Unhappily in love

Chapter I. - The truth about Draco and Hermione

Ahoj lidi! Jsem tady s tímhle příběhem, protože jsem potřebovala napsat, co jsem měla na srdci. Tenhle příběh je inspirovaný mnou a mým životem. Vlastně - jen jedinou situací, a to tou, ve které jsem teď. Není to ani tak důležité, ale pro dobro svého svědomí jsem to napsat musela. Navíc.. Není to zase tak špatný nápad, ne?
Nicméně.. Doufám, že se povídka líbila a že ji odměníte názorem. Tentokrát bych byla raději za komentáře, kdyby to šlo.. Samozřejmě vás nenutím, ale kdybyste chtěli, opravdu to ocením :)
A ještě jedna poznámečka.. Nemusí se to každému líbit.. Taky vás to nenutím číst, ano? Takže kdyby někdo chtěl psát nějaké komentáře, které se opravdu nehodí nebo jsou urážlivé, ať si je raději nechá pro sebe a nekomentuje to! Děkuju :)
A teď.. Užijte si čtení :)
S láskou, vaše Zlatonka ♥

Mladá dívka se ráno probudila s velmi skvělou náladou. Měla před sebou den, během kterého bude mít spoustu příležitostí splnit si své nejtajnější sny a přání. S úsměvem vylezla z postele, hezky ji ustlala a oblékla se. Rychle ještě rozčesala dlouhé vlasy, stáhla je do culíku a běžela na snídani.

První hodina jí začala venku, kde bylo touhle roční dobou už příjemně hezky. Bylo jaro, všechno všude rozkvétalo a Ginny milovala bradavické pozemky. Hodina péče o kouzelné tvory byla jednou z jejích nejoblíbenějších, a to nejen proto, že je učil Hagrid.

Tenhle rok se Ginny musela učit víc, protože skládala zkoušky NKÚ. Mimo všechny tyhle školní starosti, se kterými jí pomáhala její nejlepší kamarádka, měla ještě jeden problém. Konkrétně to byl živý problém. Ginny se ale zapřísáhla, že o tom nikomu neřekne, dokonce ani své nejlepší kamarádce. Vlastně, jí obzvlášť ne!

Ginny tedy zaplašila myšlenky a začala se soustředit na hodinu. Dneska probírali jen kůrolezy, o kterých jí Hermiona vyprávěla už před rokem, kdy se o nich sama učila. Rusovláska se tedy věnovala nákresu, ale zároveň se v myšlenkách znovu vrátila ke svému problému.

***

Odpoledne seděla Hermiona v křesle u krbu a četla si v tlusté knize pojednávající o bradavických dějinách. Ani si nevšimla, že se k ní mlčky posadili Harry s Ronem. Oči od knihy zvedla až když se vedle ní z druhé strany posadila Ginny.

"Ahoj, Ginny." pozdravila Hermiona. Ginny jí místo odpovědi věnovala úsměv a vytáhla si z tašky nedopsané pojednání na lektvary.

Hodiny se pomalu blížily k desáté večerní, když konečně odešli všichni ostatní mimo tuhle čtveřici. Harry si s Ronem vyměnil významný pohled a potom se oba otočili na Hermionu.

"Hermiono?" prolomil ticho Harry.

"Ano?" usmála se na kamaráda Hermiona, ale dál se věnovala knize.

"Viděli je tě, jak mluvíš s Malfoyem." promluvil tentokrát Ron.

Ginny zvedla hlavu od pergamenu s nedokresleným kůrolezem a sledovala, co se bude dál dít. Hermiona sebou lehce trhla, ale i tak její úsměv nezmizel. "Jistě, mluvila jsem s ním, ale vás dva nemusí zajímat proč!"

"Je to Malfoy, Hermiono." zvýšil hlas Ron.

"Nebuď směsný, Ronalde!" okřikla ho Hermiona a znovu sklonila hlavu ke knize.

"Tak nám řekni, o čem jsi s ním mluvila." doléhal dál Ron.

"I kdybys mi hrozil smrtí, nic ti neřeknu, protože to není tvoje věc!" odsekla Hermiona, což jasné znamenalo, že už se o tom bavit nebude.

Ron tedy nasupeně odkráčel do ložnice a Harry po chvíli odešel za ním. Ginny si složila pergamen a uklidila si ho do brašny. Už se chystala taky odejít, ale vtom ji oslovila nejlepší kamarádka.