Šla jsem jsem za Louím. Byl ve vedlejší místnosti s Harrym a plakal. A už je to tu zase. Po dlouhé době zase někdo brečí.
"Louis co se děje?" zptala jsem se.
"Nic. Neřeš to!" zaječel.
"Klid zlato. Ona ti nic neprovedla." snažil se ho uklidnit Hazza.
"Omlouvám se." omluvil se Louis.
"Jen chci vědět co se děje. Nechci, aby jsi byl smutný." povídala jsem potichu.
"Je mi velice líto, že všichni okolo mě jsou šťastní a mohou se svými partnery ukazovat na veřejnosti. A já? Já musim čekat na to, až si dáme pauzu od koncertování, aby jsme mohli bejt aspoň chvíli spolu sami. Abych mohl s ním přijít k oltáři a vzít si ho. Zatímco ty se za týden vdáváš, tak já musim čekat ještě dlouho předlouho." mluvil rychle a se slzami v očích.
"Ale no tak Louis. Taky se dočkáš. Věř tomu. A pak to bude o to hezčí." objala jsem ho.
"Věřím ti." zašeptal a přitiskl se ke mě těsněji.
"Všechno bude v pořádku." uklidňovala jsem ho. Díky bohu to zabíralo.
Pomalu se mě začal pouštět. Uklidňoval se. Což bylo moc dobře.
"Už dobrý?" zeptala jsem se ho a on jen přikývnul. "Hazz, už to zvládneš?" podívala jsem se na Harryho.
"Jo. Myslím, že to bude v pohodě." odpověděl mi.
Odešla jsem z kuřárny zpět za Liamem. Seděl na gauči v šatně se sluchátkama v uších vypadalo to, že usnul. Potichounku jsem se k němu přiblížila sedla si vedle něj. Byl tak moc krásnej, když spal. Začala jsem ho obsypávat pusinkami na tvář a krk. Začal se usmívat a pak se na mě otočil a díval se na mě těmi jeho krásnými hnědými kukadly.
"Kam všichni odešli?" zeptala jsem se ho.
"Už odjeli domu. Jsme tu jen my a předpokládám, že ještě Harry s Louím." řekl trošku chraplavým hlasem od toho jak spal.
"Aha, tak taky pojedem, ne?" navrhla jsem.
"Souhlasím. Zítra toho máme dost a rád bych se vyspal." řekl a začal se zvedat k odchodu.
Domu jsme se dostali během pul hodinky. Bylo docela fajn skoro po pul roce být doma. Po půl roce si zase lehnout do své postele. No do své. Spíše do Liamovi. Jo měli jsme domluvené, že se k němu nastěhuju, ale ještě se nenaskytla šance, to uskutečnit. Ale všechno přijde. Ani jsme pořádně nevybalili kufry, které nám sem přivezli už dnes odpoledne. Jediný co jsme vyndali byli věci na spaní a hygienické potřeby. Jen co jsme zalehli do postele, okamžitě jsme usnuli.
Lidičky, vím, že je to krátká kapitolka, ale prostě to co chci psát dál se sem prostě nehodí. Tudle kapitolu chci věnovat Sarah.
Doufám, že se tato část líbila. Love you all! :)
