Nezapomenutelný

"Hele, musím tě dostat do postele..."

Stiles se snažil nabírat síly a hlasitě oddechoval. On Derek opravdu není nejlehčí, ty svaly totiž přece jenom něco váží. Menší chlapec se toho v bezvědomí snažil probudit. Mluvil na něj, volal na něj, snažil se jím třást, ale nic. Nakonec se rozhodl, že ho prostě ze sebe shodí. Teda, chce mít něžnější, tak se ho pokusí přetočit. Jakýmsi zvláštním způsobem ho ze sebe shodí a Derek tak leží na studené zemi a Stiles je konečně volný. Jenže najednou se cítí divně. Divně sám. I přesto, jak byl Derek těžký a všechno kolem toho, líbilo se mu, jak ta mužná hruď spočívala na jeho drobném těle.

„Sakra Stilesi!" okřikne se mladík, „ty jsi ale úchyl, takový myšlenky."

Když ale Derek je fakt kus pěknýho chlapa. Ty vyrýsované břišní svaly a jeho pevné ruce, které použil, aby Stilesovi zabránil utéct, než se teda složil. Jaká má asi tak stehna? A hýždě? Stilesi, jako vážně? Ty používáš slovo jako „hýždě"?

Takhle Stiles stál dobrých deset minut v pokoji nad Derekem, na jehož tělo pořád koukal a v hlavě mu běhaly myšlenky. Po chvilce se ale ze svého zasnění probral a začal přemýšlet, jak dostane Dereka do postele. Né teda jakože sexuálně do postele, ale do postele, aby neležel na zemi. Rozhodl se, že i když je to velice riskantní, rozhodne se ho probudit, nějak.

Nejdřív ho zkusí postříkat kapkami vody. Nic. Přidá na intenzitě. Stále nic. Vyleje na něj celou sklenici studené vody. V tom Derek prudce otevře oči a rychle se posadí. Jenže jeho tělem projede náhlá bolest, která zkřiví jeho obličej.

„Do hajzlu, co se..." nedořekne to a uvidí Stilese s prázdnou sklenicí vody a tím připitomělým úsměv, kterým je proslulý.

„Tys na mě vylil vodu?!" rozohní se Derek.

„Promiň, ale byl si totálně mimo. Už jsem nevěděl, co mám s tebou dělat," sotva slyšitelně pronese Stiles.

Má z Dereka respekt, ale i přesto se mu v hlavě vynoří jisté myšlenky, co by mohl s Derekem dělat. Stilinski, ty blbe! Na to ani nemysli! Okřikne se v duchu.

„Hele, musím tě dostat do postele," řekne Stiles.

V tom si uvědomí, co řekl, jak to vyznělo a zrudne jako rajče. Snaží se to vysvětlit a začne koktat.

„Teda ne jako... jako do postele... jako... sex... ehm... to... nemyslel.... Jsem..." pořád koktá a červený je už jako stopka na protější křižovatce.

„Sakra... víš jak... to... uhm... myslím... Měl by... sis ... lehnout. Jo, lehnout. To jsem chtěl... říct," nakonec ze sebe Stilinski vysouká.

Ač Dereka všechno bolí, tak se musí pro sebe usmát. Ten kluk je tak strašně roztomilej, když se stydí. Chudák, totálně se do toho zamotal. A slyšet z jeho úst slovo sex, myslel jsem si, že se tady rozsype pod tím studem, co ho zavalil. Pomyslí si Derek.

Stiles tam jenom stojí a dívá se na Dereka, který se opírá o bok postele. Vůbec nevypadá dobře. Rány se sice začaly hojit, ale trvá to moc dlouho. Stiles se tedy pokusí přemoci své červenání a přistoupí k Derekovi, aby mu pomohl do postele.

„Notak, Dereku, pomoz mi trošku..." funí menší z nich.

„Sakra, já se snažím, Stilesi, ale mám nohy jak z olova..." prská Derek.

Stiles se ho snaží podpírat. Derek se konečně vyškrábal na nohy. Stiles už ho ale nemohl déle udržet a tak ho žduchnul do postele.

„Au!" zavřeští Derek.

„Promiň, ale lepší do postele než na zem. To musíš uznat i ty," odpoví Stiles.

„Hm..." zamručí Derek do peřiny.

„Pomoz mi se obrátit," zaprosí Derek Stilese.

Stiles nestačí zírat. Derek po něm něco chce? A nevrčí na něj?

„Neslyšel jsem kouzelné slovíčko," zariskuje Stiles.

„STILESI!" zavrčí Derek.

„Ano? A nevrč na mě, já ti tady pomáhám celej večer..." vyletí ze Stilese.

Sakra, ten klučina má pravdu. Celej večer se o mě stará. Jenže nevím co to je, ale když je na blízku, tak mě neskutečně vytáčí. Fajn, je roztomilej a ten jeho úsměv a ďolíčky... A jak je nemotornej a o všechno zakopává. Ale sakra, je to Stiles! Derekovi se hlavou hrne jedna myšlenka za druhou. Nakonec se přemůže a polohlasně vysloví to kouzelné slůvko.

„Prosím, Stilesi."

Stiles zůstane ohromeně civět. On donutil Dereka, aby ho o něco poprosil? Cože? Já to nechápu, co se to sakra děje? Derekovi se přitížilo nebo co? Nepanikař, Stilesi, nepanikař. Prostě mu jdi jenom pomoct.

Stiles tedy přejde k posteli a dotkne se Derekových zad. Pomalu ho začne přetáčet. Derek se mu snaží pomoct tím, že se pokusí zapřit o ruce. Po chvilce se Stilesovi podařilo dostat Dereka na záda. Oba dva úlevou vydechli.