Brother's best friends

Kóma 3/3

Na obrázku Max

Calum

Začal mi zvonit telefon. Byl to doktor. Vzal jsem telefon a šel za kluky do obýváku. "Prosím?" Vzal to Luke. "Dobře, počkejte, dám to nahlas, aby to slyšeli všichni." Položil mobil na stůl. "Mohli byste se zítra dostavit do nemocnice. Je nám to moc líto, ale slečna Taylor nevykazuje žádné známky života, proto ji odpojíme. Mohli byste přijít dopoledne, abyste se s ní rozloučili." V tu chvíli jsem úplně vystřízlivěl. "Pane Bože, co jsem to udělal, vždyť já jí celý ten ubohý měsíc podváděl. Bože, já jsem ale ko*ot!" Začal jsem brečet. "Calume, přestaň vyšilovat, už s tím nic nenaděláš. Jdeme spát a zítra tam pojedeme." Řekl Ash. Potichu jsme šli do pokojů. 

Celou noc jsem nezamhouřil oči. Myslím, že nikdo. V hlavě jsem si začal promítat všechny hezké, ale i ty ne moc hezké vzpomínky.  Pořád dokola jsem si promítal naše rozhovory. Náš první polibek, ten den jsem spolu začali chodit. Vzal jsem si telefon a začal jsem listovat fotkami, na niž jsme byli spolu. Tu nejhezčí jsem měl na tapetě. Byli jsme tam spolu a líbali se. při těch vzpomínkách se mi derou slzy do očí. Nechám je, ať si jdou, kam potřebují. Ráno bude hodně náročné, ale rozhodně tam půjdu a rozloučím se s ní. 

Ráno

Ani nevím, že jsem usnul. Asi mě unavil můj neustálý pláč. Připadám si jako malé děcko. pomalu jsem se oblékl a šel jsem do kuchyně. Kluci už tam seděli. Měli kruhy pod očima. Bylo vidět, že za celou noc nezamhouřili oči. "Za hodinu tam máme být, teď tam jsou její rodiče." Promluvil Mikey. Nikdo nejedl, jen jsem seděli a dívali se do blba. Nevím jak dlouho jsme tam seděli, ale bylo to divné.

"Už bychom měli vyjet, máme 5 minut." Řekl smutně Ash. Všichni jsem se zvedli a šli k autu. Řídil Ash, vedle něho seděl Luke a já s Mikeem jsme seděli vzadu. Vždy, když jsme jeli v autě, tak byla sranda, nebo jsme si pouštěli písničky, ale teď na to nikdo neměl náladu. Jen jsme mlčeli a dívali se z oken. Posledních pár dní, když jsem tedy nebyl opilý, jsem přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se Jess nic nestalo a pak za pár let bychom měli děti. Zase se mi chce brečet. Zastavujeme. Nemocnice. Pomalu jsem otevřel dveře a vydal se do nemocnice. Kluci šli za mnou. Na recepci jsme de zapsali a šli k Jess do pokoje. Vypadala pořád stejně. Ležela ve stejné poloze, všude pípaly stroje, bylo to děsivé. Ten pohled na ní mě ubíjí. Do pokoje vešel lékař. "Dobrý den, tak se s ní rozlučte. Uvidíte, že ji už bude jen dobře. Nebojte se." Doktor přešel ke dveřím a dal nám prostor, abychom se s ní rozloučili. První byl Max, pak kluci a nakonec já. "Ahoj Jess, lásko. Moc Ti děkuji za ten nejhezčí týden v mém životě, který jsme spolu prožili. Těch několik měsíců, co jsi bydlela u nás, bylo úplně úžasných. Moc Tě miluji a nikdy nepřestanu." Už zase brečím, tolik mi bude chybět. Políbil jsem ji a odstoupil, aby mohl přijít lékař. Už chtěl vypnout přístroje, ale já ho přerušil.