Další den ráno, když jsem se probudila něco mě tížilo na prsteníčku levé ruky. Koukla jsem se na ní prstýnek. Liam mě požádal o ruku. Jak krásný pocit. Řekli jsme si, že to nikomu zatím říkat nebudeme. Ať si kdyžtak všimnou sami. Liam ještě spal. Je tak roztomilej, když spí. Vstala jsem z a došla do koupelny. Konečně sprcha. Byla mi zima, tak jsem si užívala každou horkou kapku, která dopadla na moje promrzlé tělo. Vyčistila jsem si zubya vyšla jsem jen v ručníku z koupelny. Liam se mezitím co jsem byla v koupelně probudil. Přiřítil se ke mně, chytnul mě okolo pasu a mě políbil mě.
„Dobré ráno.“ popřál mi.
„Víc než dobré.“ řekla jsem a zamávala mu rukou s prsýnkem před obličejem. On se zářivě usmál a začal mě znova líbat.
„Pardóóóón. Nechtěl jsem rušit, ale za hodinu vyrážíme. Jede se do Prahy.“ vrazil k nám do pokoje Zayn.
„Do Prahy? Do Česka?“ vyštěkla jsem. „Tak to jsem zvědavá jak to Niall bude zvládat jestli se tam ukáže.“
„On to dá. Věří, že není tak blbá, aby šla na autogramiádu po vystoupen. A kdyby jo, tak si myslí, že si veme jen podpis pujde si po svým.“ řekl Zayn a odejšel z pokoje.
„Ale co když fakt přijde a on to nezvládne? Mám o něj fakt docela strach.“ řekla jsem a Liam mě objal.
„Neboj kotě. Dopadne to dobře. Věř mi.“
„Když já nemam strach jen o něj, ale i o Jane. Co když Niall zase něco provede a ublíží jí tím. Co když...“ nedořela jsem ani větu, protože mě Liam políbil.
„Už klid! On si to musí vyřešit sám!“ řekl už trochu naštvaně.
Oba jsme se oblíkli, sbalili a šli jsme dolu. Okamžitě jsme za otravného jekotu fanynek nastoupili do busu. Vyrazili jsme a Paul nám oznámil, že pojedeme přibližně 16 hodin. Zní to že to je dlouhá doba, ale věřte mi, že s těma šaškama každá cesta ubíhá hrozně rychle. Měla jsem pravdu. Chvíli jsem prospala, ale většinu cesty jsem se bavila s klukama a Jane. Párkrát jsme zastavili, což byla v celku i sranda. Všude se našly nějaký fanynky, který si kluků, mě i Jane všimly.
Některý directionerky nebyly jen directionerky, ale i Larry Shipperky. Prý klukům vždy pošeptali do ucha „Larry is real!“ nebo „I believe in Larry.“ nebo cokoliv podobnýho, když se s nimi objali. Nejhorší pro kluky bylo když se mohli vlastně jen usmát a nic víc. Nemůžu vůbec nic.
„Je to hroznost. Hrozně se těším až skončí za tři měsíce tour. S tím skončí i smlouva s Modestem.“ řekl Louis a vzápětí políbil Hazzouše do jeho kudrlinek.
„Vůbec se ti nedivím, že se na to těšíš. Hodně vašich fanynek se na to těší taky. Vím o čem mluvím. Taky jsem jedna z nich byla.“ odpověděla jsem Louímu na jeho myšlenku.
„Já vím. A na rozdíl od ostatních, ty už znáš pravdu. A mohla si to říct všem a neřekla. Za což jsme ti vděční, protože by jsme z toho měli průser mi a ne ty. Dokazuje to, že si pravá fanynka.“ řekl Harry a krásně se na mě usmál.
„Pro vás cokoliv.“ řekla jsem jim. „Děkujem!“ vykřikli všichni najednou. S Jane jsme se začali smát. Bylo to moc roztomilý.
