Akatsuki?

Ty mi nemáš co poroučet!

„Vždyť se snaží, ale šlo by to líp kdybys sklapnul!"
Hidan se na Kisameho zadíval vyrazem říkající 'No jo furt už mlčim.' a díval se po okolí jestli někdo nejde.
Kisame si sednul do tureckého sedu a zkoušel něco vymyslet.

Po chvíli se ozvalo šustění keřů u Hidanova těla. Kisame poznal, že to je čakra Itachiho, tak se nějak nevzrušoval.
„Co vy dva tady vyvádíte? Jdete slyšet kilometry daleko." řekl Itachi a upřel výraz na Hidana.
„Hej proč se díváš na mě?”
„Protože ty vždycky vyřváváš jak na lesy!” odvětil Kakuzu, který vyšel zpoza Itachiho.
„To tys nám tady chyběl dědku jeden sešitej! Koukej sem jít a přišít mi zpátky hlavu k tělu!”
„Neříkal jsi náhodou Hidane, že už nejsme parťáci, takže si nemáme co poroučet?” Kakuzu upřel pohled na Hidanovu hlavu.
Hidan udělal neviný úsměv „Ale noták Kakuzu, to bylo jen ze srandy a přece bys nenechal kamaráda ve štychu?” Hidan se lehce zasmál a stále se nevině usmíval.
„Kolik za to dostanu?” odvětil Kakuzu s výsměchem v hlase.
V tom zpoza Kakuza vyběhla malá holka okolo 6 let, s úsměvem na tváři a začala pobíhat okolo Kakuza a Itachiho. Když je oběhla asi 2x všimla si Hidanovi hlavi, chvíli jí mlčky pozorovala.
„Co na mě tak zíráš? Ty jedna..."
„HIDANE OPOVAŽ SE!“ pokřikl na něj Kakuzu.
Hidan jen nakrknul obličej: „Proč u sebe máte malou holku?" Hidan na ní upřel zrak.
„To je dcera Feudálního pána, naše mise přivést ji."
„By, mě zajímalo co s ní bude ten blbec dělat."
Holčička se najednou rozběhla k Hidanově hlava, vzala ji dlaněma za uši a zvedla ji do vzduchu, aby ji viděla.
„Aaaa! IHNED MĚ PUST NA ZEM! CO SI TO DOVOLUJEŠ NA MĚ SAHAT!" křikl na ní Hidan.
Ale dívka na to nereagovala,  namísto toho hlavu obejmla a zmáčkla.
„Kakuzu ku*va! Ohlídej si tu holku ať na mě nešmatá!"
Kakuzu se jen přes šátek usmál a nic dál už neříkal.

„Takže vy jste na nás nezaútočili, jak na to koukám, to nejspíš byli teda Akatsuki." řekl vedoucí čety z Otagakure.
„Ano. Proto jsme přišli, abychomvám tooznámili a pomohli vám." řekl s klidem Kakashi. Velitel vstal ze židle od Kakshiho postele a šel směrem ke dveřím: „Hej děcka máte hlad? Doneste jim něco k jídlu." pokynul na jednoho ze stráží.
„Ano pane." řekla stráž a odběhl.
„Snad nám donesou Rámen." začal mrmlat Naruto.
„Buď rád, když nám vůbec něco přinesou.“ odvětil unaveně Kiba.

„Peinééééé!!!" křičela Konan přes celou skrýš, až z toho Pein spadnul ze židle, na které se houpal u pracovního stolu.
„Ano Konan, už jdu. Ježiši co se zase děje. Ženská jedna bláznivá řvát přes celou skrýš, vždyť nás prozradí. Bych se nedivil kdyby jí slyšeli až vedle ve vesnici." mrmlal si Pein když se šoural chodbou směrem k ženskému pokoji. Když dorazil k pokoji, šmátr pro kliku a začal otvírat dveře „Copak se děj..." než to stihnul doříct svěsila se mu Konan kolem krku.
„Um Konan? Děje se něco?" tázal se nejistě.
„Peiníčku ty víš, že tě mám mocinky ráda, že ano?" šišlala s roztomilostí v očích Konan.
Peinovi zkameněl a umřel obličej: „Že ty chceš zase pujčit peníze, aby sis šla něco koupit do města?"
„Já věděla, že mě máš taky moc rád a rozumíš mi." říkala Konan a mačkala Peinovi krk čím dál tim víc.
„Uf, kolik chceš?"
„Něco mi dej, ať vim jak moc mě máš rád."
„Fajn tady máš něco. I když jsem si to schovával na lístky na zápas, ale kdo potřebuje chodit na zápasy.“ doříkával sarkasticky a vytahoval balíček peněz z kapsy. „Potřebuješ ještě něco ode mě?"
„Už ne, díky ti seš zlatíčko." odvětila láskyplně Konan, políbila Peina a vystrčila ho ze dveří s tím, že mu před obličejem zabouchla.
„Achjo, že já se snažím." zamrmlal si a odcházelzase do pracovny.
„Vidíš? Říkala jsem, že mi dá peníze." uculil se Konan.
„Super. A teď zajdem do města pro kosu." odvětila a začala se oblékat.