Jednodílovky na přání - youtube

3. Blazer a Ivet

Holala. Další jednodílovka. Já vůbec nevím, jestli se ti bude líbit, ale doufám, že aspoň trošičku maličkou jo, jelikož, jak teď toho píšu tolik, tak se musím strašně snažit, aby to mělo hlavu a patu. Tak snad :)

Ivet
,,Nechceš dojít?" psal mi Vláďa, můj kamarád. Znali jsme se už nějaký ten rok, akorát, že Vláďa bydlel na druhé straně Prahy a tak jsme se jen tak bez domluvení nesetkali.
Seděla jsem zrovna ve škole, když mi napsal, takže jsem se mu v hodině angličtiny snažila odepsat.
,,Kdy? Kam?" odpověděla jsem, jelikož jsem ještě před sebou měla další hodinu.
,,Teď. Do parku!" odpověděl za moment. Usmála jsem se. Parků tu sice bylo spousty, ale my říkali park jenom tomu našemu. Kde jsme trávili nejvíc času.
,,Mám ještě hodinu," odpověděla jsem a přemýšlela, jak nejrychleji se tam po škole dostanu.
,,Tak já tě vyzvednu :)" reagoval a já se opět usmála. To byl aspoň kamarád. Bude se kvůli mě plahočit až k mojí škole a nevadí mu to.
,,Super. Tak ve 14:20 u školy :)" napsala jsem, schovala mobil do kapsy a pokračovala ve vyplňování anglických slov do textu.

,,Hele, není to Vláďa?" křikla na mě Andrea, když jsme vycházely ze školy, jako vždy společně.
,,Hmmm," řekla jsem bez nějakého nadšení. Nechtěla jsem šílet jako ona, přeci jen jsem ho znala osobně a nedělala vědu z toho, že ho občas na ulici někdo zastaví.
,,Ty nejsi nadšená? Pojď, uděláme si s ním fotku," chytla mě rychle Andrea a táhla mě k Vláďovi, který, jak zpozoroval mě, tak poslušně čekal a usmíval se. Pak mu došlo, že jsem tažena nějakou kamarádkou, takže se spíš začal pobaveně smát.
Andrea se zastavila asi metr od něj.
,,Ahoj holky," pozdravil nás Vláďa. Já se na něj usmála a pozdravila ho a Andrea nebyla schopná slova.
,,Ivet, představ mi svoji kamarádku," nepřestal se smát Vláďa.
,,Ivet? Ivet, on tě zná?" zeptala se udiveně Andrea a hodila po mě vražedný pohled.
,,Andrejko tohle je Vláďa, můj kamarád, Vláďo, moje kamarádka Andrea," začala jsem propukat v smích a čekala až si podají ruce.
,,Můžu se s tebou vyfotit?" pípla Andrea a Vláďa bezmyšlenkovitě vytáhl svůj mobil a vyfotil se s ní.
,,Pošlu to Ivet a ona ti to přepošle," mrknul na ni.
,,Tak můžeme vyrazit?" otočil se pak na mě a čekal až konečně zmizíme.
,,Jasně. Andry, my musíme jít, tak zítra ve škole," rozloučila jsem se s ní a s Vláďou jsme jí zamávali.

,,To bylo šílený," řekla jsem Vláďovi po cestě do parku. Rozhodli jsme se, že se kousek projdeme a kdyby nám to přišlo daleko, tak nakonec nasedneme na tramvaj nebo autobus.

,,Byla milá," uchechnutl se Vláďa.
,,A jak se máš?" zeptal se hned, abychom konečně změnili téma.
,,Ale jo, fajn. Pořád jen ve škole nebo se učím, nuda," odpověděla jsem mu.
,,Klasika, budu tě muset nějak rozptýlit, asi si půjdeme zaběhat," dloubl do mě.
,,To si radši půjdeme zahrát fotbal," zasmála jsem se.
Konečně jsme došli do našeho parku a oběhli si nakonec teda jedno kolečko a pak se usadili na lavičku a povídali si o všem možném. Bylo to fajn. Uklidňující odpoledne.

,,Nechceš donést kafe nebo něco?" zeptal se mě Vláďa, jelikož se chystal skočit si za roh pro něco k pití a já, že na něj počkám.

,,Vem mi horkou čokoládu, prosím" uculila jsem se na něj a Vláďa kývl na souhlas, zvedl se z lavičky a přímo odběhl.
Zatím jsem se koukla na mobil, co se děje a tak.
Asi za 15 minut jsem ho konečně viděla vcházet mezi stromy zpět do parku, ale nešel sám. Kousek vedle něj kráčel další kluk. Po chvilce mi došlo, že je to vlastně Blazer. Znala jsem ho z videí a z nějakých fotek s Vláďou. Páni! Vůbec nevím, jestli se chci seznámit. Vůbec nevím, jak se chovat. Co, když si nebudeme rozumět? Co když je úplně jiný, než ve videích?
Z mého přemýšlení mě vytrhli kluci, jelikož došli už ke mně, oba vysmátí.
,,Tak jsem tady a vedu hosta," smál se Vláďa a podával mi kelímek s čokoládou.
,,Tohle je Pája. Pájo Ivet," představil nás a já se pousmála a pozdravila ho. Sedli si za mnou na lavičku, každý z jedné strany a začali jsme si společně povídat a dělat blbosti. Potom jsme se asi hodinu fotili, protože jsme měli nějakou bláznivou náladu a museli to zaznamenávat.
Pak mi došlo, že je strašně moc hodin a měla bych jít domů. Kluci souhlasili, protože taky ztratili pojem o čase.
Doprovodili jsme se na tramvaj, jelikož jsme každý bydleli jinde. Takže jsem se domů už musela vydat sama.
A samozřejmě, že to neobešlo bez následků. Máma mi pěkně vynadala, ale jelikož se to ještě nestalo, tak to nakonec přešla a jen mi řekla, ať se to příště neopakuje. Zalezla jsem si do postele a snažila se usnout.

Někdo mě žádá o přátelství. Na chvíli jsem se zamyslela, jestli je to Pája, jelikož s nikým jiným jsem se teď neseznámila a měla jsem pravdu.
Ihned jsem jeho žádost přijala, jelikož byl fajn. I společně s Vláďou jsme si rozuměli, takže to mohl být taky fajn kamarád.

O týden později
,,Ahoj:)" psal mi Pája. Opět jsem seděla ve škole. Že mají všichni čas, jen když sedím ve škole a oni nejspíš taky.
,,Ahoj, ahoj:)" napsala jsem zpět.
,,Jak se máš?:)"
,,Škola. Jak myslíš?:P"
,,Jasný no. Nezajdeme s Vláďou zase ven?:)"
,,Můžeme, dnes mám jen do jedné;)"
,,Já do půl druhé a Vláďa si udělal volno:D"
,,Aha, tak se sejdeme zase v parku kolem druhé?:)"
,,Oká.:)"

Napsala jsem ještě Vláďovi.

,,Vláďo?"
,,Ano?:O"
,,Dneska ve dvě v parku?:)"
,,Jasně. S panem Blazerem!:D"
,,Jak to, že nejsi ve škole?"
,,Byl jsem u doktora:P A proč ti to Blazer vykecal?-_-"
,,Jasně, spíš u doktorky!:P Je to můj nový kamarád :P"
,,Odhalila si mě:P Lepší kamarád než já?:O"
,,To samozřejmě nejde. Ty jsi ten nejlepší :3"
,,No proto! Ještě si to s ním vyřídím :3"

Odpoledne v parku
,,Ahoj kluci," pozdravila jsem se s Vláďou a Pájou sedícími na lavičce a debatujícími o něčem velmi důležitém.
,,Ahoj Ivet," pozdravili sborově.
,,Co podnikneme?" zeptala jsem se radostně, jelikož jsem měla nějakou dobrou náladu.