Unhappily in love

Chapter IV. - Time to say goodbye..

Od toho dne, kdy Ginny prozradila Hermioně své tajemství, uběhl týden. Za celých sedm dní spolu nepromluvily ani slovo, za což byla Ginny neskutečně ráda. Na druhou stranu si ale vyčítala, že Hermionu alespoň nepolíbila. Teď už nebude mít šanci.

Bylo pár minut po desáté večer a Ginny už byla dávno zalezlá v posteli. V ložnici byla sama, takže si mohla v klidu rozsvítit. Našla si kus pergamenu a začala psát. Jakmile dopsala, složila pergamen a zhasla. Už bylo pozdě a ona potřebovala spát.

***

Hermiona další den ráno vstala o hodinu dřív a zašla si na snídani. Nechtěla nikoho potkat, dokud si pořádně nepromyslí, co dneska bude dělat. Po snídani si ještě zaběhla pro brašnu s učením a běžela se schovat do knihovny.

Chvilku v tašce hledala povolení, které jí včera podepsala McGonagallová, aby si mohla z oddělení s omezeným přístupem půjčit knihu o složitějším přeměňování. Když ho našla, předala ho knihovnici a s knihou si potom sedla na své oblíbené místo.

Chvilku si jen tak pročítala jednotlivé kapitoly, ale potom se rozhodla, že si udělá nějaké poznámky. Otevřela brašnu a začala v ní hledat pergamen. Nakonec našla nějaký složený, a tak si ho vyndala spolu s brkem a inkoustem. Kalamář s brkem položila na stůl a pergamen rozložila, aby měla víc místa na psaní. Jenže pergamen nebyl prázdný. Byl to dopis. Od Ginny!

Mio,
omlouvám se, že jsem se ti vyhýbala, ale bylo to potřeba. Musela jsem si srovnat myšlenky a myslím, že i tobě to prospělo. Musím ti říct, že jsem opravdu přemýšlela, dlouho a hodně. A přišla jsem na něco, co by nám oběma mohlo pomoct. Nechci ti totiž zničit vztah s Dracem!
Hrozně moc jsem přemýšlela nad nejrůznějšími možnostmi, ale tohle je nejspíš jediné možné řešení. Promiň, ale musím to udělat.
Miluju tě, to jsem ti řekla. Myslím to vážně! Jsi pro mě jediná na světě! Kdybych se nerozhodla takhle, řekla bych, že už nikdy nebudu chtít nikoho jiného, ale to nemůžu. Brzy už bude všechno jinak.
Láska je mocná věc, že? Opětovaná láska je nádherná, přívětivá a něžná, nemám pravdu? Jistě, že mám. Na druhou stranu ta neopětovaná je tvrdá, neohleduplná a bolí, opravdu moc bolí. Ale za to ty nemůžeš, nevybrala sis to. To já!
Omlouvám se, za všechno. Možná, že by všechno bylo jinak, kdybych nebyla tvá kamarádka. Možná, že kdybychom se vůbec nepoznaly, bylo by všechno v pořádku. Ale to je hloupost! Neznám žádný způsob, jak to změnit. Nejspíš sis teď vzpomněla na Obraceč času, ale to by nešlo.
Ale už tě nebudu zdržovat od toho, co právě děláš. Jen jsem chtěla, abys věděla, že jsi byla, stále jsi a vždycky budeš ta jediná dívka, kterou jsem milovala! Správně - minulý čas. Takže bych ti asi měla říct, co mám v plánu, že? Dobrá.
Touhle dobou (předpokládám, že ještě nezačalo vyučování, tudíž je nějaká doba mezi sedmou a osmou ráno) jsem už dávno daleko od Bradavic. Nechtěla jsem to udělat, ale zdálo se to jako jediná možnost, jak už jsem napsala. Naplánovala jsem si, jak zmizím, aniž by si toho někdo všimnul. Všechno mi vyšlo, jinak bys tenhle dopis nečetla. Pokud ještě neodbyla osmá, jsem teď pravděpodobně někde blízko Londýna. Mám všechno skvěle načasované, takže po deváté už nebudu Ginevra Molly Weasleyová, což byl můj plán od začátku. Abys rozuměla..
Až doletím do Londýna, zbavím se svého koštěte i ostatních věcí, použiju proti sobě kouzlo zapomnění a navždycky pohřbím svou minulost.
Znovu se za všechno omlouvám, ale jinak to nešlo.
Mám jedno přání. Dej tenhle dopis přečíst Fredovi a Georgeovi. Jsou pro mě na světě nejdůležitější, což jistě víš. Vzkaž prosím mojí mamce, ať kvůli mně nebrečí, ano? Jednou se jistě setkáme a ona uvidí, že není třeba mít o mě strach a trápit se.
A ještě něco. Kdybys mi náhodou chtěla v mém plánu zabránit, nebudeš mít možnost. A prosím, ani to nezkoušej. Zbytečně bychom se jen trápily. Zapomeň na mne, jako já už brzy zapomenu na tebe.
Miluju tě, Hermiono. Navždycky!
S láskou, Ginny

