Ve třech letech se jsem nastoupila do školky. Moc jsem se těšila,ale nechtěla jsem pryč od rodičů. Tenkrát sem ještě nevěděla, co se stane. Tam se potkala mého nejlepšího kamaráda, Teda.
Slyším ho. I přes tu dálku slyším křičet moje jméno. Ne, prosím, ne. Uz nikdy.
V te době sem ještě nevěděla, co se stane, ale v tomhle věku se už začali něco dít. Po večerech, kdyz už jsem měla spát, ale ja nemohla usnout, jsem slyšela mužský křik. Pak vzlikajici ženu. A pak rány opaskem. V tu dobu sem si myslela, že je to televize. Ale nebyla.......
