Story of my life

2.část

Ben něco Chiaře pošeptal a ta ne něj vyjela ,,Jsi normální jak bych s ním mohla něco mít, nikdy jsem se o něj nezajímala. Josh je mi ukradený." zakřičela a všichni se podívali na ni a vzápětí na mě. Ona si toho nevšímala a obejmula Bena ,,Promiň že jsem ti nevěřil." řekl a dál jí pusu do vlasů ,,Taky promiň neměla jsem se s tebou hádat." a dala mu pusu na pusu. Dělalo se mi z toho nanic. ,,Lidi vy se umíte teda rychle usmířit." vypískla Lilly. ,,Víš byla to naše první hádka od doby co se známe. " řekl Ben. Co jejich první hádka, jejich první hádka. To není možné. Najednou jsem na autobusu uviděl číslo 324 a věděl jsem že už musím jít abych chytl fleka a nemusel celou cestu stát. Přece jenom mám školu na druhý straně města než dům. ,,Zatím lidi." pozdravil jsem je a odcházel směrem k mojí zastávce. ,,Ahoj Bene uvidíme se zítra nebo večer má skypu." slyšel jsem Chiaru ,,Opravdu musíš Chiaro?" řekl hodně smutně Ben. Asi chápu jak se cítí když mu odchází holka. Už jsem nic neslyšel. Jen jsem vlezl do autobusu a sedl si na moje obvyklé místo. Vytáhl jsem z kapsy mobil, strčil do něj sluchátka a přestal vnímat okolní svět. Přestalo na mě svítit slunko a tak zvednu hlavu co se děje a tam stojí Chiara ,,Můžů?" zeptá se. Rychle sundavám sluchátka z uší ,,Jo jistě." Tašku kterou jsem měl na sedadle dávám k nohám. Usmívá se na mě jako sluníčko ,,Moc ti to sluší když se smějes." zčervenala ,,Nech toho červenám se." Posadila se ,,A kam jedeš?" zeptám se. Abych pravdu řekl zajímá mě to. ,,Jedu domů." řekne a oči sklopí k zemi. ,,Já myslel že bydlíš na druhém konci města." odpovím nesměle. Vypadá že je na rozpacích ,,No moji rodiče se rozvedli když jsem byla malá takhle jak vypadám a chovám se teď mě zná každý, ale tak jak se chovám u mámy to že pobíhám po lese s lukem v ruce tak mě nezná nikdo." Chvíli bylo až nepříjemně hrobové ticho ,,Já sice ne ale rád bych tě tak poznal." Myslel jsem to smrtelně vážně. ,,Vážně?" usmála se ,,Vážně." Objala mě a pošeptala mi do ucha ,,Nejlepší přátelé?" ,,Napořád." pošeptal jsem. Ani nevím jak ale cesta uběhla hrozně rychle. Vystoupili jsme z autobusu ,,Tak ve tři?" zavolala ,,Jo ve tři tam kde jsme se domluvili."