Red coat (avengers-cz)

22.kapitola

"O můj bože! Podívej na toho krasavce. Tak ten je. Dala bych si říct." slyšela Nat jednu z těch plastykových blondýn, když kolem ní procházela.
"O můj bože, který chudák feťák se stal objektem zájmu těch blbek tentoktát?"
"No, já si myslím, že tentokrát to feťák nebude. Podívej." odmlčela se Cass.
"Ó můj bože! Někdo normální? Chudák." odfrkla s nezájmem Nat.
"Já bych se vážně podívala." ponoukala ji dál.
"Coo?" otráveně se otočila. "Clinte!" zavýskla a rozběhla se. Vrhla se mu do náruče, Clint ji zvedl a dvakrát se s ní zatočil. Položil ji na zem. A dal jí pusu na čelo.
"Ahoj krásko." usmál se na ni. Dřív než mu stačila Nat cokoli odpovědět nebo udělat, přerušila ji její úžasná kamarádka.

"Hele hrdličky, nechte si to na večer jo." smála se za nimi Cass, zatímco ji Nat vraždila pohledem.
"Ahoj Cass."
"Ráda tě vidím Clinte." přivítali se a společně se vydali k autu.
"Páni, Maya tě přímo vraždí pohledem." smála se Cass a sledovala naštvané školní barbie.
"Tak je naserem ještě trošku víc ne?" otočila se na ty blbky Nat, mile se usmála a zamávala jim.

Všichni tři sledovali, jak rudnou vztekem a naštvaně dupou pryč. Jen silou vůle se drželi a rozesmáli se až za rohem.

"Mám pro tebe překvapení." otočil se Clint směrem k Natali. "Stálo mě to sice dost sil i nervů, ale nakonec se mně podařilo přemluvit Natashu a Tonyho, aby jsi mohla znovu trénovat." odmlčel se a nechal ji zpracovat nové informace. Nataliin obličej se měnil od překvapeného, přes udivený, nevěřící, až po nadšený. Okamžitě mu skočila okolo krku a začla děkovat.

"Děkuju, děkuju, děkuju!" nevěřila svým uším. "Fajn, takže jedeme na střelnici?"
"Brzdi, brzdi!" smál se Clint. "Ještě si musím jet hodit věci na hotel."
"A musíme zavést Cass..."
"Domů!" přeruší ji Cassidy ještě dřív než stihne dopovědět větu. Vděčně se na ni usměje a lehce přikývne na souhlas.
"Dej si věci k nám, přeci nepojedeš na hotel, když máme barák jako tři takové hoteli." otočí se Nat na Clinta.
"Musel jsem tvému drahému tatínkovi slíbit, že se ubytuju na druhé straně města." podotkl se smíchem.
"On to přežije." konstatovala a sedla si do auta.

Když Clint slíbil, že budou trénovat, myslel to vážně. Zase jí začal trénink. Sice ne už tak moc náročný, ale přece jenom jí dal párkrát pěkně zabrat. Nevadilo jí to. Ráda se zase dostala do toho kolotoče, kde nejdůležitější věcí, je strefit se na terč. Upřímně stejně ale nechápala, proč potřebuje zbraň, když má své schopnosti.

"Vážně to hodně cukne, věř mi." poučoval ji snad už po sté Clint.
"Neboj zlato, já to vím. Řekl si to přece jenom sedmdesátkrát." protočila nad tím oči a přiložila si zbraň k ramenu. Zamířila a zmáčkla spoušť.
Byl to celkem šok. Přesně jak tvrdil, cuklo to hodně. I tak to ale ustála. Střed sice ani zdaleka netrefila, ale na poprvé dobrý. Alespoň si to myslela.

"Tak co? Jaká jsem byla?" dožadovala se odpovědi od profesionála.
"Napoprvé to ušlo." potvrdil jí. Jen mu věnovala výtězoslavný úsměv a vystřelila znovu. Napodruhé už to taková bída, co se týče mušky, nebyla. Jenom kousek a trefila by střed. Takhle trénovali, vzhledem k tomu, že byla sobota, celý den.

"Tak jo. Obědnáme něco nebo mám něco uvařit?" rozmýšlela, když se vraceli z tréninku a odemykala vchodové dveře. Nebo se spíš snažila najít v kabelce klíče. Pepper byla od včera někde na konferenci, a tak ani ta jí nepomohla. "Mám je!" zaradovala se, když uplně vespod kabelky nahmatala kovovou věc.
"To je jedno. Na co máš chuť?" odpovídal Clint na její předchozí otázku.
"Nevím jak ty, ale já bych si dala palačinky!" usmála se při pomyšlení na výbornou palačinku s jahodami, nuttelou a šlehačkou.
"To zní fajn." uznal a zavřel za nimi dveře.

"Clinte, nehraj si na Láďu Hrušku a polož tu pánvičku.(vím, že ho asi neznají, ale co. L. Hruška je prostě machr :'D ). Já mám na ty palačinky vážně chuť!" prosila s umučeným výrazem směrem ke Clintovi, který si momentálně hrál na šéfkuchaře a obracel palačinky vyhozením do vzduchu.
"Sakra!" zaklel, když se jedna z palačinek nešťastnou náhodou přichytla na stropě.

"Víš co? Padej! Nepřej si mě!" urychleně ho vyháněla z kuchyně, než stihl cokoli říct, udělat nebo zničit. Rychle přiběhla k pánvičce, kde se pálila jedna z posledních "palačinek" co se snažil vykouzlit Clint. Podle něj byl totiž tak velký machr, že zvládal dokonce tři pánvičky naráz.

Tak k tomu, aby tohle bylo poživatelné, by mu nepomohla ani černá magie. Smála se v duchu, když vyhazovala, pomalu na uhel, spálené těsto.
Tak fajn. Uklidím to tu, a konečně, si usmažím ty palačiny. Těšila se. K její smůle se ale musela těšit ještě dlouhou dobu. Pan kuchař tam totiž nadělal takový bordel, že rychle by to uklidili leda tak skřítci pomocníčci. (Nemám páru kdo nebo co to je, ale líbí se mně to :D)

Po hodině a půl si konečně sedla, s mísou plnou palačinek, jahod a celou šlehačkou, a začla relaxovat.
Za Clintova neustálého mrmlání,že je to sice dobré, ale že on to umí líp, se snažila dívat na film. Což se jí moc nedařilo. Už chtěla vyletět a říct Clintovi, ať konečné drží zobák,když mu zazvonil telefon.

"Ano? Děje se něco?.... Netuším... Dva týdny? Asi jo... Jistě... Ano, rozumím... Dobře díky za info. Čau." típl telefon.

"Děje se něco?" strachovala se Nat. Clint se začal tvářit děsně vážně.
"Máme dva týdny, abychom z tebe udělali agentku. Pak přijde bitva."

Jen pro info:
Ne- nejsem fanda Ládi Hrušky :D
Ne- nepovažuju ho za kuchaře...
Ano- zkoušela jsem podle něj vařit
Ne- nešlo to žrát (ani psi to nechtěli) .... :DDDD