Poslední dostih

o 2 roky později...

Crr... Crr... Crr..
Chňapla jsem po budíku a vypla ho. Vstala a převlékla se. Ve chvíli kdy se chystám jít ze schodů dolů otočím se k oknu a podívám se na ten úžasný paprsek slunce koukajícího na mě přez žaluzie. Sešla jsem schody a v kuchyni jsem si udělala svačinu ke koním. Hmm.. rohlík se sýrem a v něm oplatek. Nechápu jak mi to může chutnat... Kupodivu je to docela dobré.

Sakra! Zapomněla jsem si nahoře v pokoji batoh. Vybíhám schody a zakopnu o poslední schod a rozplácnu se na zemi. Jojo, já nemehlo. Jak typické. No, zvedla jsem se a šla pro batoh. Popadla jsem ho, hodila na záda, sešla schody a svačinu hodila do batohu.

Vyšla jsem z domu, přeutíkala písečnou cestu a vešla vraty do stáje.

Miluju ranní mlhu. Koně byli puštění na pastvině a já se rozhodla že Quanntě donesu jablko a pozdravím ji.

Sešla jsem kopec a protáhla se ohradníkem. Quannta se zamnou rozklusala a těsně u mě se zastavila. Podala jsem jí jablko a pohladila ji. Ona se na mě dívala jejíma velkýma černýma očima a já jí dala pusu mezi dvě usnoplené nozdry. Vrátila jsem se zpět do stáje a čekala až příjdou holky.

Dohromady tam chodíme já Kess a další tři moje kámošky - Misty, Amy a Laris.

Všechny tam máme rozdělené koně. Já jezdím Quanntu <3, Misty Moonsquare, Amy Sandyday a Laris Newribbonu.

Někdo oddělává železnoů páku a vstupuje dovnitř. Přišla Misty a pozdravila mě. Hned jak přišla jsme si rozdělili práce a čekaly až příjdou Amy a Laris. Mezi tím jsme byly nahoře v klubovně a dělaly s Misty blbosti.

Najednou od ní slyším: ,,Kess? Co kdybychom si šly po prácí zajezdit do výběhu a dát si závod?''

V tu chvíli mi střelila do hlavy při slovu závod myšlenka, na kterou jsem chtěla celý život zapomenout. Jenže se nestalo jak vidím. Ta osudná vteřina se mi vrací ve snech. Ztráta mojí milované kobylky a mého trenéra. Od té doby nenávidím dostihy. Za trenéra tehdy převzala statek moje mamka a změnila ho z dostihové stáje na jezdeckou. Za to jí z celého srdce děkuji. Ale teď mám Quanntu, můj krystal.

Vzpamatovala jsem se a přikývla na Mistyinu otázku.

,,Co je že jsi tak zkoprněla?''

Néé, co teď mám říct? Vlastně ona zná můj příběh. Řeknu jí to.

,,Ale neřeš. Jen jsem si vzpomněla na ten stupidní Finický dostih.''

,,Né Kess.'' Řekla a objala mě.

Nojo, kámoška se pozná. Pomyslela jsem si.

Ozívá se od dveří skřípání. Přišly holky. Přišly za námi do klubovny.

Ahoj! Čágo! Ozvalo se z půl metru ode mne.
Taky jsem s úsměvem pozdravila: ,,Ahojky"
Otočila jsem se od svého batohu k Misty, doříkávající holkám plán na odpoledne a odvětila: ,,Co kdybychom šly jezdit už teď ráno v té úžasné mlze a jely na louky?"
Holky na mě nevěřícně hledí a Laris se ušklíbla a řekla: ,,No počkat, tvojí mamce by to nevadilo?" ,,Vůbec." Řekla jsem. Všechny tři se zaradovaly a začly jsme se oblékat. Je prosinec a není žádný sníh. Jen mlha co se krčí nad zemí. Pomyslela jsem si.

Sešly jsme z klubovny a já beru do ruky mobil a vytáčím mamku.

,,píp....... píp...... Ano Kess?" ,, Mami jedeme s holkama na vyjížďku jo?" ,,No klidně ale nezapomeňte že máte práci." Jojo, uklidnila jsem ji a položila to.

,,Tak co?" Ozvalo se z prava ode mne. Otočila jsem se na holky a kývla na náznak že je vše dovoleno a řekla ať si nachystají sedla.

Já - western, Misty - anglie,
Amy - anglie, Laris - anglie.

Nojo já westerňák pomyslela jsem si a šla s holkama pro sedla.

Otevřely jsme skříňku a vzaly si svoje sedla. Náš statek není veřejný, takže se nemusíme bát že je někdo bude potřebovat. Nakonec jsme si nachystaly ještě uzdečky, parelky a otěže.

Vzaly jsme si každá své otěže a šly pro své koně. Dovedly si je do boxů, popadly čištění a daly se do práce.
Když jsme měly hotovo začaly jsme sedlat a uzdit.

Otevírám si dveře od boxu a zevnitř zavolám na holky: ,,Máte?"
,,Jojo, můžeme." Ozvalo se.
Vyšly jsme s koňmi před stáje a dotáhly sedla. Zamkli jsme a nasedly.