chtěl být, nejen proto mu určitě sklaplo." řekl povýšenecky Ron. ,,Já jsem z čistokrevného a vznešeného rodu Malfoyů," začal Weasley Draca parodovat, ,,Navalte vaše sladkosti, my jsme už všechny naše snědli a proto si se svými bodyguardy, kteří jsou sice totálně tupí, ale velcí a silní, můžu dovolit jíst i jídlo cizích!"

Harry se pobaveně uchechtl. ,,Jsem Malfoy, Draco Malfoy! Brzy zjistíš, že některé rodiny jsou daleko lepší, než jiné, Pottere. Snad se nebudeš přátelit s takovými, co za to nestojí." pokračoval Ron a začal u toho předvádět Dracovy pohyby. Natáhl ruku, jakoby k seznámení se s novým člověkem, a pronesl dále rádoby Dracovým hlasem: ,,S tím ti můžu být nápomocný!" 

Ron s Harrym se upřímně rozesmáli. Draco v posteli zaťal pěsti. 

,,Co asi teď dělá? Když je bez Crabeho a Goyla?" zauvažoval Harry. ,,Ti dva jsou přece ve Zmijozelu."

,,Vidíš, to mě nenapadlo." řekl zamyšleně Ron. Oba chvíli mlčeli. 

Draco už se lekl, že by ho mohli začít litovat. O jejich lítost nestál. Nestál o ničí lítost. Byl sám, ale ne na dlouho. Za několik málo dní už si musel najít nějaké přátele, kamarády. Nebyl ten typ člověka, co by se nechával litovat od ostatních. Bylo to nanejvýš ubohé. 

,,I kdyby byl na všechno sám," řekl konečně Ron, ,,Tak ať si je. Aspoň se pak nebude vytahovat nad všechny ostatní, zmetek rozmazlenej."

Draco to nechápal. Jeden rozhovor ve vlaku, kde na sebe byli všichni tři příjemní zhruba stejně a Weasley už z toho vyvozuje, jaký je Draco rozmazlený zmetek. Nezná ho, proč sakra říká takové kraviny? Ale Draco se nenechal vyburcovat. Zatím ne.

,,Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že jsem ho viděl už předtím na Příčné ulici? Potkali jsme se v obchodě madam Malkinové." vyprávěl Harry, ,,Už tam měl kecy na děti z mudlovských rodin a nechával si všechno krom hábitu obstarat rodiči. Učebnice a tak. Říkal, že chce svého otce donutit, aby mu koupil závodní koště. Prý souhlasí s ním, že by byl hřích, kdyby Draca nevybrali do kolejního mužstva, ačkoliv prváci nesmějí hrát za svou kolej famfrpál."

,,Hádám, že teď už své koleji takovou čest dělat nechce," ušklíbl se Ron, ,,Kdyby se do mužstva přeci jen dostal, naschvál by hrál ve prospěch koleje, proti které by hráli. Obzvlášť ve prostěch Zmijozelu." 

Harry s úšklebkem přikývl. O chvilku později se začali bavit tím, že si vzali imaginární košťata a předváděli jeden druhému, jak by podle nich vypadal Malfoy na koštěti při famfrpálu. Běhali dokola po ložnici a naschvál zakopávali a při každém pádu ironicky kňourali něco jako: ,,Oh, to ne! Zlomil jsem si nehet!" nebo ,,Oh, to ne, mám za nehtem bláto, to nepřežiju!"

Draco byl naštvaný, skoro rozpálený do běla. Dokonce víc, než když měl s Potterem a Weasleym tentýž den ráno rozhovor ve Velké síni. Proč mají potřebu ho pořád ztrapňovat? Když už chtějí mít mermomocí kecy, ať mu je řeknou do očí. 

Nehodlal tu ztrácet další čas posloucháním těch dvou individuí. Popadl učebnici lektvarů a roztáhl závěsy kolem své postele. Harry s Ronem vzhlédli a okamžitě přestali parodovat Dracův let na koštěti. Vypadali více překvapeně, než Draco čekal, že budou. Vůbec mu to ale nevadilo, naopak. Oba strnule sledovali, jak Draco seskočil z postele na koberec vedle ní, probodl ty dva naštvaným pohledem, nazul si boty a s hábitem přehozeným přes záda opustil ložnici.