Osudová láska

Svatba (Rose)

Seděla jsem před obrovitánským zrcadlem uprostřed Lissina pokoje a se zamračením jsem pozorovala několik slečen, které mě tu už minimálně hodinu zkrášlovaly. Lissa někam zmizela už před deseti minutami se slovy: „Hned budu zpátky.", a nechala mě tu napospas těmhle rádoby odbornicím na make- up.  Dimitrije jsem neviděla od včerejšího odpoledne, kdy s Christianem, Adrianem a několika dalšími přáteli odjel na rozlučku se svobodou.

Já jsem ke své smůle musela podniknout něco podobného. A i když se Lissa se Sydney a Miou snažily, tak moje vysněná rozlučka to nebyla. Neobsahovala žádného sexy polonahého chlapíka, který by nám roznášel jeden drink za druhým ani nic podobného. Prostě klasický holčičí dýchánek s kupou přeslazených filmů a ještě větší kupou sladkého popcornu.  Ale nic jsem jim nevyčítala, pořádná rozlučka se na královském dvoře moc uspořádat nedala a ven jsme na rozdíl od kluků vyjet nemohly.

Kosmetičky se z mého obličeje přesunuly k mým vlasům a já se zděšením pozorovala jak začínají nahřívat žehličku a různě mi motají vlasy do různých variant drdolů a kdoví čeho všeho ještě. Urychleně jsem vyskočila z křesla, ve kterém jsem se už hodinu kroutila a couvla jsem o několik kroků zpátky. „Žádná žehlička, žádné drdoly, copánky, culíky pudlí lokny ani nic příbuzného." jen co jsem dořekla poslední slovo se otevřely dveře a dovnitř nakoukla Lissa. „Co se děje?" ozvala se pobaveně, když si všimla výjevu před sebou. Zopakovala jsem jí svůj proslov a Lisse se zvedly koutky úst do úsměvu. Rukou pokynula dívkám aby odešly a zatlačila  mě zpátky do křesla. „Já to dodělám." pokývala jsem hlavou. Lisse jsem mohla věřit neudělá mi z mých vlasů nic co bych si s nimi neudělala já sama. „Jsi nervózní?" zeptala se, poté co mi na jedné straně připnula pramen vlasů k boku hlavy.

„Není to nejhorší. Neviděla jsi Dimitrije nebo někoho s kluků co byli venku?" Lissa zakroutila hlavou a pokračovala v mém účesu. Začala se mě zmocňovat panika. Večer je venku mohlo potkat cokoliv od strigojů až po škodolibé alchymisty. Ale Lissina přítomnost mě uklidňovala, věděla jsem že kdyby se jim něco stalo už dávno bych to věděla.  Liss dokončila můj účes a spokojeně svůj výtvor pozorovala v zrcadle. Ona sama už byla učesaná, namalovaná (i když to vůbec nepotřebovala)  a oblečená v půvabných, zlatých šatech splývajících až na zem.

„Myslím, že bychom tě měly nasoukat do šatů." zamumlala a vydala se ke skříni odkud vylovila moje krásky. Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla a rozvážně jsem došla ke svojí nejlepší kamarádce a zároveň jedné z družiček, abych se oblékla do nejkrásnějších šatů jaké jsem kdy viděla. Svlékla jsem si župan a přidržovala jsem si vršek šatů během toho co mě Liss složitě šněrovala   a zároveň mě  připravovala o schopnost dýchat.  Kdybych se vyvrátila u oltáře z nedostatku kyslíku, vůbec bych se nedivila. Lissa zrovna dokončila uzel na korzetu šatů, když v tom se ozvalo zaklepání na dveře, ve kterých se objevil vyfiknutý Christian. Při pohledu na jeho snoubenku se mu oči rozšířili. Usmál se na ni tím nejširším úsměvem jaký jsem u něho kdy měla to štěstí spatřit. „Dimitrij to už nemůže vydržet a poslal mě abych zjistil na jak dlouho to tu ještě vypadá." zamumlal s očima stále upírajícími na Lissu. Jen co to dořekl je posunul ke mě a já s pobavením pozorovala jak se jeho oči rozšířili ještě víc. „Páni. Z Rose je holka, nevěděl jsem že něco tak půvabného žije pod věčně černými kalhoty a koženou bundou... Sluší ti to. Dimitrij bude koukat." Zasmála jsem se a zatočila se dokola aby si užil to na co se mu s největší pravděpodobností už nikdy nenaskytne pohled.

