He is my weakness

3.

Další den ráno

Probudila jsem se s šílenou bolestí hlavy. Grr. Už nikdy nebudu pít. Sakra, co si to nalhávám vždyť sama vím, že to není pravda.

Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že jsem ve své posteli. Uf. Ještě že tak. Ale co se včera stalo? Pamatuji si jak jsme v Taylorem přijely, pak jak se mi hned ztratil a to jak jsem šla do baru do kuchyně. Pak snad ještě to, že tam přišel nějaký kluk. No jo vlastně Jim tam byl! Počkat! Kolik je hodin?! V 11 mám mít ten pohovor! Sakra! Už je deset a tam se jede tak půl hodiny.

Rychle jsem vstala a šla ze sebe udělat člověka. Tentokrát jsem si toho na sebe dala trochu víc. I když si myslím, že stejně půjde poznat, že jsem měla včera trochu rušnou noc.

Zase jsem si korektorem zakryla nedokonalosti. Dala jsem si make up, vykonturovala obličej, zapudrovala ho a nanesla na řasy řasenku. Nakonec už jsem si jen natřela rty rudou rtěnkou.

Ještě že jsem si šaty co si vezmu na sebe vybrala už v týdnu, protože by mi jinak trvalo nejmíň patnáct minut si je vybrat.

Vzala jsem si tedy černé šaty s vykrojenými zády a černé lodičky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. (viz. Média)

Cože?! Za dvacet minut tam mám být. Rychle jsem nastoupila do auta a šlápla na plyn.

Snad to stihnu. Nerada bych přišla pozdě, myslím že by to na ně moc nezapůsobilo.

Zaparkovala jsem před budovou a utíkala do budovy. Zastavila jsem se u recepce abych se ještě rychle zeptala na patro. Seděla tam hezky oblečená a mile vypadající paní.

" Dobrý den, Mohla bych se prosím zeptat na jakém patře je pan Parker?

" Dobrý den, sedmé patro madam."

"Moc děkuji."

Šla jsem rychlým tempem k výtahu a po jeho příjezdu jsem nastoupila. Když už výtah cvakl jako oznámení že už jsem tam, vystoupila jsem.

Bylo to tu nádherné. Moderně zařízené chodby i kanceláře, vznešeně působící lidé.. prostě bomba..

Když jsem našla konečně kancelář se jménem Parker, zaklepala jsem a vstoupila dál.

Páni.