Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

2.part

"Nikam nejdu..."

Tak vypadal můj výraz,když mě už po druhé chytl.

Bylo to nejspíš tím,že jsem měla málo energie.

Tohle bylo dost špatné .

Strážník mě pevně držel za ruku a vedl mě zpět do města a dál na policii.

Snažila jsem se mu vycuknout,to po celou dobu.

Myšlenkama jsem byla u svojí maminky a sestřičky.

"Prosím.. udělám cokoliv,ale pusťte

mě.."

Bylo to mé první škemrání za tu celou dobu.

Strážník se na mě ani nepodíval jen jsem viděla,jak mu pohrává pyšný úsměv na tváři.

Jistě mě viděl už za mřížemi .

Na to jsem se jen zhnuseně oklepala.

Zkusila jsem to znovu.

"Prosím...Pane...pusťte.."

Chtěla jsem mu říct o mojí neúplné rodině.

Ale on mě umlčel.

"Ticho!"

Poraženě jsem svěsila hlavu.

Plakat jsem si,ale zakázala.

Radost mu neudělám!

Jako,kdyby se všechno zpomalilo.

Jako,kdyby nikdo nedýchal.

Jako,kdyby tohle město někdo proměnil v mrtvé město.

Připadala jsem si tak.

Připadala jsem si jako by jsme šli městem jenom

my dva a vše se kolem nás zastavilo.

Byla to stará místnost,kde k nám stál muž v černém.

Měl na sobě plášť a díval se někam do dálky,starým oknem.

Výhled z okna nebyl nijak krásný.

Výhled na protější krámek s látkou nebylo to co pozoroval,ale mě to nezajímalo.

Strážník mě hrubě posadil narozvyklanou židli,já čekala na rozsudek.

Nejspíš smrt kterou tenhle muž tolik miloval..

"Co provedla?!"

Zeptal se a já tak mohla uslyšet jeho chraplavý hlas.

Už jen při jeho hlubokém hlasu mi naběhl mráz po zádech.

To způsobilo,že jsem si začala nervózně třít ruku.

Strážník mé gesto postřehl a jen se tiše uchechtl.

Ale ne,tak tiše aby to muž neslyšel.

"Něco vtipného MxJarde?"

Zeptal se a já v tu chvíli slyšela hrozbu.

"Ne,pane.."

Nastala krátká odmlka,kdy nikdo z nás nic neřekl,až ho znovu přerušil muž v černém.

"Dozvím se konečně...co provedla?"

Strážník si nervózně odkašlal a spustil.

"Ukradla...jablko..."

Když dlouhou dobu nic neříkal,tak muž musel uznat,že je to všechno a udělal něco...co z nás nikdo nečekal.

Rozesmál se.

"Tak mi tedy řekněte..Je to,tak závažné,abych jí musel zavírat a nebo snad pověsit?!"

Nastalo ticho a strážník nervózně přešlápl z nohy na nohu.

"N-e ,pane ...ale já myslel..."

"Co jste myslel?!"

"Nic,pane..."

Muž pokýval hlavou a já jsem ani nedutala.

"Tak jí pusťte!

V tu chvíli se otočil a já zadržela dech.