„Řekni mu, že do půl hodiny se jde na to. Jenom tady s Rose ještě něco doděláme. Padej." ozvala se Lissa a Christian se na ni otočil. „Rose vypadá hotově." ozval se na protest. Liss po něm hodila kartáč a s úsměvem na rtech zapištěla „Ven." Christian se začal smát, ruce dal před sebe na znamení míru a urychleně opustil pokoj.

Otočila jsem se k zrcadlu a při pohledu na sebe mi poklesla brada. Tohle jsem nebyla já. Šaty co jsem měla na sobě se nesly v dlouhé, nadýchané sukni až k zemi, vlasy mi splývaly v dlouhých, hnědých loknách do půli zad a moje oči byli orámované tlustou vrstvou řasenky. Ne, tohle jsem určitě nebyla já.

Do pokoje vešla moje máma s Abem a oba se zachovali podobně jako Christian.  Lissa mi dala pusu na povzbuzení a odešla k ostatním družičkám bůhví kam.  Máma mi věnovala povzbuzující úsměv a zmizela stejně jako Lissa. Zůstala jsem tu sama s Abem, mužem o kterém jsem neměla řadu let ponětí, že je můj otec a najednou mě měl odvést před oltář abych si vzala svého značně staršího přítele.  Chvíli jsme jen tak v tichosti stály, když v tom jsem od něj uslyšela větu, kterou jsem rozhodně nečekla.

„Sluší ti to." s úsměvem na tváři jsem se k němu otočila a věnovala mu pořádně dlouhé objetí, které nečekal ani on, ani já. Společně jsem se zasmáli a vydali jsme se na cestu ke kostelu, kde se konala svatba.

Před kostelem postávaly družičky, které se mezi sebou zvesela bavily a s úsměvem na rtech mě a mého tátu pozorovaly. Po našem příchodu se dali k pochodu do kostela, ze kterého se začala ozývat hudba. Jako poslední šla Lissa s Christianem, kteří mi ještě věnovali jedno poslední objetí. Na konec jsem se na cestu vydala já s tátou. V tichosti jsem šla vedle něj a postupně na mě dopadala větší a větší nervozita. Každý krok byl horší než ten další a cesta k otevřeným dveřím byla nekonečná. Jen co jsme vešli jsem si všimla, že místnost je plná lidí, které jsem mnohdy ani neznala. Kroužila jsem očima po místnosti, dokud jsem nenašla cíl svého pohledu. Soudruh stál v pozoru u oltáře s úsměvem na tváři. Při pohledu na něj, ze mě všechna nervozita opadla a já jsem zrychlila svůj krok, jak nejvíc to v mých smrtících podpatkách šlo. Před tím než táta předal moji ruku do jeho jsem na něho jen tak z hecu vyplázla jazyk. Nemohla jsem tomu odolat. Dimitrij se uchechtl, dal mi pusu na tvář a společně jsme se otočili abychom mohli podstoupit obřad.

Věděla jsem že to přijde, že jakmile zazní věta „Dejte si první novomanželské políbení." dopadne to tak jak v mých myšlenkách. Jenže já si nemohla pomoc. Jakmile se Dimitrijovi rty dotkly mých, nevědomky jsem upustila kytku a svoje prsty zapletla do jeho vlasů, až se kostelem neslo pobavené chechtání. No co no. Tenhle muž je oficiálně můj, takže si s ním můžu dělat co chci. :D

„Moc ti to sluší, Rózo" zašeptal mi Dimitrij do ucha a já nevědomky zčervenala. Nikdy se nečervenám. „Jó, tobě taky Soudruhu." oplatila jsem mu to a nechala jsem Liss aby mě vtáhla do toho nejpevnějšího a nejdelšího objetí jaké jsem kdy od koho dotala. „Moc gratuluju." řekla mi a přidala do objetí ještě víc síly.