Hvězdy Paříže

Kapitola 6.

Šla jsem směrem k lékárně.
Už přijeli 3 sanitky. Byla jsem šťastná. Mohou zachránit životy spoustu lidem.
Šla jsem dál a přemýšlela o Annie...

Annie je moje sestra a já to nevěděla...musím ji najít...musím

Pochybuju, že teď bude lékárna v provozu, ale alespoň se mrknu.

Přemýšlela jsem i o Andrem... Kde teď asi je? Žije ještě vůbec?

Čím víc jsem o něm přemýšlela, tím víc se mi slzy rvali do očí. Už jsem stála před napůl rozbořenou lékárnou. Vešla jsem dírou ve stěně dovnitř. Viděla jsem dvě slečny ležet na zemi. Přiběhla jsem k nim a změřila jim tep. Jenom jedné z nich tlouklo srdce. Brunetka, tak kolem 21 let. Rozhlédla jsem se po celé místnosti, chtěla jsem najít něco, co by ji mohlo 'probudit'.

Alespoň někoho jsem mohla zachránit.

Udělala jsem jí umělé dýchání. Našla jsem i obvaz, pro který jsem si přišla, a přitlačila ho brunetce na ruku, ze které jí tekla poměrně rychle krev. Brunetka se pomalu vracela k životu. Zvedla jsem se a rozhlédla se. Bylo tu všechno zničené... zdi, podlaha, a nebyl tu ani strop, a...Andre? Co to... zdálo se mi, že jsem před lékárnou viděla Andreho! Zatím co brunetka pomalu vstávala na nohy, jsem vyběhla z lékárny a rozhlédla se po ulici.

Nikde nikdo... to se mi muselo asi něco zdát...

Sklopila jsem oči smutně k zemi. Šla jsem zpátky za brunetkou.

"Ty jsi...mi zachránila život?" zeptala se.

"No... žiješ, takže ano." řekla jsem s vynuceným úsměvem, protože moje nálada na úsměv byla nulová.

"Hrozně mě... bolí hlava..." chytila se za hlavu a já ji přidržela, aby se nezhroutila na zem.

"Jsem Madlen. Pomůžu ti... jak se jmenuješ se ty?" snažila jsem jí pomoct, a přitom se mile konverzovat.

"Maria. Ještě jednou děkuju..." podepřela jsem ji.
"Za málo. Pojď, musíme jít."
"Kam?"
"Za Patrickem. Po cestě ti všechno vysvětlím."