Skončil konzert a měla být autogramiáda. Bylo na Niallovi, že má s tím má problem. Bojí se toho co bude. Při té autoramiádě jsem stála za Liamem, který seděl vedle Nialla. Najednou přišla krásná hubená tmavovláska. "Tak pro koho..." zvednul zrak Niall a když jí viděl zarazil se. "Ahoj Amber." řekl a ona na něj jen kývla. Nadzvednul se a něco jí pošeptal do ucha. Pak jí dal podepsanou fotku a ona odešla někam do zadu.
Když skončila autogramiada. Niall vystřelil rychle jako čertík ze škatulky do šatny. Šli jsme pomalu za ním a Jane mi skoro brečela na rameni. Když jsme do šatny dorazili, on s ní seděl na gauči a měl svou ruku položenou okolo jejích ramen a dost blízko hlavama u sebe si povídali. Když zpozorovali, že jsme taky dorazili rychle se od sebe odtrhli a Niall se vydal k Jane. Chtěl jí obejmout a políbit, ale ona se odtáhla a nemohla spustit oči z Amber. Niall se na ní koukl, pak se znovu podíval na Jane a přitáhl si jí k sobě a nakonec udělal to co udělat chtěl.
"Lidi, todle je Amber." řekl a pak se koukl na Amber "Amber todle je Liam, Kirsten, Harry, Louis, Zayn a Perrie...." říkal a při tom ukázal na každýho z nás a hned pokračoval "A todle je nejlepší, nejúžasnější a hlavně nejmilovanější a nejdůležitější osoba v mým životě. Jane." dokončil a usmál se. "Ahoj." řekly Amber i Jane najednou. Ale u Jane bylo slyšet, že je velice znechucená. Ok. Nialle si král debilů. Něco si slíbil a nesplnil to.
Povídali jsme si o všem možným. Dokonce jsme se i zasmáli, ale Jane nic. Byla zamlklá, bez nálady. Nedivím se jí. Taky bych byla. Po asi hodině jsme se s Amber rozloučili a šli na hotel.
Před hotelem hromada fanynek. Člověk se až diví, jak ty holky jsou vytrvalý. A jak je možný, že ve dvě hodiny ráno, nechaj jejich rodiče samotný jen tak venku. Bodalo mě u srdce slyšet ty hejty na mě. "Liam je můj!" "Proč si mi ho ukradla?" "Zrůdo!" a tak různě a podobně. Snažila jsem se slyšet i ty hezký poznámky ke mě, ale v tej hoře těch hejtů to nešlo. Když jsme došli konečně na pokoj, svalila jsem se břichem na postel a začala jsem brečet.
"Zlato co se děje? Proč brečíš?" zeptal se me Liam, sedl si vedle mě na postel a začal mě hladit po zádech. "Nic. Prosím neřeš to." "To teda budu řešit. Jsi moje snoubenka... uh.. zvláštní... No to je jedno. Prostě to budu řešit zlato. Trápí tě ty hejty, že jo?" zeptal se mě. Jen jsem zakývala hlavou. "Netrap se tím. Prosím. Oni se sklidní. Sama víš, jak to bylo na konzertě. Vzali tě. A Jane s Niallem taky. No tak. To bude dobrý." povídal. "Já... Já... Já to vím... Jen... že... prostě to bolí..." mluvila jsem a vzlykala. "No tak. Ššššš. to bude dobrý!" utěšoval mě. Nakonec jsem brečet přestala a usla jsem v tom čom sem zrovna byla. Spala jsem tak až do rána. Sice mi bylo chvílema nepohodlně, ale neměla jsem sílu se jít převléknout.
"Dobré ráno, zlatíčko. Jak ti je?" zeptal se mě ráno Liam, když jsem se probudila. "Dobrý. Už jsem v pohodě. Ale nevím jak zvládnu, když se to bude opakovat." "Neboj. Ochráním tě. Nikdo ti nic neudělá." zašeptal mi do ucha a dal mi pusu do vlasů.
Chvíli jsme ještě leželi když najednou se do pokoje přiřítila Jane. Byla uplakaná. "Jane co se stalo?" "On.. On... Zase.. Chce se k ní vrátit... " zavzlykala. "Ale co to povídáš? To je blbost." "Včera o ní furt básnil. Celou dobu než jsme usnuli." řekla už s klidnějším hlasem. "Ale no tak. To přece nic neznamená." "Já mám z toho strach." koukla na mě svýma ubrečenýma očima. "Neměj. To bude dobrý."
"Tady jsi princezno." vtrhl do pokoje Niall. "Nialle, prosimtě mohu si s tebou promluvit?" zeptala jsem se ho. "Ano? Povídej." usmál se na mě. "O samotě." řekla jsem rázně a vyšla jsem do koupelny. Šel za mnou. "Nialle, ona sem přišla naprosto ubrečená. Prej si pořád básnil o Amber. Sakra Nialle myslíš vůbec? Ona se bojí, že se k ní chceš vrátit." začala jsem na něj z vostra. "Cože? Ona si myslí...." nedořekl. "Jo myslí. Takže na Amber už konečně zapomeň. Říkam ti ublížíš Jane a já ublížím tobě." řekla jsem a odpochodovala jsem zpět do pokoje. Po chvilce za mnou přišel i Niall a sedl si k Jane a pevně ji objal. "Jane, promiň. Miluju tě a vždycky budu. Amber je minulost a minulost zustane." řekl velice láskyplně. "Slibuješ?" zeptala se na oplátku Jane. "Slibuju!" "Dobře. Promiň, že jsem tak vyváděla." začala se omlouvat. "Ne ne ne. Neomlouvej se. Já to pohnojil. Já se ti musim omluvit." přerušil jí Niall. "Lidi nerad vás ruším, ale my taky máme svoje věci." začal Liam a objal mě okolo pasu. "Liame! Ty prasáku. To bych do tebe nikdy neřekl." začal se smát Niall na celé kolo. "Ty si debil." řekl Liam a praštil Nialla přes rameno. Hned na to s Jane zvedli a odešli z pokoje.
"To je takovej idiot." zanadával Liam, když se za nimi zaklapli dveře. "Zlato klid. myslel to ze srandy." "Já vím, ale stejně je idiot." řekl už se s míchem. "Tak co jdeme vstávat už?" zeptala jsem se ho. "Jo můžem." přikývnul a vystřelil rychle do koupelny.
Po dloooooooouhej předlouhej době jsem se odhodlala a publikovala další díl této povídky.. Asi jsem tim ztratila čtenáře.. ale doufám, že ne všechny a že ještě nějací jsou :) Vote, Koment potěší :) Díky :) Love you all! :)
