Unhappily in love

Chapter II. - Ginny's secret

Následující den ráno se Ginny probudila v naději, že se jí to všechno jen zdálo. Odmítala myšlenky na to, že by to byla pravda, a proto se snažila co nejvíc usmívat. Byla schopná uvěřit všemu, co by jí potvrdilo, že se jí to doopravdy jen zdálo.

Oblékla se, nastrkala knihy, pergameny a brk s inkoustem do brašny a vyrazila na snídani. Ve Velké síni bylo zatím jen pár studentů. Ginny se posadila na své místo, nalila si do skleničky trochu synové šťávy, na talíř si položila dvě topinky, které si namazala máslem, z brašny si vyndala brk s inkoustem a pergamen a dala se do psaní.

'Draco,
ráda bych se s tebou dneska po škole sešla. Chci s tebou mluvit o Hermioně. Jestli ti o ni doopravdy jde, přijď v pět hodin na famfrpálové hřiště. Budu čekat.
Ginny'

Ginny složila pergamen a zastrčila si ho do kapsy. Rychle se najedla a po snídani zaběhla do sovince, aby Draco dostal dopis ještě před začátkem vyučování.

***

Celý den Ginny přemýšlela, co všechno Dracovi řekne. Měla představu, ale bála se, že to do odpoledne zapomene. Nějaké poznámky si napsala na kus pergamenu, který stejně potom vyhodila. V pět hodin potom už jen netrpělivě čekala na hřišti, než Malfoy přijde.

Už bylo skoro půl šesté, když Ginny přestalo čekání bavit. Vstala a vydala se přes celé hřiště k východu. Už byla skoro tam, když uslyšela povědomý nepříjemný hlas.

"Čekal jsem, že ti dojde trpělivost dřív. Nemyslel jsem si, že tu na mě budeš čekat tak dlouho."

Ginny se otočila. "Konečně! Myslíš si, že mám čas jen na tebe? Když jsi teda čekal, že odejdu dřív, proč jsi prostě neřekl, že tady jsi, Malfoyi?!"

"Bavilo mě dívat se, jak netrpělivě čekáš, až přijdu. Takže cos potřebovala?" Nezdálo se, že by Dracovi nějak vadilo, že tu Ginny čekala tak dlouho a vlastně zbytečně.

"Mluvit o Mie." odpověděla stručně Ginny a měřila si Draca nasupeným pohledem.

"Tak začni." pobídl ji blonďák a ušklíbl se.

Ginny se zamračila. "Fajn." Rychle si v hlavě urovnala, o čem všem bude mluvit, a začala. "Hermiona mi včera večer svěřila tajemství, které nikomu neřeknu. Jelikož se ale týká tebe, moje mlčení se na tebe nevztahuje. Mia mi řekla, že jsi jí poslal dopis a potom že jste spolu mluvili. Prý jsi jí řekl, že ji miluješ.. Je z toho celá vedle a zdá se být šťastná." Ginny se na chvilku odmlčela, ale hned zase pokračovala. "Jestli ji chceš podrazit nebo jí nějak ublížit, raději ji rovnou nech být. Harry s Ronem a já za ní stojíme a vždycky tu pro ni budeme. Oni dva o tom nevědí a vědět nebudou, dokud Hermiona nebude chtít, ale já ji budu chránit vždycky!"

Draco se tvářil zvláštně. Jakmile Ginny na okamžik ztichla, využil toho a promluvil. "Nic na Hermionu nehraju, nic jí nechci provést a ani ji nechci podrazit. Doopravdy ji miluju a tak to i zůstane! Jen by mě zajímalo, proč se zrovna ty do toho pleteš!"

Ginny se na chlapce zamračila. "Do toho ti nic není!" odsekla.

Draco se ušklíbl. "Je mi do toho víc, než si myslíš. Hermiona se mnou teď bude trávit většinu času, takže mi do toho je hodně!"

Ginny vyvalila oči. "Mia je moje nejlepší kamarádka. Pochybuju, že by trávila čas spíš s tebou než se mnou."

Blonďák se zasmál. "To jsi tak naivní? Ona bude trávit čas se svým přítelem, ne se svou kamarádkou. Však uvidíš."

