1. Zmizení

251 15 6
                                    

Předem se omlouvám za gramatické chyby, ale pokaždé, když si to po sobě přečtu nacházím další a další. Jinak celá tato FanFiction je vymyšlená pomocí mé oblíbené počítačové hry League of Legends, tedy lépe řečeno pomocí postav z této hry. Doufám, že se bude líbit.

"Cítím, jak mě něco šímrá, co je to? Je to měkké chlupaté," otevřu oči.
"Aáá... Co jsi zač?" dívám se na dívku má kočičí oči a 1,2,3,6,9, ano skutečně 9 ocasů. Pozoruje mě očima,které mají barvu zlata a vypadají jako oči divoké šelmy.
"Tvůj zachránce, řekla bych."
"Můj co? Co jsi a kde jsem?" rozhlížím se po místnosti, ale nic mi nepříjde povědomé, co je ta holka sakra zač?
"Jsem Ahri a tvůj zachránce. Co jsi vlastně dělal v Temném lese?"
"Já nepamatuji si," přiznám.
"A tvé jméno?" ptá se mě Ahri dál.
"Já, já se jmenuji... já nevím," bolí mě hlava, když se pokusím si vzpomenout.
"Ah, a pamatuješ si aspoň něco?"
"Já, totiž ne,"
"Ale, ale to může být velký problém ," její pohled se vzdál pobavený.
"Já nevím, nepamatuji si nic, absolutně nic."
"Tak to si na tom dost blbě, ale jestli chceš můžeš zůstat tady, já nekoušu."
"Já nevím," upřímně jsem odpověděl.
"A co by si dělal, kam by si šel?"
"Asi nic."
"Tak ti přátelsky navrhuji, ať tu zůstaneš."
"Ale, proč? Proč bys mě tu chtěla někoho, koho neznáš?"
"Já nevím, ale připadá mi to jako dobrá zábava."
"Proč jako zábava?"
"To, protože se tady hrozně nudím."
"Jsi divná," oznámil jsem jí.

V TÁBOŘE NOXUSU

"Najděte ho!" řval Swain.
"Ale pane, je někde v Temném lese."
"No a co, to mě vůbec nezájímá! Chci ho tu mít do zítřka!" křičel a praštil pěstí do stolu, tak až se rozlomil, já jen mlčky pozorovala, co bude dál.
"Pane, do Temného lesa se většina mužů neodváží vejít," řekl někdo z davu.
"Prý tam žijí smrtelně nebezpeční tvorové," dodal ještě někdo, ale to Swaina jen více rozzuřilo.
"To jste jen banda připostraných zbabělců, co se bojí babských povídačet," rozhlédl se a čekal, kdo další se bude stavět na odpor, nikdo ani nešpitnul.
"Tak jinak, kdo z vás půjde najít toho zatracenýho blonďáka?"
"Myslíte Ezraela," špitl někdo.
"Mě je jedno, jak se kurva jmenuje! V té své blonďaté palici má pro mě dost důležité informace o Demecii. Bylo štěstí, že jsme ho na moment zajali a dostali do něj ten kouzelný lektvar, po kterém měl mít zablokovanou paměť. A mě doslova nasralo, že vám utekl, než začal fungoval," řval.
"Takže, kdo z vás půjde a najde ho?"
Z celé řady bojovníků jsme vystoupili jen tři, já Katarina, dcera jednoho z nejznámějších a nejsilnějších bojovníků Noxusu, můj dobrý přítel Talon, pro své nepřátele je známí svými hrůzostrašnými technikami, ale pro mě je to kámarád se smyslem pro humor, a pro každou šílenost. A posledním bojovníkem byl Darius, znám ho od mala je to také můj kamarád, mezi nepřáteli je známí jako pěst Noxusu, a také je na to děsně povýšenej, ale také musím dodat, že se chová jak děsnej magor.
"Hmm, to úděsné z celé jednotky bojovníků vyšli jen tři", otočil se k nám. "Vy tři tu zůstantě, ostatní vypadněte ve svém stanu nechci mít bandu zastraných sráčů." muži urychleně opustili jeho stan.
"Takže, vy mi Eraela najdete a přivete živého."
"Ano, pane," řekli jsme všichni součastně a vydali jsme se připravit na dlouhou cestu.

V DEMECII

"Jarwane přišla zpráva od Ezraela," oznámil jsem své princi a nejlepšímu příteli.
"A, co v ní píše," otočil se na mě se zájmem v očích.
"Že ho zajmuli jednotky Noxusu, ale povedlo se mu utěct a prý, že mu dali nějaký lektvar, po kterém asi ztratí paměť."
"Vše?" zeptal se mě.
"Ne, ukryl se v Temném lese, ale v tuhle chvíli si už nejspíš nic nepamatuje."
"Musíme ho najít. To, že se ukryl v Temném lese znamená to, že ho pronásledují jednotky Noxusu." mlčel jsem.
"Co se děje Xine?"
"No, víš co se o tom lese povídá a já s toho nemám dobrý pocit."
"To ani já ne příteli, ale Ezraela musíme najít. Noxus ho ho nesmí dostat do rukou."
"Koho chceš poslat?"
"Tahle věc musí zůstat důvěrná, takže půjdu já, ty a možná ještě někdo, komu se dá důvěřovat."
"Co Caitlin, je silná a umí dobře střílet," navrhl jsem.
"Caitlin, má milovaná Caitlin. To je moc dobrý nápad. Ihned pro ní dám poslat. Určitě půjde."

...O PŮL HODINY POZDĚJI (V DEMECIII)

"Ne, já nikam nejdu."
"Ale já ti ani neřekl, o co jde."
"Jo, ale vzpomínáš co se stalo naposledy, když jsme spolu někam šli." Caitlin se dál hádala s Jarwanem , já Xin Zhao je pozoroval a teď bude správná chvilka, kdy promluvit.
"Caitlin, tady nejde o žádné rande, kam se tě Jarwan snaží vytáhnout."
"Ty se do toho nepleť," tak tohle mě vytočilo, popadnul jsem ji za ramena a otočil ji tak, aby mi koukala přímo do očí, chvíli se snažila o odpor, ale já jsem pochopitelně silnější, takže to vzdala.
"Jde o Ezraela je někde v Temněm lese , nic si nepamatuje a jdou po něm jednotky Noxusu."
"A co s tím mám společného já?"
"Chceme se tě zeptat jestli nám ho pomůžeš najít, na stopování si třída," s těmito slovy jsem ji pustil, chvíli se rozmýšlela."Dobře, pomůžu vám, ale to jen kvůli Ezrouškovi. Takže kdy vyrážíme?"
"Asi za dvě hodiny," odpověděl jí.
"Dobře, jdu si zabalit." chystala se odejít, ale těsně před tím než otevřela dveře jsem jí zastavil.
"Caitlin, neříkej o tomhle nikomu."
"Dobře," s tímto slovem opustila mísnost, když zaklapli dveře Jarwan promluvil.
"Prý kvůli Ezrouškovi, jak to s těma ženskýma dělá, že jsou na něj všechny tak milé," rozčiloval se.
"To by mě taky zajímalo."
"Mě si ani nevšimá."
"To teď můžeš změnit, dokaž jí, že nejsi jen rozmazlené princátko."
"Máš pravdu Xine, já jí to dokážu."

VzpomínkyKde žijí příběhy. Začni objevovat