Jednodílovky na přání - youtube

4. Ati a Jana

Strašně dlouho jsem jednodílovky zanedbávala, ale absolutně nestíhám mít sotva volný čas, takže se omlouvám. Zrovna jsem si uštědřila několik času, vzhledem k tomu, že jsem nemocná, takže se pokusím něco napsat :)
Tento příběh je pro FanAticka!

Úterý
Probouzím se do chladného podzimního dne. Venku je celkem sychravo, takže se cítím pořád unaveně. Vyhrabu se z postele a jdu si udělat pořádnou kávu. Ještě štěstí, že mám dnes školu až kolem poledne. Zlatá vysoká! Studuji cestovní ruch na vysoké a zatím jsem celkem spokojená, ale někdy je úmorné se donutit něco dělat.
Popíjím svou ranní kávu a projíždím si novinky na internetu, kontroluji poštu a přemýšlím, co mě ještě v tomto týdnu čeká. Stužkovací večírek mé nejlepší kamarádky! Úplně jsem na něj zapomněla. Zaklapla jsem notebook a šla ke skříni, vybrala jsem si oblečení pro dnešní den a zároveň si prohlížela své večerní šaty. Vím, budu na to mít ještě půlku týdne, ale začala jsem být nervní z toho, co si obleču a přitom to ani nebyl můj ples. Ale chtěla jsem se cítit dobře.
Poté, co jsem se nachystala, jsem vyrazila do školy. Měla jsem ještě čas, ale chtěla jsem si po cestě projít nějaké obchody a zlepšit si náladu.
Procházela jsem se tak po jedné pražské ulici blízko školy, kde se nacházelo pár obchůdků a rozmýšlela se, zda si koupím ještě nějakou kávu před přednáškou nebo ne. Přešlapovala jsem z nohy na nohu před kavárnou a nutila se do ni vstoupit, jak kdyby mi tam měli ublížit. Někdo do mě najednou ve spěchu vrazil.
,,Jéé pardon," zastavil ze zmateně černovlasý kluk a snažil se o úsměv.
,,Nic se neděje," odpověděla jsem s lehkostí a snažila se si ho prohlídnout. Měl milý úsměv a byl i dobře oblečený. Chvíli se na mě trapně usmíval a pak se rozloučil.
No nic, vstoupila jsem do kavárny a za chvíli už vycházela s kelímkem v ruce.


Sobota
Týdnem jsem se prokousala a dnes mě čeká ten stužkovací večírek. Už půl hodiny stojím před zrcadlem a snažím se si něco vymalovat na obličeji. Doufám, že nebudu jediná, kdo nebude mít účes od kadeřníka. Nikdy jsme nechodila ke kadeřníkovi, jednoduše jsem si se svými dlouhými blonďatými vlasy pohrála sama.
Nasoukala jsem se do tmavě fialových šatů s černými detaily, vzala si k tomu ladící boty a náhrdelník a vydala se k taxíku, který pro mě přijel, aby mne odvezl k mé další kamarádce, která měla jít na ples se mnou.
Rozhodli jsme se jít k budově, kde se konal ples pěšky, takže jsme celou cestu nadávaly, jaká nám je zima. Výborný nápad holky!
,,Promiňte?" oslovil nás nějaký kluk, kráčel zezadu, takže jsme se na něj otočily. Já lehce se strachem, kdo nás otravuje takhle v podvečer. Prohlížela jsem si neznámého.
,,Ehm, hledám tohle místo," ukázal na kartičku s pozvánkou na stejný večírek, na který jsme měli namířeno. Zvedla jsem k němu pohled a prohlížela si jeho obličej. Připomínal mi někoho. Měl černé rozčepýřené vlasy a rozverný úsměv. Někdy v týdnu mě srazil.
,,To musíte tudy a pak zahnete doleva, pak už je to kousek, myslím, že to poznáte," odpověděla mu Katka, moje kamarádka, zatímco jsem na něj neustále zírala.
,,Děkuju," vřele se usmál a rychlostí vyrazil kupředu.

,,Co se děje, Jani?" zeptala se mě Katka.

,,Nic. Jen jsem ho v týdnu potkala. Srazil mě před kavárnou, tak jsem se ujišťovala, že je to on," vysvětlila jsem ji. Lehce se pousmála.
,,Celkem kus," řekla mi na to. To jsem přešla a pokračovala v cestě. Katka mě následovala.
Za chvíli jsme již byly v budově plné lidí, v šatech a oblecích, a vyhledávali jsme naši kamarádku Lenku.
Přiletěla k nám úplně veselá.
,,Ahooj holky, tak jsem ráda, že jste přišly. Mám radost!" objala nás, políbila na tváře a zase odběhla.
,,To se s námi moc dlouho nezdržela," konstatovala jsem.
,,To víš, je to její večírek, musí být všude a se všemi," řekla mi na to Katka a šly jsme si pro něco k pití.
Objednaly jsme si každá sklenku vína a hledaly volné místo k sezení.