Na začátku nástupu do skoly, mi bylo ještě pět, ale hned v září mi bylo šest. Nastoupila jsem společně s Tedem. Zjistila jsem, že si rozumím i s jednou holkou, ale hlavně s kluky.
Slyším, jak auto nastartovalo. Ne to nesmí. Jinak je to můj konec.....
Moc jsem se těšila na brášku, ale stalo se něco hrozného. Pamatuji si, jak jsem se to dozvěděla. Přišla jsem s vysvědčením domů. Byla jsem šťastná, z toho, že mám samí jedničky, ale taky z toho že jsou prázdniny. Taky jsem věděla, že budu mít v nejbližší době bráchu. Ale když jsem přišla domů, byla tam skoro celá rodina a všichni brečeli. Nechápala jsem to, proč brečeli, vždyť jsou prázdniny. Když mě spozorovali, otec ke mě přišel a objal mě ve vzduchu. Pamatuju se, jako by to bylo včera, jak řek tu nejhorší větu. " Tvoje matka zemřela při porodu a bratříček s ní." Pamatuju si to, jako by to bylo včera, ale je to už 10 let. Ale tímhle to neskončilo. Tímhle to spíše pokračovalo, ale nebylo to nejhorší,........