Hermiona dopis složila do původní podoby, jako v transu uklidila všechny věci do brašny, knihu vrátila knihovnici a jako duch odešla do společenské místnosti. Bylo něco málo po půl osmé, takže Harry s Ronem byli ještě nejspíš v ložnici.

Hermiona nepřítomně pronesla heslo a otvorem v portrétu vešla do nebelvírské společenské místnosti. Jako by si uvědomila co se doopravdy stalo až když se za ní portrét zavřel. Okamžitě se sesypala do křesla a na hábit jí začaly padat stovky, ne - tisíce slz!

Seděla tam takhle několik minut, když v tom se otevřely dveře chlapecké ložnice a po schodech sešli Harry s Ronem. O něčem živě diskutovali, ale Hermiony si nevšimli. Možná proto, že z jejich strany nebyla v křesle vidět. Teprve když kolem ní procházeli, zaznamenal Harry, že tam někdo je. Ohlédl se a srdce se mu málem zastavilo.

"Hermiono, co se stalo?" vyjekl a on i Ron k ní okamžitě přiskočili. Hermiona se téměř nepohla, jen dál vzlykala, ale vystrčila ruku a podala chlapcům Ginnyin dopis. Harry ho vzal do ruky a začal číst nahlas.

"Zapomeň na mne, jako já už brzy zapomenu na tebe. Miluju tě, Hermiono. Navždycky! S láskou, Ginny." dočetl Harry a, stejně jako předtím Hermiona, i on jako v tranzu odložil dopis stranou a sesunul se na zem. Ron ihned propukl v pláč a zhroutil se na zem. 

Kdyby portrétem neprolezl Neville, nejspíš by tam zůstali ještě teď. Neville se jich nejprve ptal, co se děje, ale když neodpovídali, rychle doběhl pro profesorku McGonagallovou. Ta všechny tři - samozřejmě po přečtení dopisu - odvedla na ošetřovnu, kde se o ně madam Pomfreyová postarala, a sama odnesla dopis Brumbálovi, aby ho uvědomila, co se stalo. Brumbál potom vyřídil vzkaz všem, které Ginny v dopise zmiňovala, ale žádnou záchrannou misi neuspořádal. Sám moc dobře věděl, že by to bylo zbytečné.

***

Ginny mezitím v pořádku doletěla do Londýna, kde se zbavila svých věcí a naposledy se v myšlenkách vrátila k milované Hermioně. Rychle si přehrála několik vzpomínek, kde byly spolu, a pak proti sobě obrátila hůlku. Možná, že kdyby se rozhodla jinak, už mohla být dávno s Hermionou. Ale Ginny nebyla taková! Nikdy by nezničila vztah jiných lidí, jen aby z toho měla užitek. To se raději trápila ona sama. Ale teď už nemusela. Konečně bude volná!

S poslední vzpomínkou na Hermionu se nadechla, zavřela oči a vyslovila kletbu, která navždy změní její život.

"Obliviate!"