Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

20.part

Cass
Když jsem se probudila...tak jsem se okamžitě podívala na jeho místo za mřížemi ..
Ležel na boku,ve stejné poloze jako před tím,mě bylo strašně do pláče.
Konečně jsem ho viděla,ale byl za mříží přes které se nemohu nijak dostat.
Nemůžu je ohnout,ani oběhnout.
Nemůžu naprosto nic,můžu jen čekat.
Čekat nato,až se probudí.
Zkusila jsem se pomocí rukou postupně k těm mřížím dostat,ale dalo to strašnou práci.
V dlaních jsem necítila žádnou sílu.
Jen bodavou sílu .
Jeho tělo leželo bez pohybu.
Sklopila jsem oči k zemi a znovu se na něj podívala a přitom zkusila zavřít oči.
Po hmatu jsem prostrčila svojí ruku do mezery mezi kovem a představovala jsem si naivně,že se ho dotýkám.
Skutečnost byla bohužel úplně jiná...
Má ruka hmátla do prázdna.
Cítila jsem ledovost mezi prsty,po jeho teplu nebylo nikde památky.
Rychle jsem otvřela oči a chytla jsem se oběma rukama mříží.
Dívala jsem se skrz ně.
Už jsem nebrečela,jen jsem sledovala jeho tělo,které ode mě oddělovali mříže.
Zkusila jsem nima zatřást,ale byla to jen chabost. Jako,když na někoho mluvíte a jeho to v žádném případě nezajímá a vy to vzdáte.
Takhle to přesně vypadalo,akorát v našem poddání hráli velkou roli mříže.
Položila jsem si na jednu z tyček čelo. Příjemně to chladilo a já měla pocit,že mi hoří celé čelo...
Hlavě se mi ozval hlásek,který zněl nešťastně."Proč my?"
Tuto otázku jsem se bála vyslovit nahlas.
"Podívej se na mě..."
Ozval se ten chraplák,který mi tolik chyběl a já ho mám tolik rád.
S očekáváním jsem zvedla hlavu a přímo k místu odkud se ozval,ale tam nikdo nestál.
Jeho tělo leželo na stejném místě,proto jsem jen zklamaně položila své čelo zpět v domnění,že se mi to jen zdálo.
Zack
Celou dobu jsem jí pozoroval,jak spí.
Sledovala mé tělo a netušila skutečnost,že jsem jí tak strašně blízko.
Vilém mě zaklel cestou do cel.
Mou duši může vrátit zpět jen pravá láska.
Přijde mi to jako naprostá blbost.
Proto počkám,až se Cass probudí a uvidí mě a já nás odsud dostanu.
Nikdo nás právě nehlídá,aspoň si s ní budu moct v klidu promluvit.
Probudila se po nějaké době a hned se podívala do druhého kouta než,kde jsem stál.
Co dělá?
Blesklo mi hlavou.
Čekal jsem,že se podívá na mě,ale nic.
Kam ta Cassandra kouká?
Přijde mi,že civí pořád do jednoho a to samého místa.
Když jsem se otočil zjistil jsem,že sleduje pořád mé ležící tělo.
Po chvíli natáhla ruku .
Měla u toho zavřené oči a proto jsem se dotkl její ruky.
Slabě se usmála a mě přišlo,že mě cítila.
Najednou ztáhla ruku zpátky.
Měla otevřené oči,strašně smutný výraz.
Byla celkově strašně bledá,kdybych jí měl srovnat s tou dívkou z mého panství. Tak bych jen těžko věřil,že je to ta samá osoba.
Poznal jsem jí podle jejích očí,které měli barvu rudé.
Položila si čelo o jednu z tyčí od mříží a vypadala,že odpočívá...
Už jsem to nevydržel a promluvil jsem na ní. Doufal jsem,že když promluvím...tak mě uvidí.
"Podívej se na mě..."
Od vyslovení mého přání uběhla chvíle a ona se ihned podívala na mě.
Měl jsem pocit,že se zblázním štěstím,ale v jejích očí se ukázalo
místo štěstí zklamání.
Položila znovu své čelo o tyč od mříží a nezvedla jej.
Nemohl jsem tomu uvěřit....
Zatracenej Vil...
Ahoj:) tak je tu další díl:) snad se vám bude líbit.:) ❤️