Nezapomenutelný

Epilog

Slunce svítilo do pokoje skrze závěsy. Světlo bylo silné a v jednu chvíli dopadlo na Stillesovy zavřené oči. Zašklíbil se. Nechtěl se ještě probudit. Měl krásný sen. Co krásný, přímo nádherný. Zdálo se mu, že se konečně dočkal sexu. Svého poprvé, které se pořád nechtělo dostavit. Ale jak přišlo a s kým přišlo! Derek.

Sakra, měl erotický sen o Derekovi. Tohle už něčím zavání. Ale co, však to byl jenom sen. Usmál se pro sebe a překulil se na druhý bok, aby mu paprsky nedopadaly do očí. Přál si, aby sen nějak pokračoval, nebo aby to "prožil" ještě jednou. Bylo to totiž plné vášně, chtíče, ale taky důvěry a něžnosti. Nedokázal pochopit, jak všechny ty emoce mohly v danou chvíli spolupracovat a fungovat. Ale fungovalo to. Ono ve snech a představách se může stát cokoliv, i neuskutečnitelné.

Najednou dole práskly dveře. Stiles nadskočil, jak se lekl. Po pár minutách se zlehka začaly otevírat dveře do jeho pokoje.

"Synku, ty už nespíš? Já tě probudil?" ptá se omluvně otec.

"Promiň," dodá ještě.

"To je v pohodě tati. Asi už bych měl stejně vstát, abych neprospal celý den."

"No, ale vypadáš hrozně!" zkonstatuje starší Stilinski, "měl by sis dát sprchu." A odejde.

Stiles se vyhrabe z postele, což mu zabere nějaký ten čas, jelikož se musí nejdřív vymotat z peřiny, což se zdálo jako nadlidský úkol. Když se snaží dojít do koupelny, skopne si malíček na levé noze o postel a palec na pravé noze si následně nakopne o práh u dveří od koupelny.

"Sakra práce, to bude den!" postěžuje si.

S jedním zalepeným okem, což mělo asi za následek jeho úrazy, se koukne do zrcadla. Sice se dívá jenom jedním okem, ale opravdu vypadá, jako kdyby ho sežvejkal nosorožec, pak ho vyplivl zpátky a sežvejkal znovu. Radši se k zrcadlu otočil zády, sundal si oblečení a vlezl do sprchy. Tam se rochnil docela značnou dobu.

Když se vrátil zpět do pokoje, konečně plně schopný používat svůj zrak, rozhodl se, že musí uklidit ten mrdník na posteli a kolem. Ustlal postel, natřepal si polštáře jako nejlepší hospodyňka a začal skládat na noční stolek knížky, které mu z něj spadly. Na zemi našel i spadený papír. Byl to nějaký útržek. Obrátil jej a na něm bylo napsáno pár slov, ale i ta ho dokázala šokovat.

"Děkuju Ti za pomoc. Ta noc byla nezapomenutelná. Ty jsi byl nezapomenutelný.

DH."

DH,... DH... to snad není možný! Ne... to se.... to se... nestalo... prostě ... ne.... nebo snad? To byl přece jenom sen...

Stiles si snaží utříbit myšlenky.

Nepil jsem, nefetoval jsem, nekouřil jsem trávu, ...

Koukne na mobil. Večer mu ještě několikrát volal Scott. Automaticky mu zavolá zpátky.

"Čau, bro! Že voláš, sakra! Měl jsem strach!" vyhrkne ze sebe Scott.

"Proč? Co je?"

"Co je? No, hodil jsem na tebe zraněného Dereka. Říkal jsem si, že jsem asi neměl... ale víš... Allison..."

"A jak jsi to s ním zvládl? Kdy odešel? Odešel vlastně? Neprskal?"

"v pohodě. Chvíli to trvalo... ehm... než se... uzdravil, ale pak odešel... no... asi po svých," vykoktal ze sebe Stiles.

Rovnal si myšlenky. Sakra, takže to nebyl sen.

"Ok, ... zajdeme na oběd?" zeptá se Scott už vesele.

"Jasný, vyzvednu tě. Tak zatím," nečeká na odpověď a položí to.

Má teď dost věcí na přemýšlení.

On spal s Derekem, nebyl to sen. Ono se to skutečně stalo. A ten bručoun ho nezabil. Proboha! Co všechno mu dělal! A co všechno pak Derek dělal jemu! Jak... se snažil ... aby to pro něj bylo příjemné a ono sakra bylo! Skácí se do té ustlané postele a vybavuje si každý detail včerejší noci.

Na tváři má ten pitomý úsměv šťastlivce. Idiot. Ale šťastný idiot s pohledem upřeným na noční stolek, kde leží kousek papíru s načmáraným vzkazem od něj.

Napsal: "Ty jsi byl nezapomenutelný."

"Ne, Dereku. To ty jsi byl a vždycky budeš." Pronesl do ticha v pokoji.