Ginny se zaleskly oči. Jako by před očima viděla Dracova slova. Viděla všechno, co řekl. Viděla Hermionu, jak s ním odchází pryč a už se nikdy nevrátí. Viděla, jak ji Hermiona vyměnila za blonďáka ze Zmijozelu.

Podlomily se jí kolena a se zakaleným zrakem se svezla na zem. Aniž by si uvědomila, že se cokoli z toho stalo, dala se do pláče. Jakoby z dálky slyšela Dracův hlas. "Co je ti?"

Pomalu si začala uvědomovat realitu. Jako kdyby se probrala ze sna. Viděla před sebou na zemi klečet Draca se starostlivým výrazem ve tváři.

"Tak sakra co je ti, Ginny?" To bylo poprvé, kdy ji oslovil křestním jménem. A nejspíš i naposledy. Tedy alespoň to si Ginny myslela.

"Já.. Přece mě nemůže opustit!" vykoktala nakonec dívka. Své oči upírala na blonďatého chlapce, kterému jako by začalo svítat. Díval se na ni zvláštním pohledem. V těch šedých očích se dokonale odrážela bolest těch hnědých.

"Ona pro tebe není jen kamarádka, že?" promluvil Draco s pozvednutým obočím. Ginny se roztřásla. Nechtěla, aby to řekl nahlas. Nechtěla to slyšet! Nemohla, nedokázala by si to přiznat. Ale i tak to Draco vyslovil. "Miluješ ji. Mám pravdu?"

Rusovláska se roztřásla ještě víc. "Nevyslovuj to, prosím!" Její hlas skoro nebylo slyšet, a přesto jako by křičela. Rozplakala se ještě víc.

Všechna bolest, kterou pociťovala uvnitř, všechen strach, všechny ty obavy a obrovská touha všechno utajit ještě zesílily. Všechny její myšlenky a vzpomínky jako by přebily ostatní pocity. Najednou už nebylo nic jako dřív a Ginny i Draco to viděli, ale cítit to mohla jen rusovláska.

"Nejspíš bys teď ráda slyšela, jak se ti začnu vysmívat a poběžím to všem vyklopit, co?" pronesl ironicky Draco. "Ale toho se nedočkáš. Sice jsi zamilovaná do Hermiony, ale já se změnil. I když je to moje potencionální holka, nezničím tvůj život jen proto, že chci, aby byla Mia se mnou. Možná sis toho nevšimla, ale i já umím být citlivý. Dokážu dokonce udržet tajemství." Na okamžik bylo ticho. Když potom ale Draco promluvil, tón jeho hlasu byl najednou neskutečně milý a přátelský. "Nikomu o tom neřeknu, neboj se. Ty udržíš Hermionino a moje tajemství a já udržím to tvoje."

Ginny zvedla hlavu. Tohle by od Draca nikdy nečekala, ale byla ráda, že bude blonďák mlčet. "Díky." zašeptala, protože se na víc nezmohla. Přes clonu zmáčených řas uviděla letmý úsměv na Dracově tváři a poté osaměla. Teď, když její tajemství znal i někdo jiný, než jen její polštář, trochu se jí ulevilo. Možná by měla začít uvažovat nad tím, že by se svěřila i Fredovi a Georgovi. Přece jen - byli to její bratři. A navíc byli jediní, kterým věřila, že to nikomu nepoví. Charlie, Bill a Percy už školu dávno vyšli, takže doma byli málo a Ron byl schopný vykecat všechno. Navíc, Hermiona byla jeho nejlepší kamarádka. Potom tady ještě byla možnost svěřit se Harrymu, ale to Ginny ihned zavrhla. Harry měl svých starostí dost!

Pomalu se zvedla ze země, setřásla z hábitu trávu, otřela si obličej a vyrazila zpátky do hradu. Sice byl čas na večeři, ale Ginny hlad přešel. Nedokázala teď myslet na nic jiného než na Hermionu. Měla by si nejspíš promluvit i s ní, ale na to beztak neměla odvahu. Třeba ji přes noc něco napadne.