Osudová láska

Šaty (Rose)

Byl parní letní den a s Lissou jsme byli mimo královský dvůr na menších nákupech. Asi bych měla říct že v tomhle případě menší nákupy znamenaly návštěvu svatebního salónu.

Bylo to plus mínus půl roku co jsem došla domů po službě a čekalo tam na mě překvapení od Dimitrije. Pamatuju si to jako kdyby to bylo včera. Jako strážce Christiana, který tou dobou měl zkoušky na vysoké se měl dostat domů nejdřív za týden nebo tak to aspoň bylo podle plánu. Takže si asi dovedete představit jak překvapená jsem byla když jsem přišla domů a našla jsem tam Dimitrije s kompletně uvřenou večeří. Seděl u prostřeného stolu a vypadal božsky- ostatně jako vždy. Měl na sobě černé džíny s černým tričkem, jeho klasický outfit když zrovna nebyl ve službě. Jako studentka na akademii jsem dost často přemýšlela jestli vůbec má nějaké jiné oblečení.

Jediné světlo, které v naší malé kuchyni bylo to, co poskytovali rožnuté svíčky. Zůstala jsem stát jako opařená s pusou dokořán a koukala na obrázek před sebou.

„Soudruhu. Čemupak vděčím za takovou neočekávanou návštěvu?" vykoktala jsem ze sebe, stále překvapená a to se někomu jen tak nepodaří, aby vykolejil Rose Hathawayovou.

„Christian dodělal zkoušky dřív, takže jsem se rozhodl, že tě překvapím." oznámil mi a stále se u toho usmíval jako měsíček nad hnojem. „ A taky jsem nám udělal jídlo. Takže si sedni a já nám nandám."

Posadila jsem se a stále na něho koukala jako na ducha a přemýšlela jsem jestli to je pravda nebo jenom sen. Vrátil se s dvěma miskami klasického ruského boršče a ošatkou plnou čerstvého pečiva. Jedli jsem v tichosti a já celá hladová po celodenní službě jsem všechno zhltla aniž bych se koukala na zbytek věcí. Dimitrij jedl v klidu a s pobavením sledoval moje počínání.

„Co bude dál?" zeptala jsem se, ne zrovna moc ochotná počkat až dojí posledních pár lžic co se mu v misce nacházeli. Neodpověděl (jak nečekané), dojedl chvíli seděl a sledoval mě. Pak se zvedl posbíral misky a prázdnou ošatku. „Počkej a uvidíš" zamumlal.

„Jak jinak. Nemusíš spěchat soudruhu, sedíme tu asi dvacet minut a jediný co jsem se dozvěděla bylo to, proč ses doma objevil tak brzo. Jsem ráda, ale určitě to má i nějakej jinej důvod než to že Christian měl zkoušky hotový dřív, což se mu jen tak mimochodem vůbec nepodobá..." ukázala jsem na něj prsetem „takže s pravdou ven."

Když stále nic neříkal už sem se neudržela a začla jsem zase žvanit „No ták, soudruhu, víš, že přede mnou žádný tajemství neudržíš, protože nezavřu pusu, dokud mi to neřekneš." Znenadání se otočil, v ruce talíře se steaky a kaší a ráznými kroky prošel celou kuchyni až ke mně. Talíře odložil na stůl a sáhl si do kapsy, odkud vytáhl podivně vyhlížející krabičku. Přísahám na to, že jsem strážce samotné královny, že mě za boha nenapadlo, co bude k sakru následovat.

Poklekl přede mě a otevřel záhadnou krabičku. Ano, předpokládám, že vás ostatní by to asi napadlo, jen co by váš přítel vytáhl podivně vyhlížející krabičku z kapsy, ale mě to nenapadlo ani ve snu. Zhluboka a když říkám, že zhluboka tak opravdu zhluboka se nadechl a vydoloval ze sebe větu, kterou jsem nečekala „Miluju tě, Rozo. Vezmeš si mě?" a v ten moment mi brada poklesla až na zem podruhé během hodiny.

„Já. Ehm....... No do hajzlu, jasně že jo." potom co mi navlíkl prsten a stoupl jsem mu skočila kolem krku a začala ho líbat. Když se ode mě odtrhl aby se nadechl, jenom prohodil „Tak větu: No do hajzlu, jsem opravdu nečekal a to už jsem si myslel, že mě ničím nepřekvapíš." Z legrace jsem ho uhodila do hrudi a začala jsem ho znovu líbat.

„Rose? Myslíš, že bys mohla chvíli přestat přemýšlet nad Dimtrijem a věnovat se šatům?" ozvala se Liss a vtáhla mě zpátky do reality.

„Nebojte se královno, jsem plně při smyslech, žádné nebezpečí nám nehrozí." ozvala jsem se a než Lissa začala něco namítat jsem pokračovala. „Přemýšlelas někdy nad tím..."

„Ne, Rose nepřemýšlela. Tahle tvoje věta nikdy nevěstí nic dobrého takže vejdi tady do obchodu po tvojí pravici a najdi si šaty pro které jsi se narodila. Ať si pak někde můžeme dát nějaký zákusek a najít šaty pro tvoji hlavní družičku."

„Rozkaz šéfe" zasalutovala jsem a vplula do obchodu. Nebo jsem se o to aspoň pokusila, zastavila jsem se ve dveřích a Liss, která to neočekávala do mě vrazila. „Jak si proboha mám tady mezi tou tunou šatů nějaký vybrat?" zabrblala jsem a vešla dovnitř.

„Přejete si?" ozvala se zrzavá, vytáhlá prodavačka s metrem kolem krku a brýlemi na temeni hlavy.

„ Já bych potřebovala svatební šaty, ale žádný moc složitý ani jednoduchý a ideálně bez rukávů." Vychrlila jsem ze sebe co nejrychleji. Liss se uchechtla a prohlížela si šaty rozmístěné kolem.

„Ale jistě drahoušku, žádný problém." Zašvitořila prodavačka a začala mě přeměřovat metrem. Po tom co měla všechny potřebné míry začala vytahovat šaty. Každé další, které vytáhla byli ještě hezčí než ty předchozí. Frustrovaně jsem vzdychla a začala jsem procházet kupu šatů tvořících se všude možně. Zastavila jsem se asi vprostřed řady.

„Liss? Asi jsem je našla. Ne asi, ale určitě. Tohle jsou ony, moje svatební šaty." Lissa se otočila a vydechla „Páni." Brala jsem to jako souhlas a otočila jsem se na prodavačku. „Můžu si je vyzkoušet?", zeptala jsem se.

„Ale jistě, kabinky jsou vzadu. Kdybyste potřebovala stačí zavolat a hned jsem u vás." Kývla jsem na znamení díku a Lisse jsem pokynula hlavou aby mě následovala, nemohla jsem ji nechat samotnou v obchodě i kdyby sebevíc chtěla.

Vešla jsem do kabinky a začala jsem se soukat do komplikovaného systému šatů. Když jsem je měla na sobě zavolala jsem na Lissu jestli by mi je nezapla. Objevila se za mnou a jedním ladným tahem dopla zip. Vyšla jsem před kabinku, abych se na sebe podívala v dlouhém zrcadle na stěně. Za mnou se objevila prodavačka i s Lissou a obě se tvářili nadmíru spokojeně.

„Jo, rozhodně to jsou ony. Lisso seznam se s mými svatebními šaty." Spokojeně jsem se obrátila na Lissu, která tam jenom tak stála, usmívala se a oči se jí leskly slzami.

„Jsi ta nejhezčí nevěsta jakou jsem kdy viděla. Dimitrije bude přecházet zrak." Usmála jsem se a zvedla ruku abychom si mohli plácnout. Lissa to nesnášela, ale překonala se a plácla si se mnou. Poté jsme se objali a já se otočila zpátky k zrcadlu.