Vzpomínky

Kapitola 4. Vyrážíme

Tak po delší době nový díl Vzpomínek.

Na místě setkání jsem byl jako první z celé naší rychle sestavené 3-členné skupinky. Upřímně jsem se velmi nudil, nesnáším čekání. Naštěstí Cait dorazila ani ne po chvilce mého příchodu a poslední, kdo nám chyběl, byl Jarvan. Konečně jsme po nějaké době spatřili záblesk zlaté zbroje, která se k nám blížila.

„Že sis dal na čas," neodpustil jsem si malé pošťouchnutí.

„Moc se omlouvám, zdrželi mě ještě nějaké neodkladné záležitosti."

„To se dalo čekat," oznámila Cait a probodávala Jarvana pohledem.

„Máte všichni všechno? Čeká nás velmi dlouhá cesta, tudíž navrhuji zajít do stájí a cestovat na koních. Ušetřívám to spousty času, který je pro nás a našeho přítele velmi drahý. Navíc pěšky by nám to trvalo několik dní, ale na koních máme velkou šanci dorazit k lesu pouze za maximálně 3 dny, když bude stále dobré počasí," navrhla nám Jarvan.

„Co se týká věcí, tak je více než jasné, že jsme připraveni, jinak bychom tu ani nestáli. A ti koně nejsou špatný nápad," odpověděl jsem mu.

„Ani já nevidím problém v cestování na koni," řekla Cait.

„To je dobře, jsem rád, že se vám můj nápad nevadí."

„A co až dorazíme s koňmi k lesu, co jsem slyšela, tak se zvířata žijící mimo les a ochočená zvířata Temnému lesu vyhýbají."

„Těžko odpovědět, člověk neví, co jsou jen povídačky a co je pravdu. Rozhodně to zjistíme na místě, ale nyní jdeme ke stájím, čím dříve vyrazíme, tím líp pro Ezreala," zavelel nám Jarvan a vedl nás nejkratší cestou ke královským stájím.

„Připravte nám koně!" rozkázal okamžitě, když jsme dorazili na ono místo.

„Chystáš se někam Jarvi?" ozvalo se za námi, okamžitě jsme se všichni otočili za hlasem. Stál tam mohutný muž ve stříbro-zlato-modré zbroji s širokými rameny, krátkými hnědými vlasy a velkým mečem. Vedle něj stála drobná blondýnkův stříbrné lehké zbroji a hůlkou. Ten muž byl Garen, další z nejsilnějších bojovníků Demacie a další z mých dobrých přátel. Dívka vedle něj byla jeho mladší sestra Lux, moc dobře ji neznám, jelikož je většinou na akademii mágu.

„Jen na projížďku po okolí," odpověděl mu jarvan.

„Na jak dlouho?" ptal se ho Garen dál.

„Ale, za pár dní jsme zpět."

„Nedělej si ze mě blázna, myslíš, že nepoznám, kdy lžeš, za tu dobu, co se známe a to věř, že je velmi dlouhá doba a znám tě velmi dobře. Nehledě na to že jsi korunní princ a nemůžeš si jen tak vyjet někam bez ochrany."

„Nejsem žádné slabé princátko, které se o sebe neumí postarat!"

„Tak to ti jistě nebude vadit, když pojedeme s vámi pro jistotu."

„To nemusíte."

„Ale já na tom trvám."

„Ale opravdu nemusíte, určitě chceš sám trávit čas se svou sestrou, když tu je."

Té určitě nebude vadit menší výlet po okolí nebo ze sebe konečně vyklopíš pravdu, kam máte ve skutečnosti namířeno."

„Tak mu to řekni," oznámil jsem Jarvanovi.

„Dobře, Ezreala zajal Noxus, dostali do něj nějaký lektvar, který způsobuje ztrátu paměti, dokud nedostane jiný lektvar, který jeho účinky zvrátí. Ezreal má dost důležité informace a povedlo se mu utéct, než na něj začal mít lektvar účinky. A my se chystáme na cestu pro něj, jelikož už je teď bez jakýchkoliv vzpomínek."

„To je strašné. Musíme se pro něj okamžitě vydat," ozvala se vůbec poprvé za celou dobu Lux.

„Pravda, určitě již Noxus vyslal jednotky na jeho dopadení, rozhodně jdeme s vámi, ať už se vám to bude líbit nebo ne," oznámil Jarvanovi Garen. Tak se mi zdá, že se naše skupinka rozrostla o dva členy.

„Kde je Ez teď?" zeptala se Lux.

„To je ten další problém, dle posledních informací je v Temném lese."