Akatsuki?

Mise a sushi.

„Kam že to jdeme?"
„Jdeme do Otagakure. O-TA-GA-KU-RE! Už víš? Říkám ti to nejmíň po pátý. Zapamatuj si to konečně."
„Jo vždyť slyšim, tak hned neřvi. Jen jsem se zeptal, abych si byl jistej na 100%. A co že tam máme dělat?"
„Grr. To seš vážně tak vypatlanej nebo to děláš naschvál? Nechápu jak to s tebou může Kakuzu vydržet. Seš sice jedinej člověk v Akatsuki, se kterým můžu dělat ostatním naschvály, protože jseš taky taková svině, ale na mise jseš na nic jak gumová kachnička ve vaně." Kisame se otočil směrem dopředu a přidal do kroku.
„No jo no. Tak sorry. Hej spomal trochu, přece nikdo neumírá."
Hidan se snažil naštvaného Kisameho dohnat, ale v tom se Kisame zastavil.
„Co se děje?"
Kisame se rozhlédl po okolí „Schovej se! Rychle!" a skočil mezi listí na nejbližší strom. Hidan sice nechápal, ale taky se schoval.
„Rychle, musíme tu zparávu doručit dřív než bude noc!"
„Počkat. Někdo tu je. Někdo nás sleduje." ninjové se s kunai v rukách rozhlíželi kolem sebe jak to jen šlo.
Hidan chytnul kosu a vrhnul se mezi ninji. Po ničivém dopadu se rozvířil prach a jeden ninja byl kosou probodlej skrz naskrz v zádech. Ostatní ninjové stihli uskočit a stáli kolem od Hidana. Kisame k němu přiskočil a uchechtl se.
„Taková mocná čakra."
„To jsou Akatsuki."
„Cože? Akatsuki?"
„Jo. Co po nás chcete?"
„Co máte v to svitku?"
„To je tajný dokument. A jestli si myslíte, že vám to vyžvaníme, tak to si nechte zajít chuť."
„Jak chcete. Řekli ste si o to." Hidan vytáhl kosu z ninji a zaútočil na dalšího. Kisame neváhal a hned začal s pečetí Suiton:Daikōdan no jutsu. Střela zasáhla dva ninji a odhodila je přibližně dvanáct metrů daleko. Hidan zabil jedním máchnutím ninju a dalšímu prokopl hrudník. Zbyl pouze jeden poslední ninja, který se jen třásl a nedokázal pořádně ani dýchat, jak byl v šoku.
„Zdáše, že nám taková malá rozcvička pomohla." Kisame pomalu kráčel k vyděčenýmu ninjovi. Chytl ho podkrkem, zvedl do vzduchu a začal mu ten krk mačkat do té doby než mu ho zlomil. Pustil bezvládné tělo na zem a vytáhnul od ninji z vesty svitek, rozvinul ho a četl.
„Hmm. To jsme se zdržely jen kvůli tomuhle, ale může se to hodit." řekl s otráveným výrazem a schoval svitek do pláště.
„Kam jdeme teď?"
„Jdem dokončit naši misi."Kisame se rozešel a Hidan se coural za ním.

Ve skrýši
„To ti nikdo stále nepomáhá?"
„Občas mi pomůže Deidara, ale to jen ve vyjímečných situacích."
„Aha."
„Ale aspoň si můžu bejt jistá, že tu bude pořádně uklizeto, že to nikdo nedflákne. Takže mi to ani moc nevadí, že uklízím sama." Konan vylila špinavou vodu z kýble do záchoda a odložila na místa kam patří. Potom obě dvě šli a lehli si na postele do jejich společného pokoje.
„Co budem dělat teď?"
„Nevim. Odpočívat." Konan se usmála „Hele, co máš s Hidanem?"
„Já? Nic. Jsme jen kamarási." usmála se od ucha k uchu.
„Jenom kamarádi? Neni v tom něco víc?"
„Ne, není. Bohužel. Přála bych si aby bylo, ale on si mě vůbec nevšímá."
„V tom případě ho musíš nějak zaujmout. Jen akorád vymyslet jak."
„No právě. On má furt plnou hlavu zabíjení, rituálů a toho jeho Jashina."
„Hmm. Tak to ti asi neporadim. On je totiž takovej ichtyl, že by to nepochopil."

V Konoze
„Hokage-sama. Mám pro vás velmi urgentní zprávu. Týká se to hranic se Zvučnou zemí."
„Co se děje?"
„Říkají, že na ně byl spáchán útok z naší strany."
„Ale to není možné. Žádný příkaz jsem nevydala ani neschválila."

Někde kdesi
„Muhahaha *zlověstný smích*. Zdá se, že naše Hokage se dozvěděla, že někdo silně zaútočil na Zvučnou. Moc pěkne se to vyvíjí."