Vzpomínky

Kapitola 5. Opilá opička a její mistr

Po dlouhé době další kapitola ke Vzpomínkám, je sice trochu kratší, ale do přístě to napravím. A o další kapitolu se pokusím v co nejbližší době.

Dvě neznámé postavy se blížily k obydlí 9-ti ocasé liščí démonky.

„Mistře, nemůžeme na chvíli zpomalit? Asi budu zvracet," poprosil svého mistra jeho opičí žák.

„Tak si toho neměl tolik vypít. Pochybuji, že by opice měli vypít tolik alkoholu na jeden zátah."

„Ale mistře mě je fakt blbě."

„To je vidět, motáš se ze strany na stranu a neustále si stěžuješ, jen počkej až Ahri uvidí."

„A nemůžeme se vrátit a pronajmout si pokoj, prosím? Jestli mě Ahri uvidí, tak mě určitě zabije."

„Nepřipadá v úvahu, musíš si uvědomit, že tvé činy či rozhodnutí mohou nést určité následky. Navíc jsem si jistý, že tě nezabije, tedy spíš v to doufám v jejím případě těžko říci, co nastane."

„Ale mistře, když já jsem chtěl toho fousatýho zrzavýho dědka porazit."

„Neměl si ho vůbec vyzívat, stejně jsme se v tom hostinci zastavovali jen kvůli tobě."

„Když ten dědek vypadal, že už hodně pil předtím, netušil jsem, že má takovou výdrž. Jak se vlastně jmenoval?"

„Gragas, jmenoval se Gragas, tvá šance ho porazit byla od začátku mizivá, co jsem tak slyšel od lidí okolo, tak to byl mistr ve chlastání. Někdo kdo chlastá první ligu a ne opičák, co se příležitostně napije."

„Tak to vám teda pěkně děkuju, mistře."

„A co jako chceš slyšet? Myslíš, že tě začnu uklidňovat a chlácholit tě, že ho příště porazíš? Uvědom si, že je známí i Freljordu jako osoba, kterou nikdo nepřepil a nejen to je to muž, který se ještě nikdy neopil, i když vypil abnormální množství alkoholu. Jeho životní cíl je vypálit dokonalý alkoholický nápoj, který opije i jeho."

„Jak to všechno víte, mistře?"

„Protože na rozdíl od tebe poslouchám, co lidé říkají a vyprávějí," odpověděl jsem svému mírně tupému studentovi.

„Když já se nikdy nedokážu dlouho soustředit."

„A to je jedna s tvých slabin na které musíš zapracovat."

„Máte pravdu jako vždy, mistře."

„Za chvíli budeme u tvé kamarádky."

„Jste si jistý, že je dobrý nápad, tam chodit?"

„Ano jsem si naprosto jistý a tobě neuškodí, když tě potrestá, snad si potom alespoň uvědomíš jako blbost jsi udělal."

„Tím si nejsem jistý, bude mě chtít zabít."

„Nezabije tě, to ti znovu opakuji a navíc mám pro ní dar za to, že mi pomohla ošetřit mé rány. Zachránila mi život."

„Jaký dar?"

„To brzy zjistíš," odpověděl jsem mu, dál jsme pokračovali v tichosti. Wukong nejspíš přemýšlel, jak Ahri uklidní. Zanedlouho jsme ucítili kouř vycházející z jejího obydlí a brzy jsme i její domov spatřili.