Maybe I love you too...

5. Musím improvizovat

Takže, tady máte jeden předvánoční dárek a kdo ví, možná dostanete i jeden vánoční... :D

Enjoy :*

-Zadek8

...VánoceVánocePřicházejíZpívejmePřátelé...

Další den mi došlo, že mám hroznou depku.

Tak strašně chci jít lovit, ale nemůžu. Plot kolem dvanáctého kraje je stále pod proudem a já se do lesa nemám jak dostat. Neuvěřitelně moc mi to chybí. Celou tu dobu, co jsem tam nemohla chodit, jsme cvičili na čtvrtohry, takže jsem byla zaměstnaná, ale teď nemám nic na práci. Výherci nemusí chodit do školy, nemusí pracovat, prostě jen můžou sedět doma a nic nedělat. To je přesně to, co já nedokážu. Nejvíc ze všeho mi vadí, že můj luk i šípy jsou pořád v lese. Chybí mi to, jak jednou rukou stisknu držadlo luku a tu druhou natáhnu tak, abych mohla vypustit šíp. Jak můžu vypnout hlavu, odpoutat se od všech zlých myšlenek a uvažovat tak, jak jsem to dělala dřív, před hrami. Chybí mi ten pocit. Chybí mi být lovcem.

„Katniss?" zavolal Peeta. Probudila jsem se ze svých myšlenek a uvědomila si, že ještě pořád stojím v koupelně s kartáčkem v puse. Vyplivla jsem pastu a utřela si obličej do ručníku, než jsem sešla dolů do Peetovi kuchyně. Naší kuchyně. Sakra, musím si na to zvyknout.

„Volal jsi mě?" řekla jsem se a natáhla se pro jednu sýrovou housku z košíku na stole. Ale než jsem si vzala, zarazila jsem se při pohledu kolem sebe.

A kurva. V obýváku stálo asi sto lidí. No dobře, sto jich tam nebylo, ale devadesát devět určitě. Všude kolem byli kamery, pobíhalo tam několik asistentek, před zrcadlem u vstupních dveří se tlačil můj přípravný tým a prohlížel si svou vlastní krásu, v jednom z křesel se s fialovou barvou všude kromě kůže usadil Caesar Flickerman a vypadal stejně samolibě jako vždycky. Co se tady sakra děje?

„Katniss?" ozvalo se vedle mě a já spatřila Cinnu. Oh, díky bohu, někdo normální.

Rychle jsem ho objala a zeptala se: „Jsi tady jen proto, abys řekl ahoj a tihle všichni taky, že jo? Prosím, řekni, že jo."

On se zasmál a zavrtěl hlavou. „Budete dělat rozhovor. V lepším případě o tom, jak jste zamilovaní a nadšení do rodičovství."

Sakra, život je na nic. „Fajn, co mám dělat?" zeptala jsem se a Cinna pokynul hlavou směrem k zrcadlu u vchodových dveří. Povzdychla jsem si a přešla místnost. Ve chvíli, kdy mě uviděli, se radostí přímo rozzářili. Zní to sice krásně, ale v jejich podání to vypadalo dost děsivě.

Rozpřáhla jsem paže a pronesla: „Dělejte si se mnou, co chcete."

***

O půl hodiny později už jsem byla namalovaná a učesaná a zrovna jsem se na sebe mračila do zrcadla.

„Co to je?" zeptala jsem se podrážděně a přejela si rukou přes břicho. Nasoukali mě do poměrně krátkých šatů ve žluté barvě, které byly sice příjemné, ale možná až příliš upnuté kolem boků a v podbřišku, obzvlášť když mi tam Cinna dal podšívku.

„Už bys měla být alespoň tak dva měsíce těhotná, abys o tom sama bez těhotenského testu věděla, Katniss. Mělo by to být trošku vidět," vysvětlil on a zamračil se. Taky se mu nelíbilo, že mě dělá záměrně tlustší, ale normálně jsem tak hubená, že by to mohlo být někomu podezřelé. Vypadala jsem... no, jak to říct? Lehce těhotně? Kdybyste o tom nevěděli, nevšimnete si, ale ti všichni, co se budou muset dívat, to vědí. A všichni se budou dívat na moje břicho. Všimnou